Dnes už na tom nezáleží, ale bývaly časy, kdy paní Eliška každý den přemýšlela, co dál se svým životem. Nakonec zjistila, že se rozhodla správně. Nechala si dítě, které jí teď dělá radost.
Vyprávění paní Elišky
Byla jsem mladá a hloupá, co mám na to jiného říct. Bylo mi sedmnáct, jela jsem na první tábor jako praktikantka, měla jsem krásné plány do budoucna. Dostudovat střední školu a za rok se přihlásit na vysokou. Hezky jsem si to naplánovala...
Na táboře to bylo krásné. Bavila mě práce s dětmi, říkala jsem si, že půjdu asi na pedagogickou fakultu, fakt mě to chytlo. Byl to docela velký tábor, přes den jsme měli spoustu práce s dětmi a jejich programem, musím říct, že mě vedoucí docela využívala, jiné praktikantky měly mnohem víc volna. Ale nestěžovala jsem si. Tím spíš, že náš oddíl hodně věcí dělal společně s oddílem stejně starých kluků. A ty měl na starost on...
Jmenoval se Marek. Vypadal krásně, všechny holky po něm šílely, takže jsem si nedělala iluze, že by si vybral zrovna mě. Ale časem jsme se vídali docela často, zjistili jsme, že si rozumíme, bylo nám spolu dobře. Poslední večer jsme měli oheň, pekli jsme buřty, hrálo se na kytaru a zpívalo. A tenkrát jsem přišla o panenství... Marek si mě odvedl do chatky, kde jsme se krásně pomilovali, dokonce několikrát. Jak říkám, byla jsem mladá a hloupá, vůbec jsem si neuvědomila, co by se mohlo stát. Byla to moje vina, ale nejenom moje, Marek byl starší a taky mohl něco udělat nebo říct. Teď už je to jedno.
Je dobře, že sis mě nechala
Když jsme se druhý den loučili, bylo mi do pláče. Marek mě uklidňoval, že si budeme psát, že tím to přece nekončí. Nějak jsem mu ale nevěřila. A měla jsem pravdu. Nikdy se mi neozval. Myslím, že bych už na něj dneska taky nemyslela, nebýt toho, že jsem té noci otěhotněla. To bylo kruté období. Přiznala jsem se rodičům, přemýšlela, jestli to zvládnu. Naši se zachovali úžasně, mamka řekla, že mi s dítětem bude pomáhat. Odmaturovala jsem těsně přes porodem... A pak se mi narodila Maruška, moje sluníčko. Zůstala jsem s ní doma u rodičů, kteří mi pomáhali, jak se dalo, hlavně s penězi. Vydělávat jsem začala, až když šla malá ve třech letech do školky. Pak jsme se postupně mohly přestěhovat a začít žít svůj život. Ale dodneška máme s rodiči krásný vztah.
Marušce bylo sedm let, když jsem poznala Karla, svého současného muže. Přijal mě i s Maruškou, i když teď to bude asi náročné, protože jí začíná puberta. Chtěla bych druhé dítě, přece jenom je mi teprve třicet a Karel by dítě chtěl, ale nejde nám to. Možná už ani žádné jiné mít nebudu. Možná to chtěl osud, že mi poslal Marušku, i když její táta se o ní nikdy nedozví. Třeba by i chtěl, ale já nemám jeho adresu. To on si tehdy vzal mou, že mi napíše.
Občas přemýšlím a říkám si, jestli bych ho neměla najít. Má právo vědět, že má dceru. Ale pak to zavrhnu. Kdyby tehdy chtěl, mohl napsat a věděl by to hned. Teď už na tom nezáleží. Maruška všechno ví. Když jsem jí to vyprávěla, řekla jen: To je dobře, mami, že sis mě nechala. A Karlovi říká táto.
Další články v našem magazínu:
Strašidelná soutěž, úkol č.4. - číslo -62
Nový komentář
Komentáře
free — #16
Je fajn, že jste se nevzdala. Víc takových odvážných!
Pentlička — #17 Brrr? Dítě? Mně bylo 18 před 30 lety, prvního syna jsem měla ve 20, tehdy to bylo celkem normální. Já tedy než být bez dětí, to zase radějí dítě v 18.
No, osmnáct mi bylo před 36 lety a dítě v tom věku bych nechtěla ani za nic. Určitě bych šla na interrupci, kdyby mě něco podobného potkalo. Naštěstí jsem měla rozum a počkala si až na toho, koho jsem milovala a znala dost dlouho na to, abych věděla, co od něho mohu očekávat kdyby něco.
Musím říct, že při své povaze bych byla rozhodně radši, kdybych neměla žádné dítě nikdy než dítě v 18ti. Brrrrr!
Suzanne — #14 I v tom věku se může manželství podařit. Nám bylo dvacet a měli jsme skvělé manželství. Sice se někdy přehnala minibouřka, ale každý den pro mě byl svátkem.
smutný, ale krásný příběh s dobrým koncem
Byly doby, kdy většina holek měla dítě v 18 - 20 letech. A když si vzpomenu na svoje mládí... blbá, nepoučená, nezodpovědná, jen jsem holt měla kliku
Myslím, že mít dítě v 18 není žádná tragédie, a slečna měla vše v hlavě evidentně srovnané a velikou podporu doma.
Syna jsem měla přesně ve dvaceti, a to jsem byla už přes rok vdaná, ovšem to bylo před 33 lety, dneska je doba jiná:-))
taky jsem jezdila jako praktikantka na tábory a tam se teda děly věci,že do dneška se divím,že jsem neměla podobný osud jako paní Eliška
Když mi bylo o něco malinko více, stalo se mi něco podobného...bohužel jsem zázemí neměla, v rodině oporu také ne, a bohužel ani zploditel nebyl zodpovědný...volila jsem tehdy interrupci...a dodnes toho lituju..a pamatuju si , jak strašně mi bylo...
Tohle skončilo happy endem, který můžu jen a jen závidět...
rodiče to ustáli, ali si byli vědomi nějaké své slabiny ve výchově - dívčina byla naprosto nepoučená z domu...
Ještě, že měla takové rodiče
Anime Otaku — #7 takový článek tu bude příště, akorát nebude o Elišce, ale třeba o Anežce
Rikina — #6 Zase kdyby se rozhodla, že si dceru nenchá, mohl by tu být plačtivý článek o tom, že jako mladá šla z blbosti na potrat a teď už nemůže mít dítě. Kromě toho měla zázemí ve kterém se dítě vychovat dalo, sice to nebylo lehké, ale to není nikdy.
Takhle to má aspoň dobrý konec, má aspoň jednu dcerku, která dobře vychází s jejím partnerem a třeba se jim i zadaří s dalším potomkem
Hm, hm. Znám jednu, co měla dítě v 16 letech, a pak si též našla pána, co si ji vzal a měli spolu další dvě děti. Celkem tedy tři, z toho dvě dcery. Jedna z těch dcer měla dítě taky v 16 a druhá už v 15. Jestli ono to není nějak "v genech". Nebo že by výchova?
Každopádně bych to nijak zvlášť nevyzdvihovala jako příklad hodný následování. Podle mě je to průšvih, mít dítě takhle brzo, a rozhodně bych slečnu nechválila za "správné rozhodnutí". 
Asi to tak doopravdy mělo být, každopádně přeji hodně štěstí v dalším žití a ať se toho druhého děťátka brzy dočkáte.
To aby si holka jednou dala pozor, do koho se zamiluje. Kdo ví, kolik nevlastních sourozenců ještě má.
Muselo to být nesmírně těžké rozhodnutí, ale Eliška se rozhodla správně. Má obrovské štěstí na rodiče, kteří nehleděli na to, co tomu, pane bože, řeknou lidi, ale s láskou jí se vším pomohli. Přeju samou radost a rodinnou pohodu.
Naštěstí to dobe dopadlo, i když ty první roky, než maruška šla do školky byly určitě hodně náročné -jak pro Elišku tak i pro její rodiče. Vím o čem mluvím...
tak to je hezké, všechno dobře dopadlo, tak proč čeřit vody? Je sice pravda, že by asi Marek měl vědět, že má někde dítko, jenže kolik takových dětí možná někde běhá???