Spousta lidí si myslí, je přesvědčena o tom, že to nejkrásnější, to nejvzrušivější pro člověka je milování, vášnivý sex, spojení dvou těl....
Můj příběh se stal jednou v létě a věřte, že ač k milování nedošlo, ta jedna jediná noc se pro mne stala tím nejerotičtějším a nejkrásnějším zážitkem v mém životě.
Pro někoho to možná bude málo a nepochopí, jak mne něco takového, pro něj třeba naprosto obyčejného, mohlo tak učarovat... Ale stalo se, a já vím, že na onu noc nikdy, nikdy nezapomenu.
Byl krásný, vlahý večer a my si s Petrem vyšli na procházku. Byli jsme kamarádi už léta. Žádná tajemství mezi námi neměla šanci, oba jsme o sobě věděli vše. Věděli jsme, co nás trápí, co nás rozesměje, co toho druhého štve, jaké má problémy...
Petr je člověk, který pro mě znamená oporu, zázemí, jistotu, a díky němu vím, co znamená slovní spojení: Přátelství na život a na smrt.
Nevím, zda to bylo tou magickou nocí, tím horkým vzduchem, nebo tím, že byl úplněk – ale já tehdy poprvé pocítila neuvěřitelnou touhu se s Petrem pomilovat.
Můj rozum na mě řval: Uklidni se!
Mé tělo si však začalo jít svou vlastní cestou.
Procházeli jsme se podél řeky, poslouchali večerní hlasy přírody, povídali si o životě, a mé myšlenky se neovladatelně řítily jen tím jedním směrem... Připomínaly vlak, kterému selhaly brzdy a který nikdo neumí zpomalit, natož zastavit.
Chci, aby mě políbil, aby se mě dotknul, aby mě pohladil, abychom se milovali...
Neptejte se mě, kde se mi po tolika letech přátelství v hlavě zrodily ty podivné sny – sama to nevím. V tu noc jsem byla náhle někdo jiný. Někdo, kdo vše krásné hází za hlavu pro jeden dotyk, pro jeden polibek...
Sedli jsme si do trávy, Měsíc laskal naše těla svým stříbrným svitem a náhle ta osoba, která ještě před chvílí byla mnou, vzala Petra za ruku.
Podíval se na mě, usmál se a mlčel....
Jen tak nehybně seděl, záře Měsíce mu plápolala v očích jako stříbrné plamínky, a díval se mi do očí. Hladil pohledem mé rty a já se cítila stejně, jako bych byla omámená silným vínem.
Ta chvíle tichých pohledů byla nekonečná. Čas se zastavil. Svět přestal existovat. Byli jsme jen my dva.
Když se ke mně lehce naklonil, srdce se mi rozbušilo v hrudi jako zvon, až jsem na nepatrnou chvíli měla jistotu, že pukne...
Políbil mě. Něžně, letmo... jen svými rty pohladil ty mé.
Viděla jsem svoji ruku, jak ho hladí po vlasech, jak si hraje s jeho pramínky...
Přejel mi dlaní po krku a mně v tu chvíli připomněl motýla, který si na mě omylem sedl.
Spletl si mě s květinou...
Hladili jsme se navzájem, dívali se mlčky jeden druhému do očí, a myslím, že jsme oba cítili tu podivnou moc a sílu kolem nás.
Polibek, který mi pohladil šíji, byl tím nejkrásnějším, co jsem ve svém životě zažila.
Jeden jediný polibek, který nikdy neměl laskat mé tělo, dokázal to, že mi po tváři začaly téct slzy....
Byla tam láska? Nevím... Snad.
S prvním slunečním paprskem, který dopadl na zem, ta chvíle, ta magická noc skončila. Skončila náhle, jakoby nikdy ani neexistovala.
Čas opět začal odtikávat vteřiny, minuty, hodiny. Svět se probouzel....
Naposledy jsme si pohlédli do očí jako muž a žena a naposledy jsme si věnovali letmý pohled, který přesahoval onu křehkou hranici přátelství.
Nový komentář
Komentáře
Pěkné...
Tak po dlouhé době se mi páteční jiskření líbilo
. Moc krásně napsané
, dokonce jsem cítila dotyk těch rtů
.
Karol: taky nechápu!!!
Juli: Jo a nebo jsem měla ještě jednoho "objeva", to jsem byla ještě studentka. A já se jednou zmínila, že mám ráda plyšáky. A on mi je pak pořád, ale pořád nosil! Takový ty obrovský, z benzinek (hodně jezdil) nebo z obchodňáků. Taktně jsem mu musela naznačit, že by mně za ty prachy mohl koupit něco na sebe, zkrátka něco hodnotnějšího. Jeho odpověď byla: Ale když je máš tak ráda. Takže mám doma slušnou sbírku nachystanou pro
.
Juli:
. Já jsem jednou měla rande s jedním novým "objevem", měli jsme v plánu se projít po městě a on přišel s ohromnou kyticí zhruba za pět stovek, ještě zabalenou v celofánu. Po půl hodině chůze s tímto "megadarem" jsem měla sto chutí mu ji omlátit o hlavu a jít pryč. No, neudělala jsem to, ale ani tak to nemělo dlouhýho trvání
. Já mám teď taky "normálního" manžela a je to good.
To bylo krasne
Nyotaimori: kam se chystas, pokud to neni tajne ? Kdo tady bude za tebe provokovat ?
Juli:
, to znám, příště běžte rovnou na
a tam at si šišlá jak chce
Moc krásný příběh,ale zajímalo by mě jestli jsou pořád přátelé.
Juli: To mi mluvíš zduše!
Nyotaimori: -//-
Budou tu chybět ty tvoje hlášky! Ať ti redakce zaplatí internet do domu!
Jejda, to je pěkné
Juli:
Nemyslím si, že by se tím, kdyby mezi nima došlo k něčemu víc, něco muselo pokazit - vždyť přece z tak hlubokého přátelství může vzniknout ještě hlubší a krásný vztah! Bláznivá zamilovanost mezi dvěma lidmi časem pomíjí, fyzická přitažlivost už taky není prioritní (ale stále musí být, to jo), ale důvod, proč s někým zůstáváme (např. déle než půl roku)jsou přece zcela jiné. Taky by mě zajímalo, v čem byl problém (byli oba zadaní nebo co?) Pokud ano, pak to hňápu, ale pokud ne, zdá se mi ta story trochu nedomyšlená.....
Já bych teda taky šla dál. Třeba ne hned, ale neumim si představit, že bych se druhej den chovala jakoby nic
Hannah01:
Taky mám takového kamaráda, se kterým se známe už 30 let. ALe naštěstí je pro mě tak asexuální, že nic podobného mě potkat nemůže
Mě se to moc líbilo
7658 20:
Feng to nemusí být o skušenosti spíš záleží na tom jak se jeden (na) umí nebo chce naladit na vlnu partnera (ky)
Jo a mně se to líbí.
Sice já bych do toho práskla...
ale líbí se mi to. Připomíná mi to jedno pohlazení chodidla, na které jsem dlooooouho nemohla zapomenout...