Kdo jsou vlčí děti?
Vlčí dítě je termín vžitý pro dítě, které vyrůstalo bez kontaktu s lidskou společností. Nemá žádné nebo jen velmi omezené zkušenosti s lidskou péčí, sociálním jednáním, lidskou řečí. Z toho důvodu postrádá sociální dovednosti a jeho socializace do lidské společnosti je velmi obtížná. Některé z vlčích dětí byly zanedbávány a drženy v izolaci svými rodiči či jinými lidmi.

wo.jpg
Foto: Shutterstock

Amala a Kamala
Jedná se asi o nejznámější zdokumentovaný případ vlčích dětí. V roce 1920 objevil na své misi po Indii Joseph Singh kousek od vesničky Godamuri ve vlčím doupěti dvě děvčátka. Mladší bylo přibližně tři roky a starší osm let. Byly pojmenovány Amala a Kamala a sám Joseph Singh je z lesa odvedl, umístil do sirotčince a stal se jejich vychovatelem.

Dívky se na první pohled projevovaly jako divoká zvířata. Chodily výhradně po čtyřech, vrčely, štěkaly a samozřejmě nedokázaly mluvit. Rovněž tělesně byly dokonale přizpůsobené vlčímu životu. Vyznačovaly se silnými končetinami, na kolenou, loktech a dlaních měly silné mozoly od pohybu po „vlčím způsobu“. Po čtyřech se dokázaly pohybovat velice rychle, bylo téměř nemožné je chytit. Vlasy měly slepené do jedné velké koule, avšak jejich kůže se zdála čistá.

Joseph Singh umístil děvčata do výběhu a později přímo do sirotčince, kde se věnoval jejich systematické socializaci. Dívky pily a jedly pouze z misky na zemi nebo přímo z podlahy, lidí se děsily a hned několik dětí v sirotčinci bylo pokousáno. Ve dne spaly schoulené v koutku, v noci však ožily, slídily kolem a pravidelně třikrát za noc vyly zcela po vlčím způsobu. Jejich hlas však nebyl lidský ani zvířecí a zprvu pracovníkům ústavu naháněl strach. Jiné zvuky děti nevydávaly. Jen když se přiblížilo některé dítě v době krmení, Kamala výhružně vrčela a cenila zuby.

Mladší z děvčat dělala v převýchově rychlé a výrazné pokroky, ale bohužel brzy zemřela. Přibližně necelý rok po převozu do sirotčince. Kamala se naučila dokonce hovořit v jednoduchých větách a dokázala chodit vzpřímeně. Dostávala jednoduché manuální úkoly. V sedmnácti letech ovšem zemřela na urémii.

Čtěte také: Pojídání spermatu starších i bungee jumping. Jak vypadá zkouška z dospělosti v jiných kulturách?
 
Váňa – ptačí chlapec z Ruska
Je děsivé, že tento konkrétní případ se odehrál v letech nedávných. Sedmiletý Váňa žil se svou matkou v malém bytě, který vypadal spíše jako voliéra pro ptáky. Váňova matka se od jeho raného dětství chlapci vůbec nevěnovala a nemluvila s ním. Celý byt byl plný ptactva, pokrytý peřím a ptačími výkaly. Malý Váňa nedokázal komunikovat jinak než pískáním, napodobováním ptačího zpěvu a třepotáním rukou. Byl matce okamžitě odebrán a umístěn do rehabilitačního ústavu, kde ihned začala jeho výchova.

Zajímavé bylo, že matka chlapce pravidelně krmila, ovšem nekomunikovala s ním. Podle odborníků, kteří později s Váňou pracovali, ho vychovávala jako dalšího domácího mazlíčka. V současnosti pravděpodobně pobývá v azylovém domě ve Volgogradu a není známo, jak se chlapci daří.

Daniel – kozí chlapec
V roce 1990 byl v peruánských horách nalezen chlapec ve věku 12 let, který žil mezi kozami. V divočině přežil zhruba osm let, když pil mléko zvířat a jedl kořínky a bobule. Jeho ruce a nohy ztvrdly podobně jako kopyta, od času stráveného chůzí po čtyřech. Snadno se pohyboval s horskými kozami na všech čtyřech na skalnatých nebo kopcovitých plochách. 

Ačkoliv jeho řečové schopnosti byly na nule, s kozami dokázal komunikovat a považoval je za rodinu. Chlapce zkoumal tým z Kansas State University a pojmenoval ho Daniel. Jeho další osud bohužel není znám.

Oxana – Vychována psy
Osmiletá Oxana byla nalezena v městě Blagoveshchenka na Ukrajině. Když byla nalezena, žila v polorozpadlém domě své rodiny na zadním dvorku ve výběhu pro psy. Pohybovala se po čtyřech, konzumovala syrové maso a lízala si rány. Dívka byla okamžitě rodičům odebrána a poslána do sirotčince, kde s ní měly ošetřovatelky velmi těžkou práci. Tehdejší rozpadající se Sovětský svaz se pokoušel tento otřesný případ zanedbání péče ututlat. Oxana byla poté násilím držena ve škole mezi vrstevníky, kde ovšem velmi trpěla a nedokázala se přizpůsobit.

Později byla umístěna do ústavu pro mentálně postižené a naučila se mluvit a fungovat v lidské společnosti. Podle odhadu psychologů tkví úspěch její socializace především v tom, že do tří let žila se svými rodiči a veškeré řečové schopnosti získala v té době. Oxaně bude 38 let a pracuje jako dojička krav. Dokáže komunikovat, avšak není schopna přirozené intonace. Hovoří jen monotónně.

Čtěte také: 

Zdroj: prof. PhDr. Jarmila Koluchová, CSc. „Diagnostika a reparabilita psychické deprivace“, Zdeněk Matějček: Psychická deprivace v dětství, National Geographic - Příběhy sedmi vlčích dětí, Wikipedia, Český rozhlas Vltava - Případy vlčích dětí, Fond ohrožených dětí, Smutný osud vlčích dětí, které vychovala zvířata, Vanya Yudin, Oxana - Vlčí dítě z Ukrajiny, Dawn today’s paper