Patříte mezi odvážné gurmány, kteří se nebojí ochutnat i to, co se třeba před chvílí někde plazilo, po něčem se slinulo, bzučelo nebo třeba kuňkalo? My ano! A někteří hosté restaurací a naší Fousaté Matyldy také! Jak vám chutnala žabí stehýnka?

k

Nějak jsem ten den neměla potřebu jíst jako pokaždé v Matyldě, a tak jsem vzala kamarádku Kamilu, která za námi pravidelně jezdí, a jela obědvat ke konkurenci.

Konkurenci v uvozovkách, protože právě s „Bohemkou“ si vlastně vůbec nekonkurujeme a navíc tam umějí báječného lososa s chřestem. Když jsme otevírali Matyldu, záměrně jsme si na menu tento pokrm nedávali, abychom měli stále důvod do Bohemky chodit.

U mozzarely a rybky jsme s Kamilou v katalogu studovaly, co musíme do Matyldy objednat.

„Ty bláho, tady maj žabí stehýnka a celkem to cenově jde. Co kdybychom je nabídli Varnsdorfu jako specialitu?“ napadlo mě.

„Musíš se zeptat kuchaře, jestli je dokáže udělat, jinak proč ne?“ povídá Kamila, „ale mě bys do toho nedostala, je mi nevolno, jen to slyším.“

„Nebuď labuť, já je jedla, je to fakt strašně dobrý,“ vysvětluji.

„Prase!“

„Hele, ujišťuju tě, že když se přeneseš přes pocit, že je to žába, to maso je podobné jako kuřecí, ale stokrát lepší.“

„Nikdy! A kdes to pozřela, člověče?“

„Ále, v Holandsku. Přijdeme do restaurace a jídelák v holandštině. Umím pochopitelně prd, a ne holandsky, takže jsem do toho zírala a jen doufala, že si neobjednám omylem „kuvér“.

Pak jsem spatřila jídlo, co se jmenovalo KIKKERBILLE. Povídám si, „kiker… kikiryký… to bude něco od drůbeže, na tom nic nezkazím.

bA donesli mi žáby. Napřed jsem se chtěla zhroutit a žaludek se mi schoval do podpaží.

To totiž okamžitě poznáš, co to je, protože se to nedá nepoznat. Pak jsem si všimla, jak ten pingl šibalsky pokukuje. Evidentně mu bylo jasný, že vim houby, co si dávám.

Počkej, ty holomku zlomyslnej, já ti dám.

Počala jsem se tvářit, že to zdaleka nevidím poprvé a že doma vlastně obden, jako předkrm, běžně… ty bláho, málem mě ranila mrtvice, když jsem vkládala první sousto.

Ovšem, Kamilo, to je tak dobrý, že si to neumíš představit…“

„Umim. Bych vrhla.“

„Jestli ale chceš,“ navrhla Kamila, „klidně jim to udělej a jako dezert tam dej Ježkovy voči, ať to mají stylové," smála se.

„No to je nápad! Bude to moučník, hele, necháme to udělat u cukráře. Mohl by to být nějaký košíček, co bude vypadat jako oko. To je dobrej fór! Dík!“

Dali jsme žabí stehýnka na pátek jako specialitu dne a vytiskli na každý stůl už ve středu upoutávku. Do pátku jsme pak trpělivě zodpovídali dotazy typu: „A to jako vážně budete tady podávat žáby?“

„Jistě.“

„No to je síla, to snad i přijdu,“ pravil jeden pán a nepřišel. :-)

Bylo to fakt dobrý

vZvláštní v pátek bylo, že nejvíce stehýnek šlo německým hostům, kteří jsou buď odvážnější, nebo to prostě znají. Moučník působil všeobecné veselí.

Našli se ale čeští gurmáni, kteří si tuhle skutečnou delikatesu, kterou jsme připravili na víně a šafránu se smetanou a s opečeným bílým chlebem, dali.

I zeptala jsem se slečny, která se napřed deset minut ptala, jestli je to opravdu žába a jak to vypadá, ale nakonec neodolala, jak jí chutnalo.

„Musím říct, že jsem nechtěla, ale mám dneska výročí a ukecali mě kamarádi. Šla fjsem do toho jako do studený vody. Pocitově má člověk problém, ale je to vážně moc dobré. Je to pro mě zkušenost a je příjemná. Nakonec, podívejte se na ně," ukázala na společnost u stolu, „vždyť mi to skoro snědli!!“

Stehýnek šlo sedm porcí z deseti. Zbyly nám tři porce. Dvě jsem snědla já, protože mně to tedy vážně moc chutná, a jednu si dal přítel Radek, který je už také dříve jedl.

Příště možná zkusíme oblažit sever Čech zase nějakým jiným exotickým živočichem, kterého půjde sehnat a upravit.

Už jste jedli žabí stehýnka? Dali byste si je? Jedli jste nějaké jiné, ne zrovna tradiční maso? Jaké bylo?

Reklama