Společné bydlení je většinou kamenem úrazu. Těžko zabráníte, aby vám tchyně nemluvila do domácnosti. Jak to do budoucna hodlá vyřešit čtenářka Lucie?
Bydlíme společně s manželovými rodiči v jednom rodinném domě - my obýváme vrchní patro a rodiče přízemí. Bohužel, nejsme odděleni uzamykatelnými dveřmi. Tchán je zatím v pohodě, ale tchýně! Ze začátku jsem s ní celkem vycházela, ale postupem času je to horší a horší. Pořád dělám něco špatně, jsem poučována, jak co mám dělat, jak vychovávat děti a našeho psa apod.
Ony to jsou kolikrát jen takový maličkosti, ale jedna k druhý a je to na zbláznění. Když jí člověk řekne svůj názor, tak ještě skoro dostane vynadáno. Ona má pocit, že musí všem vládnout. Ze začátku jsem si myslela, že s ní můžu mluvit jak "normálním" člověkem, ale pak byly určitý věci použitý proti mně, tak už jsem se jen omezila na to nejnutnější. Také mi stále povídala o tom, co jí všechno dělala její tchýně a že to ona nikdy dělat nebude. Opak je pravdou. Jediná výhoda je v tom, že děti mají babičku a dědu na dosah, ale to je vše. I když to hlídání dětí taky nijak nepřehánějí - nemají čas :-o
Mým snem je vlastní domeček, kde mě nikdo nebude omezovat. Život je krátký na to, abych polovinu "věnovala" tchýni. Takže rada na závěr, pro ty, co se chystají bydlet s tchýní: I když to vypadá, že je to supr tchýně, ono se to změní. Takže jediné řešení je vlastní bydlení, neboť z doslechu kamarádek občas ani dveře na zámek nestačí :-) Lucie
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Milá Lucie, držím vám palce, ať se jednou osamostatníte.
Nový komentář
Komentáře
Nemusí to být zrovna tchyně, mám to se svoji matkou. V mých 52 letech neumím (dle matky) nakoupit, uvařit, dceru jsem vychovala blbě, přítel stojí za ... O víkendu přiletí do mého bytu ve 12,00 jestli už mám oběd, pokud se zpozdím následuje scéna že omdlívá hlady, neboť musí jíst na minutu přesně, atd. Přes týden to jde, jelikož jsem v práci, ve fitku, na školeních atd ale víkendy jsou dny hůzy.
já ti rozumím, já bych nikdy nemohla bydlet se svýma rodičema, ani s tchýní a tchánem, to prostě nejde
Nebydlet s ní - to už mi spoustu let vštěpuje babča, která žila s tchýní pod jednou střechou 50 let.
nechtěla bych bydlet ani se svými rodiči, natož s tchánovci, i když tchán byl moc hodnej člověk
už jsme to řešily i pod jiným dnešním článkem-ne, nedělá to dobrotu
společné bydlení je na zlost
já se vůbec divím, že společné bydlení je někdo ochotný riskovat... už jen z toho co tu dnes čtu většina neshod panuje tam, kde staří i mladí bydleli dohromady.
My u našich byli dva roky než jsme dali do kupy nějaký peníze na byt. Pořídili jsme si byt v paneláku, sice s dluhem, ale máme pokoj a můžeme si žít podle svého. Jednou možná budete i ten vlastní domeček.
A i když s našima máme velice dobrý vztah a chodíme jim pomáhat, tak jsem ráda, že jsme nepřistoupili na nabídku rozšířit druhé patro a udělat si tam byt. I když náš taťka vždycky říká, že to přece bylo fajn, když jsme tam byli s nima a já si myslím, že to bylo fajn právě proto, že jsme věděli, že je to jen na nezbytně nutnou dobu
Jéžiši,když čtu ty dnešní články,tak si musím gratulovat,vyhrála jsem výbornou tchýni
Pod to se podepisuji - nebydlet s tchýní pohromadě je to nejlepší řešení.
Snaž se co nejdříve i s manželem vypadnout. Tohle není dobré
souhlasím .... tchýni mám super, ale bydlet s ní .... nikdy .... a to platí i o mých rodičích. Prostě žít svůj život, ne společný.