by i dnes v dospělosti ocenila naše čtenářka s nickem Vodfon. Má zvláštní „vlastnost“, že stále padá. Už od malička, takže boty na podpatku by ráda, ale jsou pro ni příliš nebezpečné. Proto ty dětské sandálky

Krásné ráno.
Už jako malé dítě, jsem furt padala. Propadala jsem celé dětství. Moje tehdy už dospělá sestra mě vodila do školy a celou cestu mě za to mlátila. A to byla soudružka učitelka, na základní škole.
Asi to nebylo botičkami, ale člověkem, padám dodnes. Dětské sandálky, by se mi se mi dnes, fakt šikly. Líbí se mi vysokánské boty, desatery mi leží doma ve skříni. Moje boty musí být fakt pohodlné. I když, spadla jsem i v botaskách.

Chtěla jsem si udělat hezký den, bez manžela. Myslela jsem že si něco koupím na sebe. Muž mě  vyhodil na parkovišti. Rozloučili jsme, ušla jsem pár metrů a ještě před obchodem jsem se  pěkně vymetla. Nejhorší je, že jsem ani nestihla můj oblíbený nákup, na který jsem se dětinsky těšila.

No s rozbitým kolenem a dirou na kalhotách, jsem fakt nemohla. Když mě viděl manžel na parkovišti, tak zelenal zlostí. Jenom dodal, už zas?

Spadla jsem také v nemocnici, na území svého pracoviště. Vymázla jsem se před záchrankou. Na RTG jsem to měla blízko. Měla jsem zlámanou ruku. Jako pracovní úraz mi to neuznali. Kdybych sebou flákla přímo na záchrance, kde jsem pracovala, tak by to prý šlo.

Příště si dám velký pozor, kde padám.

Boty kupuji jako každá ženská moc ráda. Ty na klínku, jsou pohodlné, ale zrádné.  Pro mne jedině dětské sandálky!

Vodfon

Milá Vodfon, a nemá to vaše padání nějakou vážnější příčinu?

Text nebyl redakčně upraven

Reklama