Měli jste doma zatím jediné dítko a plánujete další, případně je už na cestě? Jistě si uvědomujete, že děťátko znamená nejen radost, ale také spoustu starostí. Možná vám však v tom všem očekávání a plánování nedochází, že těch vám přibude také s vaším prvorozeným.
Zdroj: www.shutterstock.com
Je to hloupé mimino!
Na příchod druhého dítěte, vytoužené holčičky se nesmírně těšila také Zdenka (31). Spolu s ní radostné čekání prožívala celá rodina, včetně prarodičů, tet a strýčků. Když přinesla domů z porodnice krásné zdravé děvčátko, přišel je přivítat i její tříletý syn Petřík. To bylo naposledy, kdy se na sestřičku díval s láskou a potěšením. „Péťa malou pohladil a položil jí na peřinku svou hračku. Ještě několikrát se přišel podívat, jak ji koupeme a přebalujeme a pak to začalo. Nebyla s ním jakákoliv, natož rozumná řeč. Začal trucovat, odmítal jídlo, stěžoval si na bolení bříška. O sestřičce se vyjadřoval, že je hloupé a ošklivé mimino a že bychom ji měli vrátit. Jeho chování nás všechny zaskočilo,“ popisuje Zdenka situaci po narození dcerky. Vše se časem vyhrotilo natolik, že Petřík začal sestřičce ubližovat. Svou babičku, která se mu v nevhodném chování snažila zabránit, dokonce kousl do ruky. To už byla ona příslovečná poslední kapka a rodiče si uvědomili, že je třeba vyhledat pomoc dětského psychologa.
Podcenit přípravu se nevyplácí
Příběh Zdenčiny rodiny je jedním z ukázkových příkladů, kde zafungovala silná žárlivost jedináčka na nového sourozence. Soupeření mezi dětmi je zcela běžný jev, který si nejspíše sami pamatujeme ze svého dětství. Nedá se vymýtit a drobným konfliktům se vyhnout nelze. Nicméně je možné tento problém ovlivnit tak, aby nedocházelo k podobně vypjatým momentům, jako v rodině Zdenky. Tam rodiče udělali chybu v tom, že prvorozeného chlapce na narození sestřičky dostatečně nepřipravili. V prvních letech života totiž tráví dítě většinu času v rodinném prostředí a vazby na rodiče, především matku jsou velmi silné. Tento malý, ale pro dítě nejdůležitější svět je něco, v čem nachází jistotu a kde se cítí bezpečně. Je zde středem zájmu a péče celé rodiny. Každý další tvor se stejnými privilegii je pro něj ohrožením a představuje nežádoucí prvek v jeho teritoriu. Jak by taky ne: může dítě připravit o pozornost a lásku rodičů.
Těšte se společně!
Na to, že přibude další sourozenec, který má právo na totéž, je proto třeba ho připravit s dostatečným předstihem. Dobré je zapojit dítě do příprav na příchod novorozence, svěřit mu menší úkoly, společně vybírat věci pro miminko, nechat ho hladit maminčino bříško. Vysvětlit mu, že děťátko, které přijde, je bezbranné a starší sourozenec by mu měl pomáhat. Vysvětlete také dosavadnímu jedináčkovi, že novorozeně bude hodně spát a plakat a nebude hned možné si s ním hrát. Předejdete tak jeho zklamání. Příchod nového člena rodiny je zátěžovou situací i pro dospělé, natož pro dítě. Přes veškerou snahu se tak stává, že se posléze stejně cítí odstrčené a začne si pozornost vynucovat například tím, že napodobuje chování svého mladšího sourozence. Dělá tak věci, které již neodpovídají jeho věku. Může se například začít pomočovat, chtít se nosit v náruči, vyžadovat krmení a podobně.
Přiznat si problém není prohra
Přestože se cítíte unavení a vyčerpaní, snažte se v takovém případě věnovat dostatečně také druhému dítěti. Potřebuje v sobě upevnit pocit, že své pevné místo v rodině má i nadále. Mluvte s ním o jeho obavách, ptejte se, co mu vadí a co by chtělo změnit. Ve chvílích, kdy se původní jedináček chová k miminku hezky, jej chvalte a reagujte pozitivně. Dejte mu pocit důležitosti pro nového sourozence, podpořte jeho roli ochránce a někoho, koho chce a bude mít děťátko nesmírně rádo. Avšak při tom všem je třeba nezapomínat, že požadavky, které na nyní už staršího sourozence kladete, musí být odpovídající jeho věku. Zůstává stále dítětem se všemi svými potřebami. Pokud máte dojem, že situaci nezvládáte, nemějte pocit, že jste jako rodiče selhali. Nestyďte se v zájmu zdravého vývoje dětí a normálního fungování rodiny obrátit na psychologické poradny, organizace, pomáhající rodinám či jiná specializovaná pracoviště.
Čtěte také:
- „Svému dvojčeti jsem vždy záviděla, teď je to naopak,“ raduje se Sandra
- Nejlepší věkový rozdíl mezi sourozenci
Nový komentář
Komentáře
My starší dítko na příchod sourozence připravovali a stejně žárlilo na plné čáře. Ono to není o tom, že přibyde nový člen rodiny. Je to o tom, že ten první má po nějakou dobu full servis (plnou pozornost, věnuje se jen jemu, dostává jen on) a najednou to tak není. Maminka se věnuje tomu malému řvounovi a ne mě ... já mám bráchu po pěti letech a bylo to podobné. Ještě v porodnici přes okno jsem mamce řekla, že ho tam má nechat, že ho doma nechci. Pak ještě spoustu různých situací. Taky mě štvávalo, že jsem fungovala jako chůva s bráchou venku za zadkem.
Moje starší bere ještě teď, po dvou letech, v určitých momentech jako křivdu, že má sourozence. Na druhou stranu se milují, hrají spolu, zlobí spolu, spolčují se spolu. Taky se hádají, rvou apod.
Já měla dcerky 11 let po sobě,žárlení tam nebylo žádné.Ta starší chodila do školy,měla dost práce s učením a ještě by se měla zabývat něčím takovým?
Ono je asi důležité už od začátku vychovávat dítě (ať jedináček,nebo ne) aby nemělo pocit,že je středem vesmíru.Když se pak to druhé narodí,neodhánět staršího od miminka,dovolovat mu hned,aby si na něho mohl sáhnout,motivovat ho,aby mamince pomáhal,že to bez něj "jako nezvládne".Pokud bych vypozorovala,že ten prvorozený to nezvládá,tak bych řekla,že je zase dobré se příliš v jeho přítomnosti na miminkem nerozplývat.A prostě tomu staršímu dát najevo,že je to on,kdo byl na světě první.
Prvorozenec se nemá rozmazlovat a tím pádem od začátku se má sním mluvit o dalším sourozenci v pozitývách
Také mne to čeká v červnu, dceři je dva a půl, tak uvidíme..zatím rovněž hladí břicho a těší se na brášku, ale děti z toho nemají rozum...
je to náročné období než si děti na sebe zvyknou
Motty — #14 Taky o ni nestojím.
Pentlička — #12 To je snad jedině dobře, vůbec bych o setkání s takovou kyselinou ani po letech nestála.
sanvean — #11 Jojo, já taky dostala panenku Darinku, když se narodila sestra, trochu si to pamatuju, že jsme pobě oblékaly, krmily apod
Motty — #10 Prý jo, aspoň to říkala. Ona byla celá taková divná, řekla bych že zlá, nejvíc se radovala, když se někomu něco nepovedlo, nevyšlo apod. Co je s ní teď ani nevím, protože jsem ji od maturity neviděla, nikdy nepřišla na žádný sraz.
Mě to čeká za pár dní - doslova, pokud se trefím do termínu :) Věkový rozdíl bude 21 měsíců, zatím se syn těší, hladí břicho a říká mimi...ale teprve praxe ukáže, to je jasné, radši si to nemaluju na růžovo. Někde jsem četla tip pořídit mu panenku-miminko, ať se o něj také stará a cítí se důlezitě, tak uvidíme.
Pentlička — #9 Ta spolužačka se o tu vraždu jako fakt pokusila, že se jí to nepovedlo??? To je teda hodně přes čáru. Tohle si neumím představit ani ve snu. Byli jsme 4 sourozenci, nejstarší brácha a pak 3 holky. Občas jsme se rvali, což je asi normální, ale v momentu, kdyby kdokoliv z nich byl v ohrožení, bych se bila za něj. Žárlení na sourozence jsem v životě nepocítila.
Já jsem jedináček, takže o sourozeneckém žárlení nic nevím, ale určitě bych žárlila, byla jsem velmi spokojený jedináček. Moje spolužačka z gymplu dostala brášku ve svých třinácti letech a tak ho nenáviděla, že ho dokonce chtěla zavraždit (nepovedlo se jí to, ale ještě v 16ti toho litovala). Moje dcera na svého o necelé 2 roky mladšího brášku taky žárlila a i ho bila dokud se nedokázal bránit, pak se to otočilo. a musím říct, že i syn na dceru žárlil a oba si velice hlídali, aby ten druhý náhodou neměl něco lepšího a vydrželo jim to do dospělosti. I dnes mají někdy pocit, že jsem v dětství upřednostňovala toho druhého, i když to vůbec není pravda.
Rikina — #2 denkas — #4 Nás bylo 6 dětí, takže jsme si lezli po hlavách i ve bytě 3+1, co měl 120 m2. Ale žárlení na sourozence jsem mezi námi nezažil. Největší spory mezi námi byly až když jsem jako nejstarší začal vydělávat vlastní peníze a kupovat si lepší věci. To mladší sourozenci těžko nesli, že se o to s nima nechci dělit, protože do té doby jsme měli doma jasný socík - všechno bylo každého.
Příprava je důležitá měla jsem to i s dcerou, která stejně zarlila na mladšího brášku,ale když jsem jí později začala zapojovat do pomáhání brzy se to zlepšilo a teď jsou velký parťáci ;-)
O žárlení nevim. Moje děti byly z mimina nadšený a vydrželo jim to asi až do doby,než jim začlo odmlouvat
Myslim,že buď to starší dítě odstrčili,nebo naopak se mu snaží,přehnaně,věnovat. Dítě vycítí,že se něco děje. Nejlepší je přehnaně to neřešit.
Rikina — #2 My byly tři děti a měli sme 1+1
a vůbec si nepamatuju,že bych chtěl svůj pokoj. Naopak s mladším bráchou sem si doma hodně hrála. Venku sem ho taky měla na starosti,to už mě tak nebavilo 
gerda — #1 No, jasně, jenom leží a baští, tak to mám fůru času na toho staršího. Kolikrát jsme si říkala, že ty malé zanedbávám kvůli těm starším....ale měla jsem rozdíl jen 1 a 2 roky.
gerda — #1 Náhodou se velmi dobře pamatuju, že jsme jako děti sice celé dny lítali venku, ale starší sourozenci mívali ty mladší s sebou jako přívažek, většinou ať se jim to líbilo, nebo ne.
Sotva bylo starší dítě trochu rozumné a dalo se mu to menší svěřit, už ho mělo nafasované, ono to často byla nutnost, protože rodiče se museli věnovat jiným činnostem. Mateřská byla půl roku, pak muselo robě do jeslí, a odpoledne nebo o víkendech se holt musel taky někdo starat. Další věc - dneska mívají lidi víc prostoru, i v tom uzavřeném bytě. Nás bylo 5 ve 2 + 1, rodiče, dvě děti a babička. Když mimino řvalo, vzbudilo bezpečně všechny. Celé dětství jsem si toužebně přála mít vlastní pokoj, bez mladší ségry trvale za zády, a nemít ji na povel. Nepochybuju, že ségra si přála totéž - vlastní pokoj bez starší ségry a moct žít bez dohledu. 
Teď je to velký problém, protože život rodiny vesměs probíhá v uzavřeném bytě. Dřív starší sourozenci lítali celé dny venku s partou stejně starých kamarádů a mimino mezitím doma v klidu rostlo. Starší měli nanejvýš úkol chvilku venku povozit. Je jasné, že s tvorečkem, který jen řve, baští a vyměšuje
, z pohledu sourozence zábava není a navíc, všichni kolem něho skáčou
. Ale - pokud není mezi dětmi velký věkový rozdíl, je to určitě lepší, batolata to berou jinak než školáčci. Než se vzpamatují, mladší sourozenec doroste a nebude jenom přítěž.