Zdroj: Chat GPT
Podle německé koučky Christine Steinleitner nebývá hlavním problémem to, že bychom neuměli mluvit. Mnohem častěji nevíme, co skutečně cítíme a co chceme tomu druhému sdělit. A právě v tom podle ní spočívá základ zdravé komunikace. Než začnete partnerovi vysvětlovat, co udělal špatně, zkuste se na chvíli zastavit. Položte si jednoduchou otázku: Co mě teď vlastně zranilo?
Možná vás nerozzlobilo to, že zapomněl nakoupit. Ve skutečnosti vás mrzí, že máte pocit, že na všechno zůstáváte sama. Nebo vás nebolí to, že přišel pozdě, ale to, že jste si připadala méně důležitá. Když člověk pojmenuje skutečný důvod svých emocí, mluví mnohem klidněji a druhá strana má větší šanci porozumět tomu, co se děje. Právě tomu koučka Christine Steinleitner říká vnitřní jasnost. Nejde o to být za každou cenu klidný nebo potlačovat emoce. Naopak. Je důležité si je přiznat, ale nenechat je převzít kontrolu nad celým rozhovorem.
Hlavně nehodnotit
Velkou chybou podle ní bývá, že místo vlastních pocitů začneme hodnotit druhého. Věty jako „Ty mě vůbec neposloucháš“, „Na mě nikdy nemáš čas“ nebo „Ty myslíš jen na sebe“ druhého obvykle přimějí spíš k obraně než ke snaze pochopit, co nás trápí. Mnohem větší šanci na úspěch mají sdělení, která vycházejí z vlastního prožívání. Jednoduše vysvětlete, jak se cítíte. Například: „Mrzelo mě, že ses neozval,“ nebo „Potřebovala jsem, abys mě tentokrát podpořil.“ Taková slova nejsou obviněním, ale pozvánkou k rozhovoru.
Christine Steinleitner zároveň připomíná, že otevřenost neznamená říkat všechno bez rozmyslu. Odvaha v komunikaci podle ní spočívá v tom, že dokážeme mluvit pravdivě, ale zároveň s respektem. Cílem není druhého porazit nebo mu dokázat, že máme pravdu.
O čem ta hádka vlastně je?
Smyslem je, aby oba lépe porozuměli tomu, co se mezi nimi odehrává. Dobrou zprávou je, že podobné dovednosti se dají naučit. Není potřeba znát složité komunikační techniky ani studovat psychologii. Často stačí udělat krátkou pauzu a místo okamžité reakce si položit onu jednoduchou otázku: Co vlastně právě teď potřebuji? Odpověď možná nepřijde hned. Když ji ale najdete dřív, než začnete mluvit, může se z rozhovoru stát hledání společného řešení místo další hádky, která se za pár dní zopakuje znovu.
Zdroj: rozhovor s koučkou Christine Steinleitner ve Freundin.de
Nový komentář
Komentáře
Článek nabízí vcelku rozumnou finální konverzaci, ale k tomu, aby tomu tak bylo je často nutno ukázat dotyčným jejich vlastní zrcadlo a jejich "vlastní neslyšitelnost argumentů druhého" a pojmenovat je a ptát se na prvosignální emoční prožitky v tomto daném okamžiku. Vždy je zásadou najít spouštěč polemik a nesouladu a v drtivé většině to není ten poslední zážeh..... to už je jako když spustíte domino naskládaných emocí, frustrací a nepochopení v časové ose měsíců i let zpátky, někdy až v dětství nebo převzatých nesprávných komunikačních vzorců rodičů.