Můj největší trapas se odehrál asi před měsícem a je mi z toho divně ještě dnes. Šla jsem kolem nákupního centra a proti mně pán s hůlkou. Vypadala jako slepecká,ale ten pán vypadal že vidí, tak jsem si myslela, že je jen po úraze nebo tak něco.
A že si to myslím špatně mi nedošlo ani poté, když mě ten pán zastavil se slovy: "Slyším klapat boty, prosím vás, můžete mi říct, kde je tady Billa?"
Každý mi říká, že mi hodně klapou boty, tak jsem si myslela, že to postřehl i onen pán a proto že mi to říká...A tak jsem se jen otočila směrem k Bille a řekla mu:" TÁMHLE, na druhém přechodu doleva a jste tam" a ještě jsem mávla rukou tím směrem.
Tvářil se tak nějak divně, ale poděkoval a odešel. Šla jsem nakoupit a pak mi to došlo!!!
On byl slepý a já jsem úplně blbá.
No, už bylo pozdě na nějakou nápravu a já jen doufám, že se pán doptal na cestu u někoho pozornějšího, než jsem já.....
Maartya
Nový komentář
Komentáře
Máme partu kamarádů s různým stupněm zrakového postižení, která se dala dohromady v bývalé práci mého přítele. A buď klidná, na podobné zážitky jsou zvyklí. Nejradši dávají k dobru historku, jak jsme byli v létě na vodě, a trojice ve složení téměř slepý, se zbytky zraku a jakž takž vidící, leč pokukující po stánku s pivem se vydala na záchod, kde se přerazili o koště postavené napříč ve dveřích, načež na ně uklízečka vyjela "To nevidíte, že se tady uklízí?"
Mám slepého kamaráda kytaristu, se kterým jsme jeden čas vystupovali. Trapasů jsem s ním udělala nepočítaně, ale nejlepší asi bylo, když jsme jednou jeli na koncert, bylo to v létě a já měla sluneční brýle, které jsou opravdu tmavé a v místnosti je v nich velmi špatně vidět. Jak jsem ho jednou rukou vedla, v druhé ruce tašku, tak jsem si je zapomněla při vstupu do prostor metra sundat... vzápětí jsme se rozmázli o sloupek se štípačem lístků, pak jsem zakopla na schodech, do někoho vrazila... načež jsem frustrovaně zvolala: promiň, ale to se nedá, tady je absolutní tma, já vůbec nic nevidím!