Když jsem si na stránkách „Ženy-in“ přečetla soutěž o vánoční příběh, vybavila se mi jedna historka, kterou jsem bohužel, nebo bohudík, kdo ví, nezažila, ale přihodila se v mé blízkosti, mé známé.
Vážený pane doktore... napsala jednoho dne do dopisu dcera mé kamarádky oslovení, které patřilo k místnímu soudu, ten totiž měl 20. prosince rozhodovat o její budoucnosti, resp. vyřešit vůli jejích rodičů, kteří se rozhodli jít každý svou, ne však společnou cestou. Ač měla necelých devět let, rozhodla se nenechat to jen na rodičích, a protože už nevěřila na Ježíška, byla racionálnější. Chtěla oba rodiče a nejen jako, ale doopravdy, a nezdálo se jí, že by to bez ní zvládli!
Dopis skutečně doputoval, trošku jinak a jinam, než do rukou soudce, jenž ve věci rozvodu, tehdy ještě spojeného s úpravou výchovy a výživy oné malé pisatelky, měl rozhodnout, ale do rukou tehdejšího předsedy soudu, který v roli již zasloužilého dědečka začal konat. A protože předvánoční čas, alespoň před pár lety, ale snad i nyní, dělá s lidmi někdy zázraky, jeden takový se konal.
Malá pisatelka se dočkala krásného dopisu, který jí v ředitelně školy, kam chodila, předal „jeden kouzelný dědeček“, a dostalo se jí příslibu, že když nebude tolik smutná, budou se dít kouzla. Kouzla se děla, dívenka spolčená s „vyšší mocí“ měla v rukou osud nejen svůj, ale i svých rodičů, ti nic netušíc přišli dvacátého prosince onoho roku k soudu, a když vcházeli do soudní síně, oněměli... na lavici pro veřejnost seděla copatá, bleďounká holčička se svou třídní učitelkou a v ruce žmoulala kapesník, který jí dala babička, aby se nikdy ničeho nebála.
Rodiče toho dne odešli, ale spolu, tedy všichni tři, a chodí spolu dodnes, i když dnes je jejich dcera hodně veliká a hodně daleko ve světě.
Mockrát si na tento příběh vzpomenu, nejvíc mě oslovoval v době, kdy se otec mých dětí rozhodl odejít „svou“ cestou a já neměla možnost napsat k soudu, že to chci jinak, nebo měla, ale ode mě by to nepomohlo... a Ježíšek také nepřišel... Mé děti nikam nepsaly, ale synkovi nebyly ještě ani tři roky a dcera se právě nacházela v těžkém startu „dočasného onemocnění pubertou“ a svou bolest řešila po svém.
Kéž by ten Ježíšek v takových chvílích chodil pokaždé, nebo alespoň Ti, co mu mohou pomoci.
Všem krásné a šťastné Vánoce přeje Petra.
Za každý příběh, který nám pošlete a my jej na stránkách Žena-in.cz uveřejníme, získáváte jeden los do soutěže o kosmetický balík a - teď pozor - minimálně 300 bodů (možná i víc, to záleží na našem rozpoložení) do Velké vánoční soutěže.
Příběh, který se nejvíce zalíbí redakci, bude oceněn hlavní cenou: cyklistickým kolem Author!
Své soutěžní vánoční příběhy posílejte do 15. prosince na adresu: redakce@zena-in.cz s heslem Vánoční příběh do soutěže. Kompletní pravidla a obrázek hlavní výhry najdete ZDE (klikni).
Nový komentář
Komentáře
a kdy máte to rozpoložení obvykle nejlepší abych věděla? v pátek? :-)
pěkné počteníčko v tak chmurný den
já jsem nic vánočního nezažila tak nemám o čem napsat
moc hezká pohádka,nevím o čem bych já napsala,nic vánočního jsem neprožila
dopadlo to jako v pohádce....
hmmmmmmmm
opravdu skvělý příběh, kéž by bylo více takových
Krásný skutečný příběh se šťastným koncem.
Dopadlo to moc dobře. Je vidět, že dost často ty "velké problémy" jsou v podstatě malicherné. Jen to účastníci pořádně nevědí. Je dobře, když se najde někdo, kdo jim to nenásilně vtluče do hlavy. Člověk má překonávat překážky. NĚKDY se lidé rozcházejí kvůli blbostem.
kdyz je to opravdu tak...
Rozvody jsou veřejné jo,to ani nevím
Jinak se taky divim,že se dali dohromady,asi to nebylo u nich až tak na rozvod a dalo se to překonat,hlavně že si to uvědomili téměř včas.
ŠKODA ŽE TO NEJDE VŠUDE,JAK JSOU DĚTI TAK UŽ JE ROZVOD SLOŽITĚJŠÍ
to je krásný
moc pěkný příběh :))) zázraky se dějí
Krásný příběh ,zázraky se prostě dějí
Tyjo, fakt nádherný článek, jak jsem drsňačka, tak jsem naměkko...
pěkné :)
je to nádhera, že se to povedlo
Myslím, že pro to děvčátko to byl nejhezčí dárek. A nemusel být ani pod stromečkem.
Je to krásný příběh. A skutečně zázrak. Protože když se nad tím zamyslím, tak lidé se nerozvádějí kvůli prkotinám a většinou jim trvá hodně dlouho, než se k tomu vůbec odhodlají, právě proto, že myslí na své děti. Čili, pokud daní rodiče byli vztahově v průšvihu, normálně by je od rozvodu těžko odradil dopis jejich dcerky (a pomoc dědečka). Takže to musel být zázrak. Protože kdyby to nebyl zázrak, tak by jim to smíření na moc dlouho nevydrželo. Problémy totiž samy od sebe nemizí... Přála bych si, aby bylo hodně takových předvánočních zázraků...
Krásný příběh. Tenkrát ty vánoce musely být pro 3 lidi nejkrásnější.