Psal se rok 1867, když se Jeanne Lanvin v Paříži narodila. Pocházela z nuzných poměrů, doma měla ještě deset sourozenců, s nimiž musela jako nejstarší rodičům pomáhat. I když později zbohatla, celý život to byla velice skromná a houževnatá žena.

V šestnácti letech se vyučila modistkou u známé madame Félix. Už tehdy se živě zajímala o módu. Pak si splnila svůj sen – díky svým skromným úsporám si otevírá v Paříži malé kloboučnictví. Byla nejen velice šikovná, ale měla též podnikatelského ducha. Když viděla, že je obchod úspěšný, rozhodla se udělat další velký krok: otevřela si módní dům na rue Faubourg-Saint-Honoré v centru francouzské metropole.

V roce 1895 se provdala za italského hraběte Emilia di Pietra a o dva roky později se jí narodila dcera Marguerita, známější jako Marie-Blanche. Toto své jediné dítě milovala bezmeznou láskou po celý život. Ve volných chvílích jí šila tak překrásné šatičky, že je obdivovaly nejen dcerčiny kamarádky a jejich maminky, ale i bohaté klientky jejího salonu. A všichni ji prosili, aby i jejich dětem ušila podobné. Počet objednávek na dětské oblečení rostl, takže výroba klobouků začínala být jen okrajovou záležitostí. Proto Jeanne Lanvin ve svém módním domě otevřela dětské oddělení, což byl v roce 1908 vpravdě revoluční čin.

Ale ani dospělá klientela na sebe nenechala dlouho čekat, velmi brzy tedy v salonu vzniká i dámské oddělení. K doménám Jeanne Lanvin totiž patřily šaty pro matky a dcery, které tak mohly v salonu Lanvin společně nakupovat vše - od spodního prádla až po kabáty.
Další návrhářčinou specialitou byly elegantní večerní róby inspirované stylem 18. století. Všechno, co svým zákaznicím nabízela, sledovalo jeden cíl - posílit jejich ženskost a sebevědomí, a to nejen v jejich vlastních očích, ale také v očích manželů či milenců, kteří platili účty.




 
Její modely byly netradiční, ale praktické a pohodlné. Na róbách ráda používala krajky a výšivky s korálky či perličkami. Zákaznice si oblíbily šaty pastelových barev s květinovými motivy. Její tvorbu sledovala i začínající Coco Chanel, která se později stala její nesmiřitelnou rivalkou. O přátelství mezi nimi se rozhodně mluvit nedalo.



Manželství s italským hrabětem trvalo osm let. Když bylo dcerce šest, manželé se rozvedli. V roce 1907 se Jeanne provdala podruhé. Jejím vyvoleným se stal Xavier Melet, redaktor deníku Le Temps a pozdější francouzský konzul v Manchesteru. Ani druhé manželství ale nevydrželo. Možná byla na vině přílišná nezávislost, Jeanne vlastně ke svému životu muže ani nepotřebovala. Všechen čas i lásku věnovala své dceři a práci, které se zcela oddala.

Mezi světovými válkami se Jeanne dařilo natolik, že si otevřela i pobočky v luxusních letoviscích Cannes, Nice či Biaritzu, navštěvovaných evropskou i americkou smetánkou. V Americe se ostatně stala populární díky své cestě do San Franciska v době první světové války. V Paříži pak otevřela ve svém modelovém domě oddělení pro sport a posléze i pro muže, čímž opět rozšířila svoji klientelu. Oblečení pro každou příležitost tak u ní nalezla prakticky celá rodina. Dodejme ale, jen ta movitá. Jako první návrhářka zavedla Jeanne módu pro čtyři roční období.


Nezůstalo ale jen u oblečení. Jeanne myslela na všechno. Styl Lanvin zahrnoval i doplňky a kosmetiku. První parfém své značky představila v polovině dvacátých let. Svou nejznámější vůni Lanvin Arpège z roku 1927 věnovala k třicátým narozeninám své milované dceři. Ostatně dostanete ji koupit i dnes s logem představujícím Jeanne s její dcerou, které vytvořil návrhář Armand-Albert Rateau. Jen černý flakón začíná být dnes vzácností a zanedlouho se stane nejspíš sběratelským artiklem. Od jisté doby, co bylo mírně pozměněno složení parfému, se prodává Arpège v průhledném flakónku.

Dcera Marie-Blanche de Polignac, operní zpěvačka, byla mimořádně krásná žena. Poprvé se provdala už ve dvaceti letech za René Jacquemairea, vnuka francouzského ministerského předsedy Clemenceaua. Štěstí ale nalezla teprve ve druhém manželství s hrabětem Jeanem de Polignac.

Po smrti své matky v roce 1946 se ujala vedení módního domu, dlouho tu ale nešéfovala. Bohužel jí diagnostikovali nádor na mozku, který byl příčinou její smrti v roce 1958. Ještě předtím ale postoupila společnost svému bratranci Yvesovi Lanvinovi.


Foto: Wikipedie, youtube
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama