Můj příběh se táhne nějakých šest let, ale podstatná je až jeho poslední část. Seznámit vás se začátkem ale musím. Když jsem začala studovat pedagogickou fakultu v Brně, bylo všechno tak, jak jsem to znala z Básníků. Kolejní život jsem si skutečně užívala, bylo to všechno nové, jsem z východních Čech a Morava mi úplně učarovala. Starobrno se sice nedá pít :-), ale zato víno je k dostání daleko lepší, takže jsme s holkama mohly pořádně blbnout.

Ve druháku jsem si našla kluka (když jsem se v prvním ročníku dostatečně vyřádila), byl to Rus, který u nás studoval výtvarnou výchovu. Důvody, proč ji studoval v Brně, jsou docela složité a detaily nejsou pro příběh důležité. Podstatné ale je, že Saša byl pravověrný křesťan, který bral svou víru čím dál vážněji.

Po dvou letech našeho vztahu (to už jsem byla ve čtvrtém ročníku) jsme spolu sice dále více či méně šťastně byli, ale náš sexuální život zacházel na oubytě. Nakonec jsme spolu nespali vůbec a naši společní známí si pořád šuškali, že to máme nějaké divné. Ale vysvětlujte jim askezi věřícího! Nechtěla jsem o něj přijít, v té době už jsme byli zasnoubení, doufala jsem, že se to zlepší.

Ale kdepak! Další tři roky jsem neměla sex. Ani jednou. Byla jsem mu zcela věrná, milovala jsem ho a na tuhle stránku jsem si nějak zvykla. Vzhledem k tomu, že Saša byl ročník pode mnou, nenutilo mě nic končit školu, takže jsem během onoho čtvrtého ročníku začala učit na jedné základce a dokončení školy odsouvala.

Z nedostatku sexu jsem ale byla celkem deprimovaná, navíc práce byla jeden kolotoč plný dětí... Dopadlo to zvláštně. Saša stihl ukončit studium o semestr dřív. Předtím už jsem byla asi třikrát i u nich v Moskvě, představil mě jako snoubenku rodičům, všechno na první pohled vypadalo normálně. Ale nebylo. Propadal do divných stavů, že se mnou žije v hříchu (i když to nebyla pravda), a vůbec to bylo stále divnější.

Nakonec mi oznámil, že se vrací do vlasti. Těsně před mými posledními státnicemi. Zůstala jsem jako opařená. Školu jsem sice dodělala, ale celý soukromý život se mi najednou zhroutil. Přežila jsem v Brně ještě poslední prázdniny a byla připravena na odjezd zpátky domů, sehnala jsem si místo u nás na gymnáziu. Potřebovala jsem spálit mosty, začít jinde a znovu. Dokonce jsem byla přesvědčená, že už s nikým nikdy nebudu spát, ten dlouhý půst ve mně tuhle část mojí osobnosti skoro zabil.

Ale člověk míní... Dva dny před mým odjezdem mne pozval na kávu na rozloučenou jeden pedagog, jen o pár let starší než já. Věděl toho dost, ale svěřila jsem se mu i se zbytkem, teď už to bylo jedno. Začal do mě hučet, že je to ale opravdu škoda, že tak dlouho abstinuji. Uvědomila jsem si, že naše sympatie jsou vzájemné už léta. Nebylo co řešit. Sex po třech letech je úžasná záležitost, on byl navíc pozorným milencem a já uvolnila za jeden večer snad všechno, co se ve mně za tu dobu nahromadilo. Bylo to skvělé.

Myslela jsem, že vybuchnu, a byla jsem šťastná. Druhý den jsem mu nadšeně volala, jak je to skvělé a že se musíme vidět – můj poslední den! Neměl na mě čas. A neměl ho ani v okamžiku, když jsem mu volala, že bych mohla přijet. Prý nový projekt. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, ale kupodivu jsem to nebrala zas tak tragicky. Udělala jsem za Brnem tlustou čáru. Na nové škole jsem se zabavila, studenti jsou jiná věc než žáci ZŠ, jen jsem si začala palčivě uvědomovat touhu po sexu. Něco se ve mně otevřelo. Něco, o čem jsem myslela, že už je to mrtvé.

Ale co u nás? Na maloměstě? Dala jsem si inzerát na internet, s fotkou... Mám velmi bujné poprsí, ale to na ní vidět nebylo. I proto mě ohromilo, že mi každý den chodily desítky odpovědí. Neskutečné. Dost z nich byli na první pohled zoufalci, ale s pár z nich jsem se po dlouhé selekci rozhodla setkat.

A na podruhé jsem potkala někoho, kdo se mi zamlouval po všech stránkách. Nekuřák, doktor, moc o sobě nemluvil na první schůzce, to se mi líbilo. Začali jsme se scházet, jezdila jsem za ním každý víkend. Hádejte kam? Do Brna. Osud je zvláštní, jak si s námi zahrává. Já chtěla pryč a najednou...

Postupně jsem se o Michalovi dozvídala víc a víc a nestíhala jsem žasnout. Nejen že se ukázalo, že chce rodinu (já taky, není na co čekat), ale asi po měsíci se mi svěřil, že je primářem v jedné velké nemocnici. Podobných překvapení mi nachystal víc, ale tohle bylo největší. Už jsme spolu půl roku a plánujeme pomalu ale jistě, že se vezmeme. Sex je skvělý, vůbec si nemůžu stěžovat, jen se zas asi postěhuju zpátky do Brna. Kdo by to byl býval řekl? Připadám si skutečně jako v pohádce, protože takové příběhy se jen tak nedějí.

Reklama