Voříšek, podvraťák, mixpes, Karl von Bahnhof... Tak a všelijak jinak se jim říká. Pejskům, jejichž předci jsou obvykle neznámí a z jejichž vzhledu můžeme jen tipovat, kolem jaké rasy prošli jejich rodiče. Tvrdí se o nich, že jsou chytřejší a zdravější než psi čistokrevní. Je to ale pravda?
Účelem takzvaného čistokrevného chovu je vyselektovat u psů určité žádoucí vlastnosti a jiných se zbavit. Potřebujeme-li psa, který dožene a strhne antilopu, vybíráme do chovu jiné jedince, než když se snažíme získat spolehlivého pastevce, bránícího stádo před vlky. Výsledkem selekce některých vlastností však může být i objevení se vlastností méně žádoucích – například získáme neuvěřitelně rychlého, ale svéhlavého psa se silným loveckým pudem.
Čistokrevný chov psů je prakticky od svého počátku poznamenán několika nešvary. Především zde máme plemena, při jejichž chovu je rozhodující vzhled. Ten se ovšem ne vždy slučuje s inteligencím a zdravím. A čím více upadalo pracovní využití různých plemen psů, tím více se kladl důraz na pouhý zjev a do chovu pronikaly nejrůznější vady, jak zdravotní, tak povahové. Typickým příkladem úpadku pracovního psa je například Německý ovčák.
Dalším velkým úskalím chovu čistokrevných psů je jeho komercionalizace. Jakmile se nějaké plemeno stane módním, objeví se řada množitelů, „vyrábějících“ psy jako na běžícím pásu bez ohledu na vhodnost rodičů k chovu. Podobnému jednání by měly zabránit chovatelské kluby, leč i jejich funkcionáři se často nechají zlákat penězi.
A pokud chovatelské kluby přece jen zasáhnou, začne „výroba“ takzvaných bezpapíráků – tedy psů v podstatě čistokrevných, ale bez průkazu původu. Právě ti se nejvíce zasloužili o špatnou pověst čistokrevných psů. K neuchovnění psa s průkazem původu totiž obvykle existují závažné důvody – leckdy zdravotní. Majiteli sice nemusí vadit třeba to, že má pejsek o něco méně zubů, jenže štěňata takové fenky můžou mít ještě závažnější problémy. Existují samozřejmě i výjimky, kdy za neuchovněním psa stojí prostě neochota majitele komunikovat s chovatelskými organizacemi, obecně ale platí – pokud chceme čistokrevného psa, neměli bychom váhat připlatit si za zvíře z kvalitní chovatelské stanice. „Záchranou“ pejska od množitele totiž tyto lidské hyeny jenom podporujeme.
Výhodou čistokrevného psa z ověřeného chovu je, že můžeme celkem přesně odhadnout, jak bude vypadat a jakou bude mít povahu. U křížence si nemůžeme být jisti prakticky ničím. Z malého roztomilého štěňátka nám může vyrůst Maxipes Fík, může se ukázat, že pes po svých předcích zdědil různé povahové vady, nebo zkrátka jen vlastnosti, které zrovna nám nevyhovují, a ani zdraví „voříšků“ není tak skálopevné, jak tvrdí lidové pověsti. Voříšci totiž už většinou nejsou potomci generací žijících v tvrdých podmínkách přírodního výběru, ale produkty nekontrolovaného množení psů původně čistokrevných, ba často právě bezpapíráků.
SOUTĚŽ!!!
A teď si s námi můžete zasoutěžit v psí soutěži! Následuje pět fotek psích plemen. Vaším úkolem je do tohoto (klikni) odkazu, ne pod tento článek – napsat, o jaká plemena se jedná. Pište všechny odpovědi najednou!
Soutěžit můžete od tohoto okamžiku do čtvrtečního rána do 9:00. Na vylosovanou vítězku zde čeká opalovací gel od Garnier.
SOUTĚŽNÍ FOTKY
Máte doma voříška, bezpapíráka nebo čistokrevného lorda či lady? Jakým pejskům dáváte přednost? Jak jste svého miláčka získala? Co myslíte, jsou voříšci skutečně chytřejší?
Nový komentář
Komentáře
SFlower: Ano...útulkem mým broučkům vyhrožuji neustále...jenže dogy jsou natolik inteligentní že ví, že jsou to plané sliby...
Máme dva malé knírače - 9 let černého a 6 let jeho synka pepř a sůl. Jsou to přesně vychované šelmy - ráno nevstávají z postele před devátou, pod jídlem musí mít prostřeno - nejlépe čerstvě vyluxovaný koberec v obýváku, když prší, zásadně nechodí ven aby po domě neroznášeli bláto - radši štěkají v obýváku pod oknem. Ale za nic na světě bych je nevyměnila. A myslím, že ani naši by je nikam nedali, i když mamka vždycky, když najde vytahané cibulky od tulipánů nebo přelámané mečíky, vyhrožuje že je dáme do útulku aby poznali, čeho si u nás neváží.
Mám dva psy-8 letého pudla a 5 měsíčního křížence/prý minikříženec a dle veta z něho roste ohař/Pudl je PP primadona,ulovil většinu dědičných chorob.Štěně je úžasně poslušné,ale demoliční četa kombinovaná popelnicí.Sežrat pudl to co sežere štěňak tak ho vezeme v křečích na veterinu.Mladý maximálně koukne jestli se nedá ještě něco sežrat.Mívali jsme ještě jednoho pudlíka/bez PP/a tak nemocné zvíře se jen tak nevidí.
Takže až pudlík nebude,přešlechtěnou primadonu už nechci ani vidět.
Mam papírovou šelmu a je to neskutečnej spratek namyšlenej
, potřeboval by poznat na vlastní kůži osudy útulkových psů. 
Momentálně se mi rozvaluje na noze a kdybych řekla "na místo", okamžitě odejde do pelechu. Je to lotr a žehlí to tím, že skvěle poslochá. 
Vždyť jo, já taky nikomu nenadávám, že jezdí zbytečně. Moji voříšci jsou extra odolní, protože po tom, co všechno už jsem viděla v práci, by museli předvést epileptický záchvat kombinovaný s frakturou páteře, abych se tím začala nějak extra zabývat
Ja mam taky "voriska". Otec byl cistokrevny yorksheer, matka nejaky maly jezevcik. Krasne se vyvedla - je to princezna. Celou dobu nic, pak zacla jednou stonat s plotynkou a uz jsme se vezli. Je pravda, ze ji ted sleduji vic nez normalne, ale co bych pro ni neudelala
Jinak je ji osm a radi porad jak stene - je nevycerpatelna. 
Ťapina: Přiznávám, že už se mi taky párkrát stalo, že jsem jela zbytečně....ale zase ...když ty dogy jsou fakt docela choulostivé...Ale mám úžasného Mvdr.Milana Štourače,který je zároveň mým dobrým kamarádem a ten je mi k dispozici i po telefonu neustále
Ťapina: Jo, je fakt, že tohle asi udělá hodně
. Já znám spíš městké voříšky a to jsou stejně rozmazlené fifleny, jako leckterý čistokrevný pes 
vininka: Mám jednu klientku, která má opravdu "věčně nemocné" voříšky. V osmi z deseti případů ji uklidním, že to nic není, ve zbývajících dvou něco léčíme, ale i to mám pocit, že aspoň polovina by se vyřešila sama.
Ťapina: Je fakt,že když dogy píchne u zadku a já jedu na veterinu....
Taky si myslím, že hodně udělá i to, že voříšci nebývají hlavně na venkově tak opečovávaní. Oni si umí s ledsjakou lehkou infekcí poradit sami, ale s čistokrevným psem lidi většinou přiběhnou hned, jak zakašle, a pak možná berou spoustu léků zbytečně a to je zase zatěžuje jinak.
Mám u otce voříška, takovou dlouhonohou směsku. Je krásná, zdravá, chytrá a moc hodná. Navíc má jedno ucho nahoře a jedno dole. Teď jí bude devět a je pořád plná života, jenom by se mazlila a hrála by si.
Doma mám stříbrného trpasličího pudlíka bez papíru (po mamince bez PP a otce s PP). Princezně bude 12 let a zatím nebyla ani jednou nemocná!! Je to živý, mou vinou rozmazlený, mazlíček. Navíc je hodně učenlivá. Tedy krom toho, že nerozlišuje sedni a lehni, ale to už od mala reaguje podle nálady. Prostě mi dělá jenom radost a doufám, že ještě dlouho bude.
Mám 10 letou pudlinku a i zdravou,je velice inteligentní a milá,myslím že hodně udělá výchova a láska k pejskovi ,kterého máme a je jedno jestli s papírama nebo bez,hlavně že ho milujem.
Ťapina: Ale povahou ano - a ona je, ač voříšek, vyloženě blbá
.
Mám bígla bez PP, zdravotní problémy nemá a povahově je to 100% bígl = lumpík
ivana.kuglerova: Úrazy snad nejsou ovlivněny plemenem, ne?
Ano, JEDEN voříšek, který je třeštiprdlo a má často úrazy, může stát víc, než JEDEN klidný čistokrevňák, který se moc nemá k jiným psům, takže nic moc nechytne. Jenže tohle se týká spíš nemocí, které propuknou samy od sebe, protože k nim je plemenná dispozice. A můžu říct, že mám srovnání na stovkách psů a to už ty rozdíly přímo řvou.
Ťapina: Třeba sestřin voříšek už sestru stál víc, než mě moje čistokrevná pudlice... Zlomené prsty, utržený kolenní vaz (a to normálně běžela, žádný dramatický pád...), zánět sliznice žaludku, kašel, svilušky... Zkrátka pořád měla něco, a to jsme se sestrou bydlely společně. Pudlice za tu dobu byla jenom jednou pokousaná.
Ne že by ta sestřina psice nebyla v celku zdravá, ale je nehorázně pažravá a poněkud natvrdlá, tudíž si furt něco provádí...
Musím napsat totéž co Ťapina - mám psa "bezpapíráka po rodičích s PP" a má celou řadu problémů, z nichž většina je podle zkušených chovatelů tohoto plemene dědičná. Majitelé rodičů se samozřejmě dušují, že "od nás to určitě není" a tím pádem se těžko dobrat k pravdě. I když nejde o nic, co by mi kazilo radost z pejska, tak to přece jen mrzí, protože mi vadí, když můj pes trpí a já musím složitě zjišťovat, jak mu pomoct. Naproti tomu stejně starý voříšek, kterého chovám v naprosto stejných podmínkách má problémy jen se zažíváním v případě, kdy sežere něco, co mu dlouho leží v žaludku - naposledy ukousl kus tchýně. V takovém případě je diagnóza jednoznačná a první pomoc taky...
Mno, že o zdraví voříšků hovoří lidové pověsti, to bych se i hádala. Voříšci mi do ordinace chodí na očkování a se zdravotním problémem přijdou poprvé kolem osmnácti let
Oni psi nemusí běhat po širých stepích, aby chovné páry dávala dohromady příroda podle svých pravidel, to jde i ve městě. Momentálně mám voříšky a do budoucna je pro mě volba jasná - buďto zase voříšek, nebo pes s PP, nic mezi tím. S článkem naprosto souhlasím.
kareta:s tím si prosím dovolím nesouhlasit.....