Tenhle příběh mě natolik zaujal, že jsem požádala hlavní aktérku o souhlas kjeho zveřejnění. Myslím, že by vás mohlo zajímat, co všechno se může stát. Vysvětlení je těžké a rada ještě těžší. Posuďte sami…

Karel

Paní Eva se vdávala vdevatenácti letech zlásky. Smanželem se těšili na spokojený život vmalé vesnici nedaleko Jičína. Tehdy bylo málo pracovních míst a ještě méně možností. Manžel Karel byl bezproblémový, ale dost citově založený člověk. Pracoval jako strojvedoucí a také aktivně působil vmysliveckém svazu. Doba nebyla právě přívětivá a paní Eva označuje Karla jako čestného, rovnéhočlověka.

Karel záhy přišel o práci. Hlavně vinou své aktivity coby odpůrce režimu. Stalo se, že byl označen za zrádce a několikrát vyslýchán. Dostal pak práci jako počišťovač. I Eva měla nemalé problémy kvůli těmto událostem.

Jednu neděli se sdlouhým dopisem na rozloučenou, plným omluv a láskyplných slov, vkuchyni jejich domku zastřelil.

Jiří

„Byla ze mě najednou vdova. Odstěhovala jsem se do Karlových Varů a začala pracovat jako písařka.Dlouho jsem byla sama. Pak se objevil Jiří. Měla jsem pocit, že se vrátil Karel, jen sjinou tváří. Byl pozorný, dobrý, láskyplný a vrátil mi do života víru.

Brali jsme se po dvou letech.Byla jsem zase š´tastná.O to šťastnější, že jsem ač trochu pozdě, otěhotněla. Na miminko jsme se nesmírně těšili. Neměli jsme moc peněz, ale prakticky všechno jsme investovali do budoucího světýlka našeho krásného vztahu. Narodila se nám holčička Adélka.
Jiří ji ale ani neviděl. Po cestě zpráce, kde měl zrovna odpolední, ho někdo umlátil. Pro sedm set korun, které měl u sebe,“ vypráví Eva svůj neuvěřitelný životní příběh.

Raději už žádný

Eva zůstala sama smalou Adélkou. Následovalo další stěhování. Tentokrát do Prahy. Vzala místo pomocné účetní v ČKD, ke kterému podnik nabízel garsoniéru. Jak uvádí, chtěla utéct někam, kde bude hodně anonymní, kde zapadne do davu a kde bude moci umístit malou do školky a pracovat. Snažila se uživit, žít a zapomenout.

„Pojala jsem pocit, že kohokoli si vezmu, umře. Jsem ale celkem racionální člověk, a tak jsem se ktéto verzi vysvětlení moc neupínala. Už tak jsem na tom psychicky nebyla dobře a takové myšlenky by mě asi do blázince přivedly podstatně dříve, než jsem předpokládala. Stejně jsem ale už nechtěla nikoho dalšího. Raději,“ usmívá se Eva a pokračuje.

A přece… Mirek

„Jenomže život si nevybírá. Poznala jsemMirka. Byl straší o šestlet a seznámila nás moje dlouholetá kamarádka. Hodně dlouhou dobu jsme se jen přátelili. Nespěchal na mě a nemluvil o vztahu. Znal můj názor i předešlá manželství. Byli jsme spolu ale prakticky denně. Chodili jsme do divadla, jezdili na výlety. Adélku miloval a ona jeho. Pracoval na stavbě mostů. Nakonec jsme se přece jen vzali. Je to dva roky, co…“

Nejsem tu kvůli sobě

To už jsem nevydržela já.

„Proboha, neříkejte mi, že on taky…“ povídám nevěřícně.
„Ano, utopil se,“ povídá Eva celkem vyrovnaně.
„Ale tohle není všechno. Proto jsem vás nevyhledala. Je to ještě horší,“ praví ustaraně.

„Prosím vás, to mi neříkejte, že může být ještě něco dalšího, to snad je na jednoho člověka už dost, ne?“

„Ano, to je právě ono. Na jednoho člověka. Já jsem tu totiž kvůli Adéle. Mám strach o ni.“

„Nechápu.“

Hrozné dědictví, nebo náhoda?

„No, vedle jejích různých známostí se Ada nedávno konečně seznámila smilým mužem. Kamil se jmenuje. Je dálkovým řidičem. Tenhle její vztah se ukázal jako hodně vážný. Před Vánocemi mi oznámili, že se chtějí vzít. Měla jsem radost,“ pokračuje Eva.

„Je to čtrnáct dnů, co vBelgii obrátil kamion a teď leží vnemocnici. Má mnohačetná zranění, ale snad se ztoho dostane. A já jsem za vámi přišla kvůli nim. Obávám se, že se to nějak přenese automaticky na dceru. Že tohle je první varování. Oni se přece chtějí brát. Já pohřbila tři manžely a jiného už skutečně nechci,“vysvětluje.

„Je teď tedy na řadě ona?
Co máme dělat?
Je tohle vůbec možné?
Odvrátila bych to, kdybych se vdala počtvrté já? Jenomže to by bylo svědomím, že chci obětovat jiného člověka za štěstí své dcery.
Je to všechno jenom náhoda?“

Seděla jsem zapíchnutá do židle jako napínáček a nevěřícně zírala. Naprosto jsem netušila, co té paní odpovědně říci.

Podle karet Kamil vpřímém ohrožení není, ani když se vezmou, a jeho nehoda nevypadá, že by přímo souvisela spravděpodobnou karmou paní Evy.
Ale to jsou karty a tady sedí skutečná žena se skutečnou, dost fatální zkušeností…

Požádala jsem ji, aby, pokud bude vůle, až se Kamil uzdraví, přišli i sAdélkou. To je jediné, co mě napadlo, abych viděla víc i z jejich karet a energie. Vážně nevím. Každá rada je teď předně odpovědnost za člověka, který vni věří. Tohle chce čas…

Pokud Adélka sKamilem skutečně přijedou a budou souhlasit, ráda vám předložím i jejich pohled, vysvětlení a plány…

Reklama