Zdravím,
jelikož začal školní rok a děti jsou věčnou inspirací veselosti, posílám pár postřehů, kde hlavními aktéry jsou právě ony. Jde o jejich dialogy s námi, dospěláky. Snad potěší.
Po příchodu ze školky jsem se zeptala tehdy pětileté dcerky, co měli k obědu. Odpověděla, že chlupaté knedlíky, ale nebyly chlupaté, protože je paní kuchařka oholila.
Jindy zase jsem s ní šla kolem domu, kde jsme asi před rokem byli na návštěvě. "Mami, tady v tom domě jsme už byli, viď?"
Divila jsem se, že si na to po tak dlouhé době vzpomněla.
"Mami, ze mě bude asi nějakej vzpomnělec, viď?"
Divila jsem se, že si na to po tak dlouhé době vzpomněla.
"Mami, ze mě bude asi nějakej vzpomnělec, viď?"
A nakonec dvě historky z autobusu:
Jela maminka s malou prvňačkou. Ta se ptala: "Mami, jak to, že naše Asťa má 4 roky a už měla štěnátka a mně je šest a nemám ještě nic?"
Maminčina odpověď: "Až budeš starší, taky budeš mít."
"A taky pět najednou?"
Maminčina odpověď: "Až budeš starší, taky budeš mít."
"A taky pět najednou?"
Do autobusu přistoupila maminka s velmi temperamentní holčičkou, která si nesla ve škatuli od bot malé koťátko. Děvčátko běhalo uličkou autobusu a dost hlasitě řeklo: "Maminko, jak se pozná, jestli je to kočička nebo kocourek?"
V autobuse nastalo hrobové ticho, každý očekával, co matka řekne. Ta po chvilce odpověděla: "Je to kocourek, přece vidíš, že má vousy."
Dnes jsou mladé maminky pohotové.
V autobuse nastalo hrobové ticho, každý očekával, co matka řekne. Ta po chvilce odpověděla: "Je to kocourek, přece vidíš, že má vousy."
Dnes jsou mladé maminky pohotové.
Januše.
Milá Januše - děkujeme za milé postřehy.
A opravdu nás potěšily. Kabelku bys od nás již mít měla, tak tentokrát jen slova díků...
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Jednou jsem se bratra zeptala co měli ve školce na oběd a on že prý "rybí želé". No mělo to být filé
mě coby malou holčičku doma učili, že mám zdravit (bydlím na vesnici) no a já pak jela s rodiči do města, kde jsem taky každýho zdravila. Tak mi otec vysvětlil, že ve městě mám zdravit jen toho, koho znám. Pak jsme si šli s tátou sednout na lavičku, kde už seděli nějaké postarší paní. Otec slušně pozdravil a zeptal se, jesli si můžeme přisednout. Já, dítko zvídavé, se hned a hlasitě ptala, jestli ty báby zná. Já si to bohužel nebo bohudík nepamatuju, ale babi mi tím občas častovala.
Můj brácha měl ve školce švestkové knedlíky bez švestek = škubánky s mákem.
Reneta: ale koleno možná jo! V jedné domácnosti byl strašný bengál, když manžel našel ve svém klasickém holicím strojku jakési cizí chlupy a podezíral manželku, že jsou to stopy po milenci. Chudák ženská - chtěla k večeři předložit ovarové koleno a aby mu co nejvíc chutnalo a bylo hlaďoučké, oholila ho strojkem, který byl právě po ruce. A dílo zkázy bylo dokonáno...
Žábina: a ty bys pohotově odpověděla:kocouři je mají delší,fakt,měřila jsem je.Haló by nastalo,až by kocour přišel s outěžkem.
dobrý, ale při mé smůle by můj
určitě dodal - ale vousy mají všechny kočičky, přece 