„Taky to znáte? Konečně se vám podařilo najít super chlapa, se kterým to vypadá nadějně, ale čekáte, kdy se co podělá! Tak já se dočkala. A stačila k tomu, abych zašla k němu domů,“ pouští se do vyprávění Eva, která se s Jakubem před třemi měsíci potkala v kině. Respektive u stánku s občerstvením, kde ho polila colou. Následující den už se na tomtéž místě sešli plánovaně a pak následovalo další a další rande. Ze všech odcházela nadšená. Že by to konečně bylo skutečně ONO? Jenže pak ji Jakub pozval k sobě domů.
5b5b0f062909fobrazek.jpg„Nebylo to zrovna plánované, potřeboval si doma jen vyzvednout peněženku, kterou si zapomněl. A tak mě pozval dál. Napadlo mě, že bude mít uvnitř nepořádek, když nečekal návštěvu, ale vůbec ne! Na chlapa, který žije sám, to, až na trochu špinavého nádobí a nevypraného prádla, ušlo. Byl to naprosto obyčejný byt. Dost se mi ulevilo, že není nějaký špindíra. Jenže následně přišlo snad ještě horší zjištění!“ předesílá Eva, která si před odchodem potřebovala ještě odskočit. Jenže, jak už to u žen někdy bývá, popletla strany a namísto druhých dveří vlevo otevřela ty vpravo.

„Najednou jsem se ocitla v úplně jiném světě! Malý, tmavý pokojík s pohovkou, stolkem a televizí bych jako z hororu. Na stěnách visely obrazy plné krve a násilí i úchylné dekorace, kterým vévodila realistická plastika – uříznutá hlava!“ popisuje Eva, která tehdy vyjekla a rychle ty dveře vedoucí snad do pekla zabouchla. To už za ní ale stál Kuba. Hned mu bylo jasné, kolik uhodilo, a tak ji začal uklidňovat.

„Prý rozhodně nechtěl, abych na jeho zálibu v hororech přišla takhle. Chtěl mě na to nejdřív připravit, vysvětlit mi, že jde jen o neškodný koníček. Vzal mě za ruku a znovu zavedl do onoho pokoje, kde mi ukázal svou sbírku hororů a dalších hodně ujetých filmů. Údajně to je způsob, jak si čistí hlavu. Když už jsme byli u téhle části těla, zeptala jsem se na tu, co visela na zdi. Zasmál se a prohlásil, že to byl dárek od přátel, kteří o jeho koníčku vědí,“ líčí Eva, která teď neví, co si myslet.

„Ačkoli mi tvrdil, že násilí uznává jen v umění, není snadné věřit mu. Od té doby jsem mu nezavolala a vůbec nevím, jestli to ještě udělám. Mám z něho strach. Co když to není tak neškodná záliba, jak tvrdí? Nebo jsem prostě jen příliš upjatá?“ ptá se Eva.

Čtěte také:

Uložit

Uložit