Tak to prosím ne. To by nešlo. Grázl to být klidně může, chuligán taky, ale nikdy ne obojí současně. Jan Jiří Grasel se totiž narodil skoro o sto let dřív, než se v Londýně proslavila rodina Hooliganů. Jeho tatíček byl pohodným, v neklidných dobách napoleonských válek ale nemohl uživit rodinu, tak si přilepšoval krádežemi. A synáček nezůstal pozadu – než ho v pětadvaceti letech chytili, stihl spáchat kolem 250 loupežných přepadení a vražd. Vyšetřování a soudní proces trvaly další tři roky, takže když byl Grasel na Silvestra 1818 popraven, byl už lidovým hrdinou. Příběh o strašlivém „grázlovi“, doplněný názornými obrázky jeho zločinů, se zpíval na všech poutích.

A jak to bylo s chuligány? V druhé polovině 19. století se do chudinské londýnské čtvrti přistěhovala početná irská rodina Houlihanů. Jméno časem poangličtělo, prudká irská letora ale zůstala. Hooliganové se stali postrachem temných uliček, přepadávali lidi a jejich pověst se šířila po celém království.  A nejen to – do „hooliganů“ si začali nadávat dokonce i vážení členové britského parlamentu. No, a protože byla nadávka vyslovena na parlamentní půdě, musela být podle britských zvyklostí zařazena do slovníku ve významu „pouliční výtržník“.

S Graselem ani Hooliganovic rodinným klanem ovšem násilí ani drsné výrazivo ze světa nezmizelo. Právě naopak – z vyprávění našich babiček i z filmů pro pamětníky by se mohlo zdát, že ještě před nějakými padesáti lety byli k sobě lidé mnohem zdvořilejší.  Pravda, leckdy to určitě byla jen společenská přetvářka. Je ale otázka, co je lepší – ulevit si a poslat někoho do p…, pokud nás oprávněně naštve, nebo si myslet své a tvářit se společensky? Domáhat se svých práv stěžováním u úřadů a u soudu, nebo si to s dotyčným vyřídit pěstí? Každý jsme jiný – někdo z nás se rozklepe a málem rozpláče, když na něj v autobuse houkne neurvalý řidič, jiný se cítí jako rybka ve vodě v sicilské domácnosti, ve které lítá vzduchem kuchyňské nádobí, „kreténi“ a „krávy“.

A jak jste na tom vy, milé ženy-in(teligentní)?

 

Vadí vám drsnější výrazivo,

nebo sama občas nejdete pro silné slovo daleko?

Co vás nejvíc urazilo nebo naštvalo?

Štvou vás kosočtverce ve výtahu, plivání na zem,

vole za každým druhým slovem?

Nebo jste setkala s něčím ještě horším?

Dokážete hrubiánovi peprně odpovědět,

nebo se cítíte bezbranná?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz a (slušná) odměna vás nemine.

 

Reklama