Jak jsi se dostala k vědě?
V prvním ročníku jsem šla na konferenci středoškoláku v Pardubicích. Jmenuje se to Vědění mladým a tam může kdokoliv z celé české republiky prezentovat nějakou svou odbornou práci. Tam jsem viděla práci bývalého studenta mé vedoucí a líbilo se mi to, a potom se moje učitelka na chemii zeptala, jestli bych chtěla dělat něco podobného.

Tíhla jsi k vědě už v dětství?
Tatínek dělá ve firmě, která prodává tiskárny a mamka učí na vysoké škole sítě. Takže mě k tomu určitě netlačili, ale už na základní škole jsem zkoušela různé soutěže a vždy mě bavila biologie a chemie.

Nepřemýšlela jsi třeba ještě o nějakém jiném směru?
Ještě mě napadlo, že bych mohla být doktorka. A jinak asi ne.

Četla jsem, že se zabýváš kvasinkami, můžeš mi to nějak laicky popsat?
Já jsem zkoumala jeden určitý protein kvasinek z daných druhů a je to tak, že my známe genetickou sekvenci těch kvasinek, takže známe jakoby kuchařku na ty jejich proteiny, ale vlastně ten samotný protein moc neznáme, moc nevíme o funkci, kterou zastává. Já jsem si tedy vybrala jednu položku z té kuchařky a zkoumala jsem jakou má funkci. Je to zkoumání něčeho zcela neznámého.

A na co jsi přišla?
Kvasinky jsou pro tělo nebezpečné a já jsem přišla jsem na to, že obsahují látku, která je pro ně toxická, a kdyby se v nich hromadila, tak by umřely, ale ony mají zároveň enzym, kterým tu toxickou látku odbourávají, a tak neumřou.

Zdroj fotografie: Zpravodaj Univerzity Pardubice

Může se tedy vyvinout lék, který by zabránil kvasinkám, aby ten enzym tvořily?
Takhle bych to tedy ještě úplně neřekla. Tohle je základní studie, na kterou může někdo navázat. Problém je, že kdybychom se snažili zničit to, co je v kvasinkách, tak ty mají v sobě hodně podobných proteinů, které jsou také v našem těle, takže bychom mohli omylem zničit i něco, co je zdraví prospěšné.

Když tě tak poslouchám, jak to máš s vrstevníky? Jak tě berou po takovém úspěchu?
Nepřála jsem si, aby se to ve škole vědělo, ale jak to tak bývá, po čase se informace stejně roznesla. Ale myslím si, že mi to všichni přejí.

Tu studii jsi začala dělat už v prvním ročníku, tedy ve věku, kdy holky řeší spíše vztahy než vzdělání. Zbyl ti čas i na kluky?
Já mám do toho i spoustu jiných aktivit, třeba hodně běhám. A mám přítele a už jsme spolu přes rok, takže o randění jsem nepřišla. Navíc si ráda poslechnu, co řeší holky ve škole. Takové ty obyčejné věci jako kosmetika mě zajímají. Teď jsem třeba zjistila, že skoro všichni už mají zabrané šaty na maturitní ples, tak jsem to začala taky řešit. Ale pravda je, že normálně bych to řešila týden předem. A na internetu se moc ráda podívám, co se nosí.

A jak si třeba představuješ budoucnost? Nedávno jsem byla na konferenci rodičovství a věda a musím říct, že někteří vědci si s touto otázkou neví rady.
Asi je těžké skloubit výchovu a vědu nebo možná jakékoliv povolání. Určitě však hodně záleží na prostředí a na lidech, se kterými pracuješ. Já děti určitě chci. Myslím si, že by se měli inteligentní lidi množit. Vzhledem k tomu, že bych chtěla jet studovat do Ameriky, bych děti chtěla nejdříve v 26 letech.

Jaké je tvůj životní cíl?
Mým cílem není nějaký převratný obrat ve vědě. Já bych chtěla bych hlavně šťastná.

Čtěte také:

Reklama