Průměrný český člověk spí 8 hodin denně a 8-10 hodin denně pracuje. Co dělá ve zbývajícím čase? Polovinu ho tráví před televizní obrazovkou. Zbytek možná telefonuje, textuje nebo surfuje na Internetu. Touha po informacích se stává hnacím motorem našeho života.
V zemích Evropské unie se průměrný televizní divák dívá na televizi 3 hodiny a 24 minut denně. Primát v počtu minut strávených před televizí drží Italové a Řekové – téměř 4 hodiny denně. Češi mají jen nepatrně lepší skóre než ostatní země EU – o 2 minuty méně. Nejhůře jsou na tom Američané se svými čtyřmi hodinami a dvaceti minutami.
Rodiny bez televize?
Denis McQuail ve své knize Teorie masové komunikace píše, že existují tři druhy televizních konzumentů. Ti, co se dívají méně než dvě hodiny denně, jsou slabí televizní konzumenti, ti, co se dívají více než dvě hodiny, ale méně než čtyři, jsou průměrní televizní konzumenti a lidé sledující televize v průměru více než čtyři hodiny denně jsou lidé, kteří mají problém a měli by ho řešit. Tak vidíte, kam se řítíme.
Krize tradičních hodnot?
Televize zabírá šestinu našeho dne. Co bychom dělali kdyby televize nebyla, ztratili bychom, nebo získali? Někteří sociologové spojují rozvoj informačních technologií s krizí tradičních hodnot jako je rodina nebo náboženství.
Odborník na komunikační média Marshall McLuhan naopak upozorňuje na vznik nového náboženství a na sledování televize se dívá jako na rituál. Zatímco dříve se kmenová pospolitost odehrávala před jeskyněmi u ohně, dnes se rodina schází před televizí. Existují i názory, že televize bere rodině její soudržnost, tlumí její komunikační potenciál a zaměřuje její pozornost k pasivnímu sledování děje bez kontaktu s ostatními (zkrátka lidé se dívají na televizi a už si nepovídají).
Je ale otázka, zda by se dnes rodina vůbec sešla ve stejnou dobu doma a trávila by společně svůj volný čas, kdyby nebylo televize. Před sto lety se ženská část rodiny nebo vesnice scházela třeba u draní peří, kde se vyprávěly příběhy. Muži zase chodili do hospody. Dnes se babička, maminka i dcera sejdou u romantické telenovely a společně si popláčou nebo se radují.
Pocit pospolitosti je zčásti narušen jen tím, že neobracejí pozornost k sobě navzájem, ale k televizi. Muži se sejdou u sledování sportovních přenosů, tam je pocit sounáležitosti absolutní (i proto muži chodí sledovat fotbal do hospody, tam je přece víc lidí, lepší atmosféra).
Televize jako oltář
Pokud se na náboženství podíváme zcela pragmatickým pohledem, co nám nabízí? Únik z tohoto světa, odreagování se, snazší smíření se s problémy, umožňuje objevovat a dozvídat se nové věci, jiné pohledy na věc a možná řešení. Usnadňuje nám život, činí ho snesitelnějším, plnějším.
Kterou z těchto funkcí televize nemá? Lidé se na televizi dívají buď proto, aby se odreagovali po práci, je to takzvaný pasivní odpočinek, nebo proto, aby se dozvěděli nějaké informace. Dříve se lidé scházeli po mši před kostely a citovali si dopisy, které dostávali od příbuzných ze zahraničí, aby se navzájem informovali, co se ve světě děje. (Mimochodem ty dopisy měly opravdu dvě části, z nichž jedna byla soukromá – určená jen pro osobu, které byl dopis adresován, a druhá, s popisem událostí, byla určena celé vesnici – to bylo ještě před vznikem pravidelného tisku).
Ne, nechci být obviněna z kacířství, jen chci upozornit na místo televize v našem životě. Ponechávám teď stranou otázku, zda je to vše pro nás špatné nebo dobré. Televize možná zapříčinila rozpad některých tradičních rituálů, ale místo nich vytvořila rituály nové.
Stejně tak jako ostatní informační technologie. Předávání informací se značně odosobnilo a umožnilo tak přijímat a odesílat téměř neomezené množství dat. Ráda bych napsala, že je tomu tak na úkor jejich kvality, ale není. Informace jsou ucelenější, podrobnější a hlavně dostupnější. A mají větší cenu.
Zatímco v minulosti sedlákovi pro jeho přežití stačilo vědět, jen jaké bude počasí v době sklizně a jestli v okolí nevypukla nějaká válka, dnes je pro přežití potřeba vědět víc. Člověk je dnes kosmopolitní a problémy světa jsou globální. Například výbuch továrny v Japonsku může způsobit pokles na burze v jiném státě a ovlivnit tak jeho ekonomiku.
Fascinace informací
Stejně tak jako v minulosti byly náboženští fanatici, objevují se dnes fanatici fascinovaní mocí informací a možností jejích zneužití. Objevují se i možná zcela neškodné závislosti na informacích a komunikaci. Takoví lidé pak jen sedí u počítače na chatu nebo se dvacetkrát denně musí dívat na mail.
Markantní je to zejména u mobilních telefonů. Kolikrát jste viděli esemeskovat lidi na výstavě, na koncertě, v restauraci nebo na večírku? To jsou jen důkazy neschopnosti být bez kontaktu, bez informací. Nikomu už nevadí, že se tak děje na místech k tomu zcela nevhodných.
Změnily se i společenské normy. Interpersonální komunikaci nahradila efektivnější komunikace přes elektronická média. Vývoj jde neustále kupředu a rituály, které už nepotřebujeme, zákonitě opouštíme. To ale neznamená, že osobní kontakty a náboženství zcela vymizí. Bez nich je život nemyslitelný. Připojí se k nim sice další alternativy a možnosti, ale je jen na každém z nás, které formy mu vyhovují a pro které se rozhodne.
Jak jste na tom vy a informační technologie? Kolik a kde máte doma televizí? Jste závislá na svém mobilu?
Nový komentář
Komentáře
Pro nás televize určitě není nové náboženství, protože u toho netrávíme tolik času. Hodně času u toho netrávíme už jen z toho důvodu, že máme nově teď internetovou televizi od https://www.nej.cz/net-tv/ a nejsme tak přivázaní na to, kdy bude nebo nebude nějaký pořad. Prostě si ho pustíme, kdy se nám zachce a to je moc fajn.
Nyotaimori: U té každý večer usínám
Gabi: To jsem zkusila sama. Hrajou tam tu a tam perlu - ale jinak sračky jako všude jinde. Radši si pouštím novinky z www.bluenote.com.
damanka: zkus rádio Beat!
Nechápu, jak lidé mohou žít bez TV, stejně jako nechápu, jak se můžou dívat denně celé hodiny a hrozně mi jde na nervy, když přijdu někam na návštěvu a tam jde TV (viz švagr z jednoho příspěvku). Já cca 3x - 4x týdně zprávy a nějaký film (jelikož si vybírám a nerada něco vidím 2x, tak obyčejně z videa) + výjmečně zajímavá reportáž, pořady typu Výměna manželek, Vypadáš skvěle apod. Někdy jako kulisa při žehlení, ale opět něco, co se mi líbí a toho moc není! Přiznám, že kdyby byl TV program dle mého gusta, nebo jsem vlastnila víc, než 4 programy, dívala bych se možná večer o víkendu víc.
TV máme doma a syn je na ní zavislý-každý den musí být večerníček, jinak je zle. V zimě se na ni díváme dost, teď jsem raději na zahradě... Večer ji mám puštěnou jako kulisu např při žehlení, vyšívání...
ano existují ----zrovna moji dvoji přátelé televizi nevlastní, tak pokud by jste někdo měl zájem zase vypracovávat nějakou studii
TV je
Včera večer jsem jela vlakem z ČB do Plzně a holčina, co seděla naproti mně, skoro hodinu nepřetržitě telefonovala
Měla bych na jejím místě z mozku hovězí ve vlastní šťávě.
na televizi se dívám ráda i když ne zrovna na přiblblé telenovely
a na počítači surfuju taky ráda - proč bych se za to měla stydět
Mně ty 4 hodiny bohatě stačej na tejden... vždyť tam stejně nic pořádnýho není.
Není to už trochu vyčpělý problém ...
?! Já jediný hlavní problém vuidím v tom, když se televize (či hraní her apod.) stane "odkladištěm" dětí, místo, aby se jim vymyslela jiná činnost - nejlépe něco s výdejem fyzické energie. Ale to bych řešila jako problém "rodiče". I dřív se děti ignorovali a odkládali ...
Na televizi se díváme občas, pořady si vybíráme. Ale určitě to u nás není takový ten společník, co se ráno zapne a večer vypne, aniž by se na něj někdo koukal a dělal jen zvukovou kulisu. Ale znám hodně takových lidí.
Hrdě se hlásím k PC maniakům a web závislákům.
pokud přijdu na návštěvu, která by se měla odehrávat při puštěné televizi, odcházím.
TV jak kdy - co je v bedně a hlavně roční období - to hraje velkou roli. Čím více
, tím méně chvil před TV.
Ale nedovedu si bez něj představit chvíli, kdy jsem s horečkou v posteli. V tu chvíli je to můj věrný kamarád.
Pokud nemám internet,mám absťák
Asi neumím pocítat, ale 8 hodin spánku, 8-10 práce a neco pres 3hodiny TV - a kde je ráno vstát, udelat snídani, svaciny, vzbudit nastupující generaci, cesta do a z práce, nakoupit, vecere, úkoly, event. úklid, knízka, sport - to vsechno dle statistiky mám zvládnout za 3, max 5hodin? Teda superzena jeste nejsem.
No tak koukam ze tady budu asi za tv maniaka jenom ja,my mae televizi pustenou celej den,kdyz jsme doma,a to nejen jako kulisu kdyz neco delame,ale kdyz nedelame,tak sedime u televize a prepiname programy tak dlouho,dokud nekde neco divatelneho neni.Jsme schopni u televize smejdit na netu,cist si,a spoustu dalsich veci.Asi to mam zakorenene uz z detsvi,u nasich se byla tv pustena i pri stedrovecerni veceri
Copak televize, ale ten internet....
My máme televize tři - v obýváku, v ložnici a v synově pokoji. Já se dívám v ložnici, vlezu si do postele a koukám na zprávy. Ty nevynechám téměř nikdy, pokud jsem v tu dobu doma. Pak si ale velmi vybírám: sport vůbec, a taky vůbec žádné tzv. "zábavné" pořady - ty mi připadají spíš trapné než zábavné. Ráda se podívám na hezký film, ale ne ten, co už opakují po xté. V současné době ujíždím na Ordinaci v růžové zahradě. Takže se zas tak moc na TV nedívám. Děti se dívají v obýváku - většinou si půjčí nějaké DVD ( sci-fi nebo horor, které já nemusím), eventuálně čučí na filmy o zvířatech. Syn se ještě občas dívá v pokojíčku na nějaké noční filmy z postele - radši nesleduju na jaké (je mu 18, tak už snad má nárok).