Je těhotenství nemoc?

,,Jakmile žena v České republice otěhotní a navštíví svého gynekologa či gynekoložku, stává se pacientkou," říká Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství. Z tohoto přístupu, zakotveného v české legislativě, vychází i následné zacházení lékařů. Chovají se k těhotné ženě stejně jako k jakémukoliv jinému nemocnému, a že v tomto směru není české zdravotnictví stále ještě na odpovídající úrovni, víme asi všichni.

Lékaři straší matku
Přesto, že existuje zákon o informovaném souhlasu pacientů se všemi zákroky, které podstupují, bývá na těhotnou ženu vyvíjen silný tlak, aby se nechala "léčit" - tedy aby podstoupila řadu vyšetření, leckdy značně fyzicky i psychicky zatěžujících, která však v případě normálního průběhu těhotenství vůbec nejsou nezbytná. Můžete samozřejmě namítnout: ,,Ale co když nepůjde o normální průběh těhotenství?" V tomto směru by se však mělo přihlédnou ke svobodné vůli ženy podstoupit tato "preventivní" vyšetření. Ono "co když", stres, nervozita, obavy z možných výsledků vyšetření v kombinaci s necitlivým přístupem lékařů, kteří ve snaze zdůraznit důležitost vyšetření "straší" matku vším, co by se jí a jejímu dítěti mohlo přihodit, mohou být leckdy dokonce příčinami toho, že k normálnímu průběhu těhotenství nedojde.

Některé postupy ženu a dítě přímo poškozují
,,Během těhotenství absolvuje žena sérii početných invazivních i neinvazivních vyšetření, která vyvrcholí porodem - často vysoce medikalizovanou záležitostí. Mnohé ženy jsou přesvědčeny, že je jejich povinností se celé této mašinérii podřídit a že nemohou průběh těhotenství ani porodu po odborné stránce ovlivnit. Mnohé mají rovněž zato, že aplikované postupy jim zaručí živé a zdravé dítě," říká Sovová. Toto přesvědčení je přitom, jak zdůrazňuje, mylné. Mnohdy je jediným přínosem celé řady vyšetření zjištění, že žena zdravé dítě "pravděpodobně" neporodí, ale že jediné, co s tím může udělat, je jít na potrat. Pokud je ovšem žena přesvědčena, že si chce nechat dítě za všech okolností, je zbytečné zatěžovat ji, dítě, ale i věčně prázdnou kasu zdravotních pojišťoven sérií vyšetření, která ve skutečnosti stav dítěte neovlivní či spíše zhorší. A takových se provádí celá řada. Nemálo je rovněž zákroků, které jsou prováděny v průběhu porodu, bez informování ženy o možných alternativách, přestože jejich účinek je z vědeckého hlediska sporný - jedná se například o často diskutované nastřihávání, omezování jídla a pití, klystýry, řízené tlačení a řadu dalších, jejichž praktikování považuje WHO (Světová zdravotnická organizace) za sporné.

Kdo se nepodvolí, ohrožuje dítě!
Sovová k tomu říká: ,,Vidíme zde dva základní okruhy otázek: Mají české rodičky zákonnou možnost ovlivnit odbornou péči? Jednoduše - jsou svéprávné? A jak obstojí některé rutinní či nadužívané postupy v konfrontaci s výsledky odborných výzkumů?" Ve své práci Práva žen v těhotenství, během porodu a práva rodičů v poporodním období z hlediska volby medicínské péče pak zdůrazňuje, že z hlediska legislativy mají sice těhotné ženy značnou možnost volby, ale leckdy na ni nejen nejsou upozorněny, ale jsou dokonce tlačeny k tomu, aby se podrobily celé mašinérii, jinak je na ně pohlíženo jako na nezodpovědné matky, které ohrožují své dítě. Tento předpoklad přitom vůbec není pravdivý. Sovová shrnula řadu postupů používaných v české medicíně, jejichž účinek je přinejlepším sporný, povětšinou jsou však zcela zbytečné či k nim existuje řada vhodnějších alternativ.

Za dítě zodpovídá matka
,,Z právního hlediska můžeme problematiku shrnout jednoduše: po celé těhotenství až do okamžiku porození je plod součástí těla matky a tak ho vnímá i náš právní řád. Jen matka může rozhodovat o všech vyšetřeních a zákrocích s výjimkou situací, kdy je bezprostředně ohrožen její život," zdůrazňuje Sovová. Po porodu se pak zákonnými zástupci dítěte stávají oba rodiče a jen oni mohou rozhodovat o zákrocích, které podstoupí, opět s výjimkou bezprostředního ohrožení života.

Technika, technika, technika...
Sovová ve své práci popsala v Čechách běžné "putování ženy těhotenstvím k porodu": Pomocí těhotenského testu či podle typických příznaků si žena diagnostikuje těhotenství, případně ho diagnostikuje na základě vyšetření její gynekoložka/gynekolog. Brzy začne gynekologickou ordinaci pravidelně navštěvovat, většinou jednou měsíčně. Preventivní prenatální péče během 20. století nemalou měrou přispěla ke snížení mateřské a novorozenecké nemocnosti a úmrtnosti, o tom nikdo nepochybuje. Dnes však často připomíná přehlídku technických vynálezů a složitých zákroků, jejichž přemíra může naopak komplikace spíš přinášet: častá ultrazvuková vyšetření, vnitřní vyšetřování, amniocentéza (odběr plodové vody jehlou skrz břišní stěnu), plošné a velmi rozšířené předepisování syntetických vitamínů a minerálů, rutinní screening genetických vad (a vybízení žen k interrupci, pokud vyšetření ukazuje na možné postižení dítěte - přitom jistotu tento test neskýtá), téměř rutinní test výskytu těhotenského diabetu, který přitom sám může diabetes podnítit, a tak dále.

Provedeme na vás porod
V posledních týdnech je těhotná zvána na kontroly častěji - poslední měsíc většinou dochází do porodnice, kterou si zvolila. Na velkém pracovišti se nacházejí přístroje ještě vyspělejší a dále přibývá "technických" vyšetření na úkor osobní péče: porodní asistentky ani lékařky/lékaři nemají prostor věnovat se ženám ve velkých zařízeních individuálně. Žena je pravidelně připojována na "monitor", který sleduje děložní činnost a ozvy dítěte, častá jsou i vyšetření ultrazvukem. Žena tím spíše ztrácí pocit, že těhotenství a porod jsou přirozenou součástí jejího života. Ztrácí kontrolu nad svým stavem i tělem a předává ho vyspělé technice. Porod je jen pokračováním tohoto děje: žena je přesvědčena, že bez vysoce odborného dozoru (a zejména bez vysoce odborných zásahů a vyspělé techniky) není její tělo schopno porodit. Porod je na ní doslova "proveden". Vyústěním této jen zdánlivě extrémní situace je nespokojenost se sebou, špatné přijetí dítěte, problémy s kojením a velmi rozšířené poporodní deprese. Žena ovšem může mít pocit, že "to tak musí být".

Nedostatečná je přitom nejen péče ze strany lékařů, ale především informovanost ze strany českých matek - často si neuvědomují, že o péči o sebe a své dítě mohou rozhodovat samy, že řadu zákroků mohou odmítnout. Tuto situaci se snaží Hnutí za aktivní mateřství změnit.

Více informací o této problematice můžete získat zde.

Rodila jste už? Jaké jsou Vaše zkušenosti s porodem, s předporodní péčí a s přístupem lékařů? Máte pocit, že veškerá vyšetření, která jste podstoupila, byla nutná? Byla jste dostatečně informována o alternativách? Zažila jste období čekání na výsledky testů - strach, jestli nemáte "postižené dítě"?