Sytý hladovému nevěří a tomu, kdo pracovní místo má, bude následující téma vzdálené (i když jsme ho tu trochu načaly před časem v článku od Překvalifikované). Přiznám se, že poslední kapkou do poháru, která vyvolala reakci z mé strany, byla jedna debata v televizi na téma „Jak je těžké najít práci pro nekvalifikované či lidi před důchodem“. Pána, který tam uváděl úřednické důvody, jsem měla sto chutí zakousnout. A co my, kvalifikované, středního věku, plné elánu do práce, jakou máme šanci? Ha – jak ten pán chce motivovat podniky, aby nás, potažmo mne, braly všemi deseti?!Samozřejmě, že nesedím doma s rukama v klíně a aktivně hledám zaměstnání. Po určité době si však kladu otázku: Byly prostředky, které jsem zvolila, efektivní? Jaké jsou šance a) s inzerátem v novinách a na webu, b) se spontánní kandidaturou a c) přes personální agenturu?
Šance jsou – ač divná charakteristika, tak pravdivá – zdlouhavé a nejasné. Na inzerát neodpověděl nikdo seriózní. Pokud jde o agentury, obešla jsem jich mnoho a reagovala na mnoho inzerátů. Výsledek byl 2 pohovory ve firmách. Se spontánním oslovením firem je to podobné. Firma odpoví, pokud odpoví, tak za 3 měsíce. Většinou ale nemají místo, ale rádi si uloží váš životopis do „aktivní“ databáze.
Ale i na celé této anabázi vidím jedno velké pozitivum: při pohovorech jsem se naučila formulovat své myšlenky, uvědomit si, co vlastně chci a také reagovat na různé otázky či poznámky.
Ta nejklasičtější je (také jsme to tu probíraly): „A plánujete rodinu?“ nebo „A to nemáte rodinu, o kterou byste se starala?“ Tuto otázku jsem dostala jak v personální agentuře, tak samozřejmě při pohovorech v podnicích. Odpovídám, podle formulace otázky: „Vzhledem k tomu, že jsem tady, tak mám zájem pracovat.“ nebo „Až děti přijdou, tak přijdou, ale teď mám zájem pracovat, proto jsem tady.“,“ Víte, nejlepší je mít děti v x letech, ale řekněte mi, ptáte se na to samé mužů? Vždyť ten kandidát by mohl být čerstvě ženatý a zamilovaný nebo jeho žena může rodit za pár měsíců. Onen pán může být tedy nesoustředěný nebo odveze manželku do porodnice a přitom mu uteče nějaká skvělá investiční příležitost a způsobí tím vaší firmě újmu. A co když půjde na mateřskou zrovna on? – vždyť víte, že dnes už to možné je.“
Tak mne napadá, neměla bych být personalistou? :-)
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Něco takového taky plánuju na otázky ohledně rodiny odpovídat. I když první místo, o které se budu ucházet, bude dočasné a bude to jasné jak mně, tak zaměstnavateli. Tak to u nás chodí.
Ferdi, tvé odpovědi na otázky ohledně dětí jsem si vytiskla.
Zatím jsem měla štěstí, že kam jsem chtěla jít pracovat, tam mne vzali.
Jeremi: Tato okresní pobočka má "pod sebou" opravdu síť poboček dvou okresů. Když se na místo, o které bych projevila zájem, ozve víc lidí se "stejným postižením" jako já, tak je jasné, že se musí vybírat - no není to úžasné? Je to úžasné!
Drahuška: Přece i u okresní pobočky muselo být patrné v rámci kterého okresu to je (jednoho konkrétního). A jaké výběrové řízení, když se máš VRACET?
Jeremi: přesně tak. Když se vracíte do práce po 28 týdnech "opravdové" mateřské, musí vás zařadit na původní židli, teprve pokud to místo bylo zrušeno (ne, že na něj někoho přijal, ale že bylo opravdu zrušeno), na jiné místo ODPOVÍDAJÍCÍ PRACOVNÍ SMLOUVĚ. Pokud se vracíte už z té tříleté mateřské (tedy správně z rodičovské dovolené), už to nemusí být na stejnou židli, ale opět to musí být NA MÍSTO ODPOVÍDAJÍCÍ PRACOVNÍ SMLOUVĚ. A tam má být uvedeno pracovní zařazení a místo výkonu práce. Takže...
Drahuška: A co máš uvedeno v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce? Pokud se totiž vracíš z další rodičovské dovolené (teda ne z té 28 týdenní mateřské) musí Tě zaměstnavatel zaměstnat na místě, které odpovídá Tvé pracovní smlouvě. Jinými slovy, máš-li tam uvedeno vaše město, nemůže po Tobě chtít abys dojížděla 100 km jako podmínku pro vyplacení odstupného.
A taky Tě třeba nemůže přijmout jako uklízečku, máš-li v pracovní smlouvě, že jsi účetní.
Kašú:
Jeremi: Něco mi uniká
Proč nelze vzít místo kolegyně někoho na dobu určitou?
Netka: ono to je hodně o lidech, ne každá chce jen zakotvit, aby měla nárok na nemocenskou a naopak ne každá chce pracovat. nedá se paušalizovat.
Víš, já se obávám, že na tý osmiměsíční neschopence skončím taky, a už předem vidím, jak nedostatkem sociálních kontaktů lezu po zdi. Mám hodně pečlivýho gynekologa, takže ho asi budu muset hodně umlouvat, aby mě nechal v práci, pokud to půjde. A to jsem vlastně jen hypertonik s ne úplně ideální funkcí ledvin.
Netka: Shrnulas to pěkně - tohle jsou dva teoretické přístupy, praxe jednotlivých státu se musí vtěsnat mezi ně s tím, že ideální řešení neexistuje.
Osobně si myslím, že je ten systém špatně nastavený - měl by zachytit a omezenou dobu výrazněji než teď podporovat lidi, kteří se ocitli v těžké životní situaci, ale neměl by umožňovat, aby se dalo bezpracně žít po celé generace.
Mě se "moc" líbí Ti, kdož se tu ohánějí sociálním systémem států jako je Norsko nebo Švédsko, tedy těch o dost bohatších než je Česká republika, aniž by doplnili, že tyhle vymoženosti neměly hyhle státy odjakživa, aniž by zmínili, že si na to musely vydělat, aniž by doplnili, že třeba takové Norsko platí svůj sociální program z těžby ropy (kterou my bohužel nemáme) nebo aniž by doplnili, že i v těhle zemích je řada lidí s tímhle přebujelým systémem nespokojená, nad určitou hranici už se tam nevyplatí vydělávat, opravdu bohatí se přinejmenším daňově stěhují jinam... Co takhle porovnávat se zeměmi, které jsou zhruba na stejné čáře jako my?
Znouzí - využívání dávek k vcelku pohodlnému životu určitými skupinami obyvatelstva je kapitola sama pro sebe.
Silv - pokud se po případné druhé mateřské vrátím na svoje současné místo, tak to bude i díky tomu, že mi příliš ochranářský systém neumožní najít snadno jiné. Je to takový začarovaný kruh.
Mimochodem - soukromý sektor je na tom v případě rizikových těhotenství svých zaměstnankyň ještě dobře. Minimálně mohou v podstatě hned najít zástup na smlouvu na dobu určitou. My se dnes dozvěděli, že máme čerstvě těhotnou jednu kolegyni - díky vleklým zdravotním potížím bude doma celých devět měsíců + 28 týdnů mateřské a celou tu dobu není možné na její práci najmout nikoho jiného (tabulka se jí holt musí držet), takže rok a čtvrt budem dělat v "oslabení" a nechci domyslet, co by se stalo, kdyby nás z oddělení rizikově otěhotnělo víc najednou (a stát se to klidně může - v plodném věku jsme tam ještě čtyři).
Kašú: tak ještě jednou - naposledy - já nepsala o tom, že je to v USA lepší a už vůbec ne o tom, že by se v čechách mělo přecházet na tenhle systém.
Jenom o tom, že holt ten český systém sebou nese tyto nevýhody a že je zbytečné si na ně stěžovat. A že bohužel ti "slušní" a pracovití doplácejí na nemakačenky a lemply.
Jinak pro ty fakt potřebný je tady státem dotovaný zdravotní pojištění atd. - takže na ulici nemusí zůstat nikdo, kdo se trochu stará. A sorry - těch pár dolarů na to pojištění si vydělám za půldenní směnu v mekáči...
Mimochodem - naším sousedem v baráku byl kluk, který byl na vozíčku, navíc měl tiky, nemluvil (jen tak hýkal), hýbal trochu prsty na rukou. Žil samostatně (sám si třeba i pral), akorát mu chodila výpomoc na věci, které nezvládal (třeba ostříhat si nehty na nohou). V domě byl de facto bezbarierový přístup (výtah z garáže), a když někam potřeboval, tak ho vozil Outreach - organizace, která právě k tomuto účelu (převoz postižených) slouží. Ten kluk byl naprosto obdivuhodnej - a myslím, že mu bylo takhle mnohem líp, než kdyby byl (laskavým státem) zavřený někde v ústavu. nevím, jak na tom byl finančně, ale vzhledem k tomu, že měl pronajatý byt v relativně drahé čtvrti, tak asi nijak extra nestrádal. Takže to jen k těm chudákům, co je necitlivý stát odloží na chodník....
simisaed: no vzhledem k tomu, že tu žiju a to pojištění mám, tak si troufám říct, že o tom vím víc, než redaktorky kosmopolitanu... ale ono je těžké generalizovat - jednak má každý stát trochu jiné zákony a jednak se každý zaměstnavatel chová jinak. Každopádně - nikde není zákon, že by zaměstnavatel musel platit lékařské úkony - vždycky to jde přes pojišťovnu. Ledaže by se jednalo o zaměstnance v zahraničí - tam je kolikrát jednodušší zaplatit ty výlohy, než se handrkovat s místní pojišťovnou. Pokud vím, tak v Praze je americká klinika a lidi na ní chodí hlavně proto, že se s doktorama domluví...
Jeremi.. jen poznamku.. myslim, ze statu davam DOST penez na danich, at je to neco pres 40% myho rocniho platu, zdravotni, socialni apod.. a presto ma tamhle nemakacenko 2x vic penez za mesic, nez zenska na materske 'dovolene'. Tudiz bych to videl spis jako nespravedlivost, nez jako 'materske obzerstvi'. Staci se podivat na podporu rodin ve statech s vyspelym socialnim zazemin, jako je treba Svedsko a Norsko...
A navic - treba zene rekli pri nastupu do zamestnani (po skole, tudiz ji nesmeli dat smlouvu na dobu urcitou), ze pokud nepodepise ze chce 'sama' na dobu neurcitou, pracovat nebude... taky uzasny. a IMHO jsou jakekoli otazky o partnerech, vyznani, sex. orientaci, detech apod irelevantni ve zneni zakona (asi zakoniku prace)...
Sandy, jenomže to je přesně ono... kdyby stát nevyplácel mateřskou tři roky všem, kdyby neplatil "nemocenskou" všem těhotným ženským, ale jen těm, které jsou doopravdy rizikové, tak by nemusely být takové daně. Kdyby nebyly takové daně, tak by ti pak asi bylo jedno, že nedostaneš ty 2500, protože jak jsi sama řekla - do státu jsi nacpala mnohem víc. Kdybys to mohla raději nacpat na svojí vkladní knížku, tak bys na tom byla líp - i kdybys nedostávala ty dva a půl tisíce po tři roky... nebo alespoň takhle mi to přijde... nezapomeň, že kromě zdaněných příjmů platíš ještě se vším, co si koupíš DPH - a těch 22% (nebo kolik to je) mi přijde docela pálka.
PS - Jeremi, já bych ráda dodala, že život není procházka růžovým sadem NIKDE...
simisaed: jenom bych ráda upřesnila - porod mi v USA neplatí ZAMĚSTNAVATEL, ale zdravotní pojišťovna, na kterou mi on přispívá (přispívá, nikoliv platí) - s tím, že ten náš prostě zavedl jednu pojišťovnu s kterou spolupracuje a hotovo. Když by se mi jejich program nelíbil, tak mám smůlu.
K odborům - myslím, že vznikly v Pittsburghu někdy na přelomu 19. a 20. století.
K té au-pair.... pokud bych měla chodit do své stávající práce, tak au-pair nezaplatím. Když spočítám to, že holka něco sní, že by třeba chtěla nějaké kapesné + chodit na kurs angličtiny + by musela mít auto (sorry, ale bez auta se nedostane nikam a já bych svoje potřebovala na cesty do práce) + k tomu autu šílené pojištění (protože tu před nástupem neřídila rok bez nehody) + já bych utratila za benzín, za oblečení (myslím že mateřská se dá "přežít" s mnohem menším počtem hadrů, než chození do kanceláře), obědy (doma bych se najedla levněji než v restauraci).... tak by náš čistý "zisk" byl asi 200 dolarů měsíčně.
Na stejných 200 dolarů měsíčně bych mohla jít jednou za týden třeba někomu uklidit (cca 3 hodiny práce za nezdaněných 50) - a mohla bych být většinu času doma s dítětem... plus by nám nikdo nezacláněl v domácnosti, plus bych neměla nervy, jak si osmnáctiletá holka poradí s miminkem.... takže - u nás je více méně jasno....
Jeremi: já jen chtěla říct, že i když je cosi shnilého ve státě Dánském, klidně u druhého hrocha zůstaneš doma a za tři roky se případně vrátíš na své místo
Podle mě to nevyřešíme...všude je něco
Kašú, já nepsala nic o 100% američankách, nauč se laskavě číst.
Ten systém je tu jiný, vymoženosti žádné (12 týdnů mateřské a buď jsi zpátky na svém místě nebo máš výpověď) - takže holky jsou běžně v práci až do porodu (to myslím doslova), aby pak mohly být tři měsíce s miminkem.
Tento systém má zajisté také své nevýhody (myslím, že nemá cenu vám je vypočítávat, to zvládneš i ty Kašú).
Jenom jsem chtěla říct, že za všechno se nějak "platí". Za dlouhou mateřskou, možnost kdykoliv se "hodit marod", ošetřování dítěte, za to, že stát platí zdravotní pojištění dětí atd. se prostě platí tím, že pak zaměstnavatel nechce zaměstnávat ženy atd. atd.
Prostě všude je něco a mám pro vás špatnou zprávu - nejde s tím nic dělat. Prostě žijete v tomhle systému, který má své dobré a stinné stránky. Můžete zkusit změnit systém, ale ten bude mít zase jiné stinné stránky....
Safriš - obíral nás na daních o MÍŇ než polovinu platu.
(práce chvatná, málo platná
).