Musím uznat, že učitelka je člověk, který má na mé dítě hodně velký vliv. Samozřejmě, nejraději bych byla, kdyby učitelka mé dcery byla ideální bytost, nekonfliktní člověk, který nemá žádné problémy a dětem se věnuje na sto procent. Kdyby to byl člověk, který vyprofiluje naše dítě k „dokonalosti“ a který mu předá to, na co rodiče zchvácení z práce „nemají čas“.
Všimla jsem si, jak jsou děti na základní škole ovlivnitelné, aniž by to nahlas připustily.
Paní učitelka si vezme fialové kalhoty a oranžovou mikinu. A je dětem šest hodin na očích. Není divu, že slečny přemýšlejí o tom, jestli je zrovna tahle kombinace dobrá. Pokud si paní učitelku oblíbí, tak jim tahle barevná kombinace nevadí. Pokud jim ale učitelka do oka nepadne, tak si pište, že každá normální školačka oblečení téhle barvy ze šatní skříně vymýtí. A když nevymýtí, tak ho alespoň nenosí do školy. A když nosí, tak ne nikdy v téhle kombinaci.
Dobře, fialové kalhoty ano, ale jenom ne, probůh, s oranžovým trikem! To prostě nejde
Jenže chtít po učitelích, aby mě zastoupili a vytvarovali mé dítě k dokonalosti, je naprostý nesmysl. Učitel je taky jenom člověk, který žije v nějaké rodině, má nějaké děti, nějaké problémy, ale i nějaké radosti, a je to člověk, který jednou za měsíc dostává nějaký plat.
O tom, že něco není v pořádku, jsem přemýšlela ve chvíli, kdy někteří učitelé stávkovali. A uvažovala jsem nad tím, v jakých pracují podmínkách. A jestli bych s nimi měnila, nebo neměnila.
Já vím, každá práce má svá úskalí a kdo ji chce dělat dobře, musí něco obětovat. Já asi ale myslím, že jsou to právě učitelé, kteří mohou život mého dítěte ovlivnit svým způsobem k horšímu, či lepšímu.
Tenhle článek není o tom, jestli jsou učitelé dobří, či nikoli a nebo jestli mají dostatečně vysoký plat.
To já neumím posoudit. Ale vím, že učitelka, s níž jela dcera o prázdninách hned první dva týdny na skautský tábor, který se jí moc líbil, nemůže být přeci špatná ženská...
Nový komentář
Komentáře
Mám taky zkušenost, že jsou dobří a špatní učitelé. Ve čtvrté třídě jsmě měli problémy s učitelkou výtvarné výchovy - tedy fakt podstatného předmětu. A přitom dcera chodila třetím rokem na keramiku a nejvíc ze všeho ji právě baví kreslit a tvořit. Vyřešilo se to naštěstí v dalším ročníku změnou učitele.
Co dodat , jsou učitelé dobří i zlí, ale to je snad ve všech profesích
Kéž by taky jednou moje beruška dostala učitelku s kterou by si padly do oka a hlavně jí také něco naučila.
Jarunda: na soukromé škole jsem dělala skoro půlku své praxe ve školství - a v životě bych tam dítě nedala...aspoň ne u nás. Jedině snad, kdyby hrozilo, že jinak zůstane s nedokončenou ZŠ bych byla ochotná udělat vyjímku...
A k té "škole hrou"? Na takovou školu syn chodil, patřil tam k průměru, neměl úkoly, doma jenom četl, ve škole si vykládali o knížkách, o filmech...a když přestoupil na jinou, taky státní, fungující podle těchže osnov, najednou jsme s hrůzou zjistili, že umí jen asi 1/3 látky. Zbytek byl zřejmě pro paní učitelky "příliš náročný", takže zatímco na nové škole se děti v angličtině plynule domluvily a dívaly se na krátké pohádky, na té původní škole uměly ve stejnou dobu anglicky vyjmenovat barvičky a napočítat do deseti...a v ostatních předmětech to bylo stejné. Syn na nové škole sice nevedl několikahodinové debaty na téma "Existuje Bůh?" nebo "Má mlok opravdu jiné drápy než žába?" (témamta ze třetí třídy), ale zato se tam bavil, do školy se těšil a patřil k nejlepším ve třídě.
Já mám teda jen dobré zkušenosti.
mamča: přesně tak. Učitel má být pro dítě "bůh". Také mám své výhrady, ale určitě je neřeším před dětmi, většinou si vyleju rdíčko kamarádce, eventuálně to jdu řešit přímo s p. učitelkou.
Na rodičák chodím, ale když to mají obě děti ve stejný den a čas je to fakt záhul :-)
Honzík teˇˇd vyměnil p. učitelku, jejich třídu rozpustili, bylo jich tam málo. Loni jako prvák měl úkoly denně. Práce to byla vždycky tak na hodinu :-( Teˇd chodí pouze se čtením a já jsem z toho paf. Dneska jsem se ujišˇtovala po telefonu, že opravdu úkoly nemají :-)
Hodně záleží na přístupu učitelky, ale jestliže i dobrá učitelka má ve třídě pár hodně zlobivých až agresivních dětí tak nic moc nezmůže.
Moje děti už jsou odrostlejší,takže školu hrou moc nezažily. Přesto si na učitele nikdy až tak nestěžovaly. Já měla vždycky na učitele štěstí. Nevím jak jsem to dělala,ale skoro vždy jsem byla jedním z vyvolených oblíbenců.
Malá chodí do školky, zatím jsem spokojená
.O prázdninách byla její školka zavřená,tak chodila do jiné, skoro každý den brečela, že tam nechce, že se jí tam nelíbí a že chce svou p.učitelku.Něco pravdy na tom asi bude.
Jsem ze základky už skoro 30 let venku,ale dodneška nemůžu zapomenout na svého učitele češtiny,senzační člověk,při jeho hodinách jsme ani nedutali.a taky nemlžu zapomenou na učitelku matematiky: budím se ještě teď hrůzou...
Děti ještě nemám, ale sama za sebe můžu říct, že jsem spíš na razila na dobréučitele než špatné. Určitě na základní škole ano
Na prvním stupni jsme měli miliónovou učitelku...do dneška se sní zdravím a pamatuje si mě
Naši taky nikdy nevynechali, většinou chodila máma, ani nevím jak to stihla, páč jsme to měli celá škola najednou a musela i na bráchovu.
A k těm učitelkám. Já jsem po 3.třídě musela přestoupit na jinou základku, sice hned vedle, ale nechtělo se mi. Z té původní se stala plavecká škola. Ve čtvrté jsem přišla do cizí třídy a ještě si mě paní učitelka prostě neoblíbila, za což se asi po deseti letech omluvila mojí mámě, když ji jednou potkala. V prvním pololetí mi naflákala dvojky z čeho mohla, dohromady 7, bylo to moje nejhorší vysvědčení za celou ZŠ. Léta jsem chodila na gymnastiku, v tu dobu jsem začínala a klidně jsem měla dvojku z TV. Kreslit jsem uměla dobře, ale měla jsem dvojku z výtvarky, přestože v dalším pololetí posílala moje výkresy do soutěže. Z češtiny a z matematiky si to prostě dovolit nemohla, protože jsem z toho měla vždycky jedničky, tak jsem měla dvojky ze všech výchov, zeměpisu, příroďáku... No hlabně že se pak omluvila. A já jí tenkrát měla i docela ráda a normálně jsem jí věřila, že jsem takový nemehlo. Tak by se asi paní učitelky chovat neměly
Aja: To by malýmu až tak nevadilo, ne?
Je důležité,aby rodiče spolupracovali se školou.U nás většinou chodí chlap,protože když kluk něco provede,cestou ze schůzek se uklidní a není to pro kluka tak zlé.Druhým důvodem je to,že učitelky se chovají k chlapům jinak.Nedovolí si k nim tolik.A není to pouze moje zkušenost.Do synovi třídy chodí více otců než maminek.
Teď mi volala kámoška, že si její robě musí koupit ve škole žákovskou knížku za dvacku...Jinak prý ji mít nebude. Dobrý, ne?
Mě nejvíce mrzí, že se v dnešní době příliš nepěstuje kolektiv.
Učitelé i malé žáčky oslovují zásadně příjmením a tak je to pak i mezi spolužáky navzájem. Nemohou si k sobě vytvořit žádný vztah a tudíž se nemají rádi a škola je jen nutnost!! Všechno podle rozpisů co se mají naučit v tomto čtvrtletí atd. Díky cenám pomalu mizí lyžáky, školy v přírodě, výlety apod. Je prostě jiná doba, všichni makáme do noci, abychom mohli koupit dětem knihy, anglické kurzy, zaplatit sportovní kroužky a na nic vlastně není čas, natož na nějakou spolupráci se školou!
Ovšem nejsem si jista, že se to po nás chce, školy jsou celý den uzamčeny a domů dostáváme jen zprávy v notýsku - zaplatit 220,- Kč za pracovní sešity, za zakoupení učebnice angličtiny 78,- Kč atd. a to je ten žádaný styk se školou.
Já mám z toho všeho pocit, jako kdyby škola byla jen proto, aby otravovala život jak dětem, tak jejich rodičům. Přece ale děti mají ve škole získat alespoň základní vědomosti a znalosti, ne? Vzpomínám si na jeden citát, nevím už odkud je, ale mně se moc líbil. Zněl: CHCEŠ-LI MÍTI SYNA VOLA, HLEĎ, AŤ JEMU SMRDÍ ŠKOLA ! Jak pravdivé.
misam: souhlasí s tebou, pokud děti nemají rodiče, kteří umí nějaký ten jazyk tak jsou na tom blbě. Jazy se ořece nedají učit doma, od toho jsou lektoři. Slovíčka se naučí, nějaké ty fráze taky, ale nejdůležitější je mluvit. Od toho by měli být ti učitelé. My jsme měli na škole učitelku, která si udělala kurz angl. a pak začala vyučovat, no takže jsme vlastně ani po 2letech nic neuměli.
nasi vzdycky chodili pravidelne a to jsme se pak s brachou trepali, co zas bude....po jedne takove schuzce se mnou mamka pul roku nemluvila
U nás ve škole pozoruji také nezájem rodičů o dění ve škole. Někteří neznají třídní učitelku svého dítka ani jménem natož "podle ksichtu" . Bohužel ani já neznám rodiče všech synových spolužáků a to teď nstoupil do 2. třídy. Na třídních sch. nás bylo vždy asi 5