Pokud jste slyšela anebo jste si přečetla, že jsou dvojčata psychicky propojena, a zajímá vás, jestli tomu tak skutečně je, čtěte dnes a zítra náš magazín! Dnes: Rozhovor se zástupkyní asociace dvojčat (tento článek). Zítra: Příběh muže, který chodí s dvojčetem.
Na téma dvojčat a jejich nejen fyzické podobnosti, ale i té psychické, byly již popsány stohy papíru. U jednovaječných dvojčat se dokonce často mluví o psychickém propojení.
Touto tématikou se krásně zabývá například pohádka Třetí princ, kde titulní roli dvojčat, princů Jaroslava a Jaromíra, ztvárnil Pavel Trávníček. Dvojčata se v tomto filmu objevila hned dvě, ta druhá, princeznu z Diamantových skal a princeznu Milenu, si zahrála Libuše Šafránková. A vlastně tu byla i další dvojčata - koně, dalmatini, meče...
Jaromír s Jaroslavem jsou propojeni a poznají, že se tomu druhému něco stalo, že je v ohrožení života. Přijde vám to fantaskní? Knihy o dvojčatech tvrdí, že tomu tak skutečně je.
Další zajímavý aspekt života dvojčat jsou dvojčata vychovávaná odděleně. Například v knize Nancy L. Segalové Nedělitelná dvěma se mezi jinými příběhy dočteme i o dvojčatech Markovi a Garrym, kteří se setkali až v dospělosti, protože Garry byl adoptovaný. Oba mají stejné návyky - plechovku piva si podpírají malíčkem, nosí klíče na kroužku na stejné straně kalhot. Oba mají stejný smysl pro humor - rádi si dělají legraci z druhých lidí. Oba jsou dobrovolnými hasiči!
Zajímalo mě, jaká je realita. Opravdu jsou dvojčata psychicky propojena? Opravdu vědí o tom, co se tomu druhému děje, jaká prožívá trápení i radosti? Spojil jsem se s Českomoravskou asociací klubů dvojčat a vícerčat, abych celé záhadě přišel na kloub, kde jsem Kláře Vítkové Rulíkové položil následující otázky a dostal zajímavé odpovědi...
Dočetl jsem se o psychickém propojení dvojčat, zvláště pak jednovaječných dvojčat, co je na tom pravdy?
Existuje úžasná knížka od Nancy L. Segalové Nedělitelná dvěma a také knížka Telepatie mezi blízkými - výzkum začíná u dvojčat od Guye Lyona Playfaira, které se tímto tématem zabývají a potvrzují, že mezi dvojčaty k propojení skutečně dochází. V knihách je to dokládáno americkými výzkumy. U nás se bohužel tyto výzkumy nikdy nedělaly, ale ze zkušeností ze srazů, které jsme pořádali, víme, že tuto skutečnost potvrzují i dospělá dvojčata v Čechách.
Kam až tohle propojení může sahat? Pozná třeba dvojče, že je jeho sourozenec v ohrožení života, trochu jako v pohádce Třetí princ?
Tuhle pohádku jsem neviděla. Ale vím, že v této době vychází i množství beletrie na téma dvojčat a jejich vzájemného ovlivňování se, například Děvčátka v modrém od Mary Higginsové Clarkové, kde se vzájemně ovlivňují tříletá dvojčátka. A když se vrátím opět ke srazům, pořádaným naší asociací, tak mohu říct, že česká dvojčata potvrzují pocity ohrožení svého sourozence, ačkoli nejsou v přímém kontaktu.
| ZÍTRA: Příběh Petra L., jehož dívka má za sestru jednovaječné dvojče. Jaké problémy jim tento vztah přináší a jak to Petr vnímá? Sledujte i zítra rubriku Vztahy a sex! |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Vždy jsem chtěla mít sestru dvojče. Chybí mi, přestože jsem ji nikdy neměla
V jednom ročníku se u nás sešlo patero dvojčat. To bylo veselo.
Také mám dvojčata - kluk - holka, mají již 25 let a mohu jen potvrdit, že jsou dosti na sobě závislí - pokud se delší dobu nevidí - volají si, píšou sms. Je fakt, že dříve to bylo více .
Jsme jedna z dvouvaječných dvojčat-holek. Každá jsme jiná. Spíš jsme se hádaly a praly. Dnes se třeba i čtvrt roku nevidíme, měsíc nevoláme. Ale nikdy bychom se nenechaly ve štychu. Se starší sestrou jsem propojená více.
mám patnáctuletá jednovaječná dvojčata-kluky-a jsou na sebe fixovaní a ať mi nikdo neříká,že nejsou psychicky propojeni.
Mám jednovaječná dvojčata-holky, dnes 28 roků. Mě od narození připadaly každá jiná, jiným se zdála stejná. V raném dětství, když si začaly samy sebe uvědomovat a viděly třeba dvojčátka v kočárku, tak tvrdily, že když byly mimina tak byly taky dvojčata...už se samy tak neviděly a snažily alespoň oblečením, později třeba i barvou vlasů odlišit. Docela spolu i soupeřily, hlavně co se týkalo úspěšnosti ve škole, u kamarádů apod. Každá hledala svoje místo. Po 9. třídě se také proto rozhodly jít každá na jinou školu, ale v prvním pololetí jsme museli požádat o převedení na stejnou školu, protože to psychicky - především ta o 5 minut mladší - nezvládaly - bylo to prostě silnější. Zdárně dostudovaly stejnou školu, jedna odešla do Německa za prací a během pár měsíců jí musela následovat i druhá, která měla původně docela jiné plány. Dnes žijí v Německu - 30 km od sebe už 9 let, denně se musí vidět, všechno plánují společně a vlastně mají kliku, že jejich partneři, přestože jsou různých národností - to všechno bez problémů prožívají s nimi. Hrozně moc situací a psychických stavů, které jsme my ostatní v rodině ještě nezaznamenali, ony už o té druhé věděly a taky si uměly nejlíp navzájem pomoci.Myslím si, že už to tak bude napořád...vždyť na začátku to bylo jen jedno vajíčko.....
Jsem z dvojčat a s bráškou mám velmi hezký a blízký vztah. V dospělosti je to samozřejmě už jiné, ale v dětství jsme na sebe byli dost fixovaní. A teď mám sama dvojčata (kluk-holka), ale je jim teprve osm měsíců, tak ještě nevím, jaké budou mít vztahy - zatím tedy mají dobré
lacetka — #5 Tak to jsem ráda,že to není jen u nás.Byla jsem zprvu z toho dost špatná,ale co,žijí si svůj život.
rusalka2008 — #1 Mám to stejně, kluk a holka. Od puberty ta jejich závislost postupně polevovala a dneska už se občas nemusí ani vidět, natož se k sobě přiblížit. Dovolí si k sobě to, co si k nim nedovolí nikdo jiný, občas docela zírám, ale jejich zvláštní komunikační kanál, to je něco, co se s běžným sourozeneckým vztahem srovnat nedá.. Jsem sama zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, pamatuji si, že když byli malí, plánovali si, že budou mít spolu dvojdomek.
Vlastním vnuky dvojky Petra a Pavla.Jako malí,byli k nerozeznání a nerozluční.Dneska je jim již 20let a jsou úplně každý jiný.A spíše se nemusí.
na základce jsme měli ve třídě dvojčata-holky, my, děti, jsme s jejich rozpoznáváním, narozdíl od učitelů, neměly problémy
My těch dvojčat v rodině máme více a já jsem také ten případ. Ségra je mi nejbližší ze všech. Dovedeme předvídat, co druhá řekne nebo jak bude reagovat, ale že bych třeba věděla, jak se momentálně cítí, to ne. I když ..., když byla v nemocnici pár dní před před porodem, poznala jsem přesně, kdy to začalo (najednou mi to něco řeklo) a pak pár hodin na to, kdy bylo zle a vezli ji na sál k císaři, taky jsem přesně v tu dobu věděla, že jsou komplikace (špatně se mi dýchalo a nemohla jsem se na nic soustředit), ale všechno dobře dopadlo.
Mé děti jsou dvouvaječná dvojčata - chlapec a děvče - a jsou úplně rozdílní... Jen na sobě doooost visí, pořád chtějí vědět, kde je ten druhý atd.