Vloni jsem (ani nevím jak) vypěstovala překrásné a doslova gigantické exempláře. Už jsem se těšila, až jejich hlízy zase zasadím, ale přes zimu mi všechny zplesnivěly. Ještě že mám spoustu kamarádek zahradnic, které mi tu zkázu nahradily svými přebytky.

jiriny

Jsem zahradník typu: pokus-omyl a hledám, kde se stala chyba. Na podzim, když přišly první mrazíky, jsem jiřiny vykopala a podle rad zkušených zahradnic, hlízy očistila, nechala uschnout a vložila do nemrznoucího sklepa.

Během zimy se na nich usadila chlupatá plíseň, čemuž jsem nevěnovala zvláštní pozornost. Ta byla loni také, a jaké mi vyrostly obryně. Ale při bližším ohledání jsem zjistila, že většina z nich „nepřežila“. Bohužel. Vlhkost sklepa byla možná díky nízkým mrazům asi letos vyšší, a hlízy shnily. Až na pár exemplářů jsem je musela vyhodit. Zbylé chudinky sice nevypadaly moc životaschopně, byly oschlé a scvrklé, ale dala jsem jim ještě šanci.

Příroda je nevyzpytatelná. Zasadila jsem zbývající „mrzáčky“, které z posledního pudu sebezáchovy vytvořily několikamilimetrové výhonky a teď čekám, co z nich vzejde. Doufám, že jejich úsilí o přežití nezmaří nenasyrní slimáci a hlemýždi, s kterými bojuji každoročně. Preventivně jsem záhonek obsypala modrými granulkami. To je podle mých zkušeností jediné, co na ně platí. A víte, co jsem vypozorovala, že jim chutnají jen určité druhy jiřin. Snad to budou ty, co jim nešmakují.

Už jsem se smířila s tím, že loňský rekord ve velikosti jiřin nepřekonám, (viz obrázek nahoře), ale věřím, že ani letos nebude moje zahrada chudá a bez květů.

Naštěstí mám kolem sebe spoustu zahradnic, které mne zásobují květinovými přebytky. Ani nemám tolik místa, kam to všechno zasadit.

Dostala jsem floxy, které mi připomínají babiččinu zahrádku, nenáročné rudbekie, neboli třapatky, krásně olistěné hosty a hlavně cibulky mečíků. Ty se prý mají (na rozdíl od jiřin) sázet hluboko, aby jejich křehké stvoly s těžkými květy vítr nepolámal.

Čtěte také:

Clematis, nezbytná součást jarní zahrádky

Reklama