Každá doba má něco. Dřív chtělo skoro každé dítě školou povinné sbírat známky, dnes pomalu děti neví, jak taková poštovní známka vypadá. Zato většina z nich ví naprosto přesně, jak se zachází s chytrým telefonem a kde najít připojení k internetu.

Nedávno jsem se zúčastnila jedné velké akce, kde se sešlo mimo jiné několik rodin s dětmi. Aby komunikace mezi jednotlivými mladými účastníky nevázla, sebrali někteří rodiče potomkům mobily.

Otrávená děcka, některá i v takovém tom klackovitém věku, se ale zcela nespolečensky povalovala po pohovkách v různých místnostech a ostentativně dávala najevo, že tohle bylo už přes čáru. Stačí přece, že je rodiče větším či menším násilím (případně citovým vydíráním) dotáhli na tuto trapnou sešlost. A teď ještě tohle…

Zajímavé je, že ty děti, kterým soudní rodiče mobily nesebrali, se většinou skutečně normálně mezi sebou bavily, případně sem tam přístroj na chvíli vytáhly, aby ostatním něco ukázaly.

Děti a moderní technologie jako jsou mobily a počítače nejrůznějších velikostí, to je velké téma posledních let. A všude, kde se vyskytují děti, se řeší, co je ještě normální, a co už zavání nezdravou závislostí.

Když jsem viděla ty protáhlé obličeje výše zmíněných dětí, vzpomněla jsem si na slova jednoho psychologa, který revolučně řekl dost logickou věc:

Když budete dětem bránit, aby se sžily s technickými novinkami, stanou se z nich jen outsideři, kterým se budou ostatní smát. A co víc, budou časem skutečně marně dohánět ten náskok ostatních, neboť vývoj v oboru je zkrátka bleskový. A navíc - zakázané ovoce chutná nejlépe!

Musím říct, že něco na tom je. Pro dnešní děti je úplně samozřejmé používat věci, kterých se my – dříve narození – někdy i tak trochu bojíme. To, co je pro ně běžnou součástí denního života a seznamují se s tím zcela spontánně, my objevujeme s velkým respektem, mnohdy i despektem...

kids

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

  • Opravdu chceme do podobné role vpasovat i naše děti, když jim nedovolujeme se přirozeně pohybovat v prostředí, které prostě k této době patří?

A to nemluvím o tom, že když někdo chce, tak si i přes zákaz cestu najde. A že to nebývá nejšťastnější a mnohdy ani nejbezpečnější řešení, je jasné.

Jak to vidí někteří rodiče?

Lucie (35 let)

Naši kluci vyrůstají v podstatě mezi počítači. Manžel pracuje jako IT odborník, a tak to u nás doma vypadá občas jako v nějakém výpočetním středisku. Samozřejmě to vše naše děti odmalička lákalo. Líbily se jim monitory, úplně jim svítila očička, když zjistily, že se dají mačkat tlačítka klávesnice.

Snažili jsme se jim vždy v rámci přiměřenosti věku ukazovat, k čemu ty věci jsou a samozřejmě jim nenásilnou formou vypravovat i o případných negativních stránkách. Hodně jsme se zaměřili na bezpečnost práce s internetem. Dnes je jim 11 a 13 let a troufnu si říct, že moderní technologie využívají s rozumem. A bezpečně.

Umí si vyhledat autobusové spojení, když potřebují jet za kamarády do vedlejší vesnice. Ale také vědí, že na internetu nemohou důvěřovat kromě skutečných známých nikomu. Jsem celkem hrdá na to, že si jdou kluci i rádi zahrát fotbal ven, místo aby pařili hry na počítači, a že mi pomohou, když si já s něčím ohledně té techniky nevím rady...

Johana (29 let)

Já mám dítě ještě velmi malé, ale pracuji jako učitelka na základní škole a musím říct, že negativní přístup některých rodičů - co se týká nových technologií - je poměrně tragický. Chápu, že se bojí, že se neumějí srovnat s tím, že to není takové jako za jejich dětství. Ale...

Měla jsem ve třídě i jednu hysterickou maminku, která odmítala mobily a veškeré věci do té míry, že jsem si s ní musela promluvit. Její kluk byl jediným žákem ve třídě, který neměl mobil, a dokonce se bál ve škole i téměř přiblížit k počítači, protože z domova měl pocit, že je to snad pekelný stroj. Celá třída se mu vysmívala a on byl následně nešťastný i z toho, že mu dělalo problém zvládnout úlohy na počítači v rámci hodiny, protože vůbec nevěděl, jak tyto věci fungují.

Samozřejmě mi strašně vadí, že některá děcka z ruky mobil téměř nepustí, vím, jak je to přetřásané téma, ale na druhou stranu vidím, že je zkrátka zapotřebí, aby dnešní děti vnímaly všechny tyto věci jako normální součást našich životů. Vždyť i my dnes s rodiči komunikujeme přes email, škola má svoje stránky, kam dává všechna důležitá oznámení, vyšší třídy mají dokonce své facebookové stránky, kde si žáci mezi sebou předávají důležité informace a má tam přístup i třídní učitel.

Pokrok nezastavíme a je třeba s dětmi o to víc mluvit a pomáhat jim na té cestě poznání, aby uměly techniku, která je bude provázet životem, využívat pro své dobro - s rozumem a bezpečně.

Přečtěte si také:

TÉMATA:
RODINA