Obrátily jsme se na psychoterapeutku Karin Emily, aby nám odpověděla na naše otázky, které zajímají mnohé z vás. Budeme rádi, když budou inspirací, radou, návodem, jak zlepšit situaci, ve které se nacházíme.

Už rok žijeme v pandemii a mnoho lidí pociťuje úzkost. Je normální cítit se v nenormální době „nenormálně“?
Samozřejmě. Pocit ohrožení se promítá do všech rovin našeho života.  Naše zdraví a strach o své blízké, pokles příjmů nebo jejich naprostá ztráta, nucená izolace a k tomu nejistota a nepředvídatelnost vývoje současné situace. Chybí světlo na konci tunelu, ke kterému máme potřebu se upínat. Dlouhodobé trvání těchto faktorů pochopitelně rozkymácí emoční rovnováhu, díky vysoké míře našeho stresu, který tuto situaci již  dlouhodobě doprovází.
605b452942012obrazek.png
Foto: Shutterstock

Pocity úzkosti mají i ti, co jsou většinou velmi odolní a „vydrží všechno“, čím to je?
Naše míra frustrační tolerance se snižuje absencí horizontu „kdy to skončí“ a především se projevují důsledky bezpečnostních omezení, která negativně ovlivnují právě onu psychickou rovnováhu.

Chybí důležitý stimul pro udržení zdravé psychiky - zachování normálního běžného života se společenskými kontakty a aktivitami. I v tak těžkém období války, kdy lidé žili v pocitu ohrožení života, fungovaly školy, lidé chodili do práce, měli možnost spolu komunikovat a společně sdílet své pocity, byl možný kontakt s rodinnými příslušníky. Právě tato sociální izolace přispívá k dekompenzaci psychiky jak u dětí tak i  u nás dospělých. V rodinných systémech se stále více objevuje pocit vyčerpání, vyhoření a ponorkový efekt, i díky pracovním činnostem formou home oficce.

Celkový stav ještě zdárně přiživují katastroficky laděné zprávy a totální dezinformace o všech aspektech souvisejících s očkováním, ochrannými prostředky, chaotickými vládními přístupy řešení atd. Není tedy divné, že se toto podepisuje i na silných jedincích.

Dá se nějak posilovat odolnost proti těmto negativním náladám?
Ano a je to naprosto nutné pro udržení psychické rovnováhy. Přijmout odpovědnost za svůj stav, nečekat na změnu vnějších okolností ale aktivně vyhledávat podpůrné cesty na sebeobnovu našich sil a udržení pozitivního přístupu. Posilovat ve svém vědomí myšlenky na to co funguje a přináší nám radost, nedávat zbytečný prostor katastrofickým představám. Naučit se radovat z věcí, jejichž hodnotu jsme si v běžném životním standartu neuvědomovali. Těšit se na to, že si uvařím a vychutnám dobrou kávu, uvařím nové jídlo, vylepším si byt, naučím se něco nového, sportovní aktivity, společenské hry, tvořivé činnosti.

Je nutné nestydět se za to, že už nám věci přerůstají přes hlavu a něco nezvládáme lépe, či už máme pocit, že nezvládáme vůbec. Je potřeba se naučit požádat o pomoc, ať už přátele nebo odborníka.

Jak se může projevit úzkost? Je dobré ji vnímat nebo naopak si ji nemáme připouštět?
Pocit úzkosti je přirozená reakce na situaci která nás ohrožuje. Pokud tento pocit podceňuji, nepříjmu ho a potlačím, brzy se tato nezpracovaná emoční reakce projeví v somatické rovině. Pocit úzkosti, kdy se jedná o adekvátní reakci na zdroj, který tento stav spouští je jedna věc, druhý typ, který se teď často objevuje, je stav panické ataky či dlouhodobý pocit úzkosti, ten nás plíživě začne limitovat i v běžných činnostech, které jsme doposud bez problémů vykonávali. Může se časem překlenout do sociální fobie, či fobických stavů z dopravních prostředků nebo konkrétních činností.

V somatické rovině úzkost je vnímána jako tlak na hrudi, svíravý pocit v krku, neschopnost se nadechnout, třes, pocení, pocity mdloby, bušení srdce, pocity nereálna...Tyto stavy se dají zvládat dechovým cvičením a speciálními technikami a relaxacemi.
605b456ddcd2eobrazek.png
Foto: Shutterstock

Projeví se úzkost i na kvalitě spánku?
Dlouhodobé poruchy spánku jsou průvodním symptomem úzkostných stavů i subdeprese. Je to ukazatel, který vybízí k nutnosti tento stav řešit, než se psychika natolik oslabí, že může dojít ke zhroucení či depresi.
Kvalitní spánek a s tím i jeho pravidelnost a rituály jsou důležitým faktorem pro udržení psychické rovnováhy a dostatku psychické a fyzické energie.

Co když se ale sejde několik negativních věcí jako je například ztráta práce, finanční potíže, ztráta kontaktů s blízkými přáteli, onemocnění… Jak být odolní proti takovému stavu mysli?
Pokud se sejde více těchto stresových faktorů najednou, pak doporučuji vyhledat odbornou terapeutickou pomoc. Schopnost roztřídit, zpracovávat a následně řešit problémy v pocitu, že se mi zhroutil celý svět je dlouhodobý proces a v silných emocích ztrácíme často schopnost vnímat věci objektivně.

Také naše schopnost odolnosti vůči stresu a míra frustrační tolerance je velice individuální, to co jeden ustojí může jiného dlouhodobě diskvalifikovat.

Co radíte svým klientům, jak toto náročné období co nejlépe „přežít“?
V současnosti si více než kdy jindy uvědomuji, jak je pro mé klienty terapeutický vztah důležitý. Kromě osvojování relaxačních technik, které pomáhají držet negativní myšlenky pod kontrolou a umožnují pocity uvolnění a aktivizaci sil, je pro ně důležité, že mohou upřímně sdílet své pocity, aniž by byli za ně souzeni a dochází tím k vyventilování značného emočního napětí. To se nyní objevuje v jejich vztazích v partnerství či rodičovství. Komunikace a sdílení problémů je cestou k utřídění myšlenek a následnému rozhodování dalších kroků či přijetí stávajícího stavu. Především pro pacienty, kteří žijí sami je ted terapeutický vztah jakýmsi záchranným kruhem, kterého se mohou držet.
V těžkých situacích by nikdo neměl být sám. Je důležité naučit se být k sobě  laskavý a tím i citlivější k problémům ostatních.

Je dobré si v lékárně koupit nějaké doplňky stravy či přírodní léky na zklidnění mysli a uvolnění (jako je například přírodní lék Persen)?
Rozhodně ano. Pomoc a podpora takových produktů a relaxačních technik je přístupná všem. Určitě je to první cesta ke zvládání psychického napětí. Samozřejmě, pokud se dlouhodobě stav nezlepšuje nebo se dokonce zhoršuje, je potřeba vyhledat psychoterapeuta a následně zkonzultovat, zda nekomfortní psychický stav nevyžaduje již medikamentozní léčbu. Oddalováním problému se docílí pouze prohlubování symptomů a tím se v budoucnu i prodlužuje proces léčby a úzdravy.

Je dobré mít například nějaký „pandemický“ rituál? (například každý den si odškrtnu, že mám za sebou, navléknu barevný korálek, pustím si pozitivní písničku, vybarvím si antistresovou omalovánku..) a tou činností si vědomě posouvám čas, který spěje ke zlepšení?
To určitě ano. Napadá mne jak je důležité, abychom si  si každý den společně sdělili, co nás potěšilo, nebo co se nám povedlo. A také si plánovat každý den nějakou malou radost... udělat si třeba rodinné „kino“ u televize s popcornem a colou, kuchařské soutěže v domácí kuchyni, zapojit do těchto her děti, hezky se obléci k rodinné večeři, nerezignovat na to, jak doma vypadáme. Pokud nemáme kreativní nápady, je dobré se ptát a nechat se inspirovat od ostatních. Nezapomínat na to, že humor a schopnost se smát významně zvyšuje imunitní systém! Je výhodné mít stále nějaký záměr či plán. Pravidelné procházky, sport, společné čtení, společenské hry...
605b46c922589obrazek.png
Foto: Shutterstock

Může pomoci mysli i to, že se budeme věnovat pozitivním věcem? Například že pomůžeme druhému, pomůžeme postiženým pandemií, přispějeme na dobrou věc, pomůžeme nemohoucí sousedce, staneme se dobrovolníkem v činnosti, kterou někdo potřebuje... je toho mnoho, ale jak moc takové věci pomáhají k získání potřebné pozitivní energie?
Pomáhat druhým má obrovský smysl pro naše duševní zdraví. Pocit že jsme potřební a následná zpětná vazba od člověka, který naše konání pozitivně ocení je stav, který se příznivě odráží jak v psychické, tak i fyzické rovině. Je jedno, zda se jedná o lidi nebo živé tvory v útulcích. Schopnost solidarity byl z jedním významných faktorů jak přežít těžké doby již v historii.

Zjištění, že je mnoho lidí ve svízelnějších životních situacích než my sami nám poskytuje dobrou korektivní zkušenost.

Pokud se necítíme dobře, má smysl se zabývat věcmi, na které nemáme vliv?
Rozhodně to smysl nemá, naopak, je to způsob jak se ještě více ohrozit a zúskostnit.

Právě v těchto situacích je potřeba se zaměřit na pozitivní a fungující věci v našich mikrosvětech. Tady a teď, žít přítomností, každý den.
Neplýtvat energií a s tím souvisejícími emocemi na věci, které nemohu ovlivnit. Příjmat věci tak jak jsou a nepodléhat tlakům, že je musím vyřešit. Negativní fantazie se totiž promítají do emočního nastavení a následně i tělo vykazuje příznaky velice blízké těm, které bychom prožívali i v reálné situaci. A to je zbytečné. Naopak bychom si měli vytvářet pozitivní myšlenky s imaginací příjemných pocitů. To teď naše těla potřebují nejvíce.

Štěstí není dáno prostředím či kvalitou, štěstí je stav naší mysli, bez ohledu na okolní podmínky. Je proto na nás, kde ho jsme schopni aktivně nacházet a zvědomovat.

B605b43631cd14obrazek.pngc. Karin Emily (Řeháková). Jsem psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka. Pracuji s dětmi i dospělými klienty. Kromě své soukromé praxe se věnuji také lidem s roztroušenou sklerózou, a to především prostřednictvím RS Centra Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, s nímž spolupracuji od roku 2014.

Nabízím individuální, párovou i skupinovou psychoterapii, individuální i rodinnou arteterapii, výchovné poradenství, koučink či tematicky zaměřené semináře.


www.facebook.com
karinrehakova.cz


Naše články:

Reklama