Hysterická neuróza je neuropsychiatrické onemocnění charakterizované motorickými, mentálními a neurologickými poruchami. Jedná se o reakci těla na prožité trauma a zahrnuje celou škálu reakcí.

Zažijeme-li v životě nějaké velké trauma, naše vlastní psychická obranyschopnost projeví tendence tyto zážitky vytěsnit do povědomí. Ovšem jejich vytěsněním nebo popřeným psychických problémů tělo trpět nepřestane. Zpravidla se začne projevovat jiným způsobem – somaticky.

Ztrátě paměti po traumatickém zážitku říkáme odborně disociační amnézie a souvisí s ní také často disociační poruchy citlivosti a motoriky. U poruch citlivosti může vlivem traumatu dojít k posunutí prahu snášení podnětů jako je světlo, hluk či doteky. U poruch motoriky lze pozorovat ztrátu schopnosti pohybovat částí těla, disociační křeče podobné epileptickému záchvatu, také ztrátu zraku, sluchu či čichu. Lépe si to představíme na konkrétním případu.

wo.jpg
Foto: Shutterstock

Lucie, 51 let: Hysterická afonie
Lucii a její matku v dětství opustil otec. Matka, která i tak byla dle slov Lucie velmi labilní a depresivní zároveň, tuto situaci nezvládla a hojně své smutky topila v alkoholu. Po čase se vlivem všech okolností její vztek přesunul i směrem k její jediné dceři. Často ji zavírala ve sklepě, když chtěla jít ven, přísně ji trestala a většina používaných fyzických trestů hraničila s týráním. Zároveň Lucii ponižovala, vysmívala se jí a všemi možnými způsoby snižovala její sebevědomí. Říct si o pomoc Lucie nedokázala. Obrazně řečeno – nikdy nevěřila, že by její hlas mohl kdokoliv slyšet.

Aby unikla ze spárů matky, brzy se vdala. Ovšem jak už to tak bývá, její partner se po čase také projevil jako násilník. Zažila si tak celé roky teroru jak fyzického, tak psychického. Díky pošlapané psychice z dětství si ovšem o pomoc nedokázala říct.

Po letech se u Lucie začaly projevovat problémy s hlasem. Napřed časté kašlání, chraptění, které ale vyústilo v absolutní ztrátu hlasu. První cesta od lékaře vedla na foniatrii, kde všem nic fyzického nebylo pozorováno. Po dlouhých tahanicích po ordinacích nakonec skončila v péči ambulantního psychiatra. Úplná ztráta hlasu naštěstí nebyla trvalá, místy Lucie mohla mluvit, místy vůbec. Občas jí šlo šeptat a často chraptěla a mluvení ji bolelo. Psychiatr ihned nařídil hospitalizaci na otevřeném oddělení psychiatrické kliniky, kde poprvé Lucie trávila pět týdnů. Díky jejím rozsáhlým problémům ovšem i po návratu schopnosti mluvit byla hospitalizována ještě několikrát a dodnes bere léky a pravidelně navštěvuje jak psychiatra, tak terapeuta. Sama přiznává, že přesto, že se jí podařilo od manžela odejít, často ve vypjatých chvílích přichází krátkodobě o hlas.

Příčiny hysterické afonie a rizika vzniku

  • Silný strach nebo stres
  • Konfliktní situace doprovázená šokem
  • Silný emocionální šok a další podmínky, které přispívají k uvolnění velkého objemu adrenalinu do krevního oběhu s rozšířením excitační zóny v mozkové kůře.
  • Vrozená labilita nervového systému
  • Tendence bolestivě a hluboce prožívat hádky či výčitky

Jitka, 33 let: Částečná ztráta zraku
Jitka se od rané puberty potýkala s poruchami příjmu potravy. Dlouho se tento závažný problém neřešil, neboť v její rodině je mezi ženami velké množství nezdravého chování vůči jídlu a svému tělu. První léčení bulimie a depresí, které navíc zdědila po prababičce podstoupila v maturitním ročníku na gymnáziu. Ovšem při druhé atace bulimie a záchvatovitého přejídání přibrala za krátkou dobu více než dvacet kilogramů. Do té doby relativně štíhlá Jitka, která se rekreačně věnovala i modelingu a byla účastnicí soutěží krásy se nedokázala s novým tělem smířit.

Díky množství nesmyslných diet, přísného stravování, pravidelného cvičení ale i závislosti na lécích se dostala do kolotoče hubnutí a přibírání. Že má kromě toho problém se zrakem dlouho vůbec neřešila. Jitka hodně trpěla na záněty spojivek, které ovšem léčila sama doma jen volně dostupnými léky. K očnímu lékaři zavítala až ve chvíli, kdy pociťovala výrazně se zhoršující zrakové schopnosti.

Začalo to extrémní citlivostí na světlo a skončilo to tak, že vše viděla zamlženě. Oční lékař stanovil počet dioptrií, ovšem korekční skla nepřinesla efekt. Jitka stále pořádně neviděla. „S konkrétní diagnózou přišel až můj psychiatr. Vysvětlil mi, že u dívek a žen, které se nenávidí občas nastávají poruchy vidění. Jejich tělo je chrání, protože se zkrátka nechtějí vidět,“ vysvětluje.

Dnes Jitka žije se svým tělem v tichém míru. Ovšem sama přiznává, že zdravá po této stránce nebude asi nikdy. Dochází na terapii a stále hledá balanc mezi hladověním a přejídáním. Problémy se zrakem ovšem zmizely.  

Čtěte také: 

Zdroj: Autorka článku, respondentky redaktorky, Anamnéza: Hysterická neuróza, Complete care counseling, E-orl klinika: Poruchy hlasu a řeči, Radkin Honzák: Hysterie a její vývoj, Extralife: Hysterická neuróza není jen jedna, I live OK, Mgr. Leona MEINDLOVÁ: Monitoring poruch příjmu potravy

Reklama