Probírat život s rodiči, je pro třicetiletou Petru jako píchat do vosího hnízda. Přestože už dávno opustila rodinné hnízdo, mají potřebu jí mluvit do života. Jejich spor se vyhrotil, když oznámila, že chce stavět dům.
Své rodiče mám ráda, a i když už pár let bydlím sama, udržuji s nimi pravidelný kontakt. Žijeme v jenom městě, takže nevidím problém občas se zastavit, popovídat si, probrat život. A v tom to právě je. Tady většinou narazím. Ačkoliv mám ještě starší sestru, která měla v mém věku už dvě děti, ji nechali žít, zatímco mě stále mají za malou holku a mluví mi do života. S kým mám chodit, kolik si můžu pořídit zvířat, kde a jak mám bydlet. Vždycky jsem to nějak skousla, vyslechla, a zařídila se stejně podle svého.
Čtěte také: |
|---|
Občas jsme se sice rafli, hlavně s tátou, který si myslí, že má ve všem pravdu, a já práskla dveřmi. Ale jsou to rodiče a vždycky jsem to byla já, kdo s omluvou „přilezl“.
Až letos mi došla trpělivost a bouchly mi saze, jak se říká. Pohádali jsme se tak, že jsem si řekla dost, a první Vánoce jsem strávila sama.
O co šlo? Rozhodla jsem se, že si postavím domek. Už mě nebaví cpát peníze do cizího, chci si splácet vlastní bydlení. Když jsem tohle nadnesla doma, byl doslova oheň na střeše. „Ty se úplně zbláznila, nevíš, co to obnáší, co když přijdeš o práci…“ a vzduchem lítala spousta argumentů, proč se do toho nemám pouštět. Ale že staví i sestra, to je v pořádku. Protože je vdaná a má děti?
Proč mě mají rodiče stále za malou, nesvéprávnou holku, místo aby ocenili, že jsem samostatná, mám kuráž a chci se postavit na vlastní nohy?
Vždycky jsem se v životě zařídila podle svého a vždycky mi to vyšlo. Mám pro strach uděláno a nebojím se překážek. A že riskuji? Možná, ale kdo neriskuje, nic nezíská.
Konec konců jsou to moje peníze. Všechno jsem důkladně promyslela: Hypotékou počínaje, pozemkem a stavebním povolením konče.
V ničem nevidím problém a nikde mi překážky nekladou. Jen ve vlastní rodině.
Nový komentář
Komentáře
v.poho — #28
mně už je to dneska jedno, jsem se rozhodla, že budu šťastnější bez hypotéky. Celý život bydlím v bytech, co mi nepatří, nebyl s tím žádný problém, tak není důvod, proč by to tak nemohlo zůstat. Aspoň se nemusím starat, nejsem-li vlastník. 
Rikina — #27 Když máš co zastavit (kupovanou nemovitost) a dostatečný příjem, tak fakt problém není.
Mno, mně před časem všechny banky hypotéku odmítly, neb jsem bez partnera, ručit nemám čím, a rodiče už ručí mé sestře, která byla rychlejší a vzala si hypotéku dřív.
Takže ono to zas tak jednoduché není. Ovšem je pravda, že v článku se nic o ručení nepíše, a možná má slečna nějaký jiný způsob, jímž poskytne dostatečné krytí svých závazků. 
Pak ale nevím, v čem jí tedy rodiče kladou ty překážky. Pouhé vyslovení odlišného názoru přece není překážkou.
pajda — #15
kdes na to byla, že rodiče ručí? pokud mám dostatečný příjem, nepotřebuji chlapa k postavení vlastního domu.
PBD — #12
U nás je to podobně. Je fajn, když si člověk uvědomí, jaké má na rodiče štěstí.
pajda — #15 To je nesmysl, hypotéku bez partnera dostane. To bylo kdysi za socializmu, že si vdaná/ženatý menohl vzít půjču bez podpisu manžela/manželky.
Rozhodující je výše příjmu a ručit bude pozemkem a následně nemovitostí tak, jak se to běžně u hypoték dělá.
pajda — #15 Kdes na to přišla? Banku zajímá, jestli má příjem na to, aby mohla splácet, nikoli to, s kým žije nebo nežije, nejsme ve středověku, aby ženská bez chlapa byla nesvéprávná.
cilani — #20 Dobrý stavební dozor je požehnání
cilani — #20 To je jistě pravda. Pokud seženeš kvalitní stavební dozor, víš, co chceš a neváháš ho taky trochu hlídat. Přece jen se v branži taky často znají a ruka ruku myje.
Moje zkušenost je, že i ti, kdož mi byli doporučeni, práci předělávali, byli vyhozeni apod. a to jsem pouze rekonstruovala. Pokud ale slečna pracuje v oboru nebo zná někoho, na koho se může spolehnout, může to být brnkačka.
v.poho — #19 stačí si zaplatit stavební dozor, ten už na to dohlídne.. dle toho, co říkali rodiče, docela jim ten prudící chlápek pomohl a hlídal a prudil ty stavaře, neváhal je nechat práci předělat, když nebyla správně odvedená.. Je to sice další výdaj, ale myslím, že se vyplatí..
pajda — #15 Copak někde píše, že po nich chce ručení?
Copak mi víme, co má ušetřeno a co ne (a tudíž jak velkou hypo potřebuje), soudě podle toho, že si troufá na domek a má to promyšlené, tak malý příjem asi nemá.....
Jinak co znám svoje rodiče: ani to, že máš v podstatě našetřeno, není důvod, proč jít do lepšího bydlení či rekonstrukce apod. Vždycky stačí to, jak je to teď. Protože co kdyby....? Takže já to chápu spíš jako článek o neúměrném srážení než o snaze vytřískat nevratnou půjčku. A nad to se člověk musí povznést a pokud možno o tom s rodiči mluvit co nejmíň.
I když tedy, připouštím, na stavbu domu bych si netroufla sama ani já. Protože uhlídat stavební firmy či najaté řemeslníky, to teda klobouk dolů a pokud slečna nemá žádnou podobnou zkušenost, kafrala bych jí do toho taky.
No jo, Petro, tvoje sestra je vdaná a má děti, tak se zařazuje automaticky do stáda dospělých. Ty jsi svobodná a proto bezbranné dítě a rodiče se musí starat
Matka mi do života mluví pořád a to je mi ještě více. Vše musí být podle ní, protože ona je moje matka a má vždy pravdu - to říká ona.
pajda — #15 Tak to je snad na zvážení té které soudružky. Někdo prostě preferuje postavit - splácet, protože v šedesáti by třeba už na využití našetřených peněz v podobě stavby neměl elán
Znám dost lidí, kteří si vzali hypotéku bez partnera (byt či malý domek), normálně splácejí nebo už splatili, rodiče v tom nijak angažovaní nejsou. Samozřejmě se nejedná o paláce, ale normální bydlení pro jedince.
Promyslela si, jak se na x let zadluží a jak si zařídí stavební povolení, které pak musí dodržet, jinak jí dluhy porostou. A kdo jí bude ručit? Hypotéku bez partnera nedostane, sestra jí na 100% ručit nebude, zbývají nejnom ti "nemožní" rodiče...Takže do toho ti rodiče mají právo mluvit, protože ona je, byť i nepřímo, činí spoluodpovědnými. A pokud se rodiče necítí na to, aby jí přispívali, nemá ona žádné právo práskat dveřmi. Má si našetřit a pak stavět, to je celé.
Rikina — #11 Upozornit na zádrhel, kterého si druhý nevšimne je racionální a přátelské
Ovšem pokud tahle slečna zvážila zodpovědně veškerá pro a proti, rozhodování je jen na ní.
Dana Haklová — #4 ale ona mi připadá jako zodpovědný typ, který by nešel do ničeho, co nemá dobře obšlápnuté
čert ví, jak je to opravdu.
říct svuj názor proč ne..jsou to rodiče:) Ale jde o to jakou formou:) Já se na rady našich taky ptám,poradí,řeknou svuj nazor -ale za blba mě nemají,jednaj se mnou jak ze sobě rovným a ostatně taktiku při rozhodovaní důležitých věci -seznam pro a proti- mám od nich:)
Nikdy by mi naši neřekl,že je to či to je blbost a tak. Mají mě rádi,poradí,pomůžou-ale na obojku mě uvázanou nemají a když se dříve stalo,že moje rozhodnutí( naštestí nešlo o nic podstatného:) mi rozbilo čumák,tak byly ty první co ho pofoukaly a neslyšela jsem od nich nikdy to " já měla pravdu,kdyby si poslechla:)
Mám skvělé rodiiče:) Nesmím jim to zapomenout zas osobně říct,až za nima za dva týdny pojedeme na víkend:)
Inu, i já jsem srazila synka v rozletu, když si chtěl vzít hypotéku a koupit pro sebe, přítelkyni a její děti dům.
A byl to moc hezký dům, velký, a levný... tak nepřiměřeně levný, až to bylo podezřelé. Bodejť, když stojí téměř hned u Labe... a jak vypadaly v několika předchozích letech nemovitosti po povodních v této oblasti, se zaplavenými 1.patry, o přízemí, sklepech a pozemcích nemluvě... občas někdo musí být ten Herodes, a říct potomkovi, že jeho záměr oslovina jest. 
rusalka2008 — #9 Souhlasím. Ono je rozdíl mezi "ty ses snad zbláznila" a "uvaž to".