Dnešní téma je pro nás více než aktuální.
Celá redakce se stěhuje téměř doslovně o dům dál.
Pod zadkem mi odnášejí nábytek, všude kolem mě panuje stěhovací šrumec a já sedím na bedně od banánů a píšu poslední článek v těchto prostorách.

Dělám si legraci. Tu bednu od banánů jsem si vymyslela.
Jinak je všechno pravda.

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Nebo malovat? To je fuk, obojí je šílené.

Já bych se nechtěla rouhat, ale celá moje rodina se po povodních 2002 stěhovala jen s pár věcmi, a mělo to něco do sebe.
Když si představím, že bychom někdy stěhovali karlínský byt, po strop napěchovaný pětadvacet let střádaným “haraburdím“, berou mě mrákoty.

Teprve když se člověk stěhuje a bere pěkně jednu věc po druhé do ruky, přijde na to, jaký je sysel.
„To je škoda, to by se mohlo ještě někdy hodit; jé, a tohle jsem celá léta hledala...“

Určitě to každá z vás někdy zažila a vždycky si řekla, že teď už nebude nic schovávat, že teď už bude nemilosrdně vyhazovat to, co nezbytně nepotřebuje k životu.
A že toho je.
Za dob studií jsem se stěhovala každou chvíli a žila mezi krabicemi, které jsem někdy nemusela ani vybalovat.

V novém bytě nebylo vůbec nic. Pochopitelně.
Všude čouhaly ze zdí dráty a prostorem se nesla ozvěna.
Ale na rozdíl od původního bytu se tenhle doslova koupal v sluneční lázni a voněl novotou.
Museli jsme, a vlastně i chtěli, úplně změnit dosavadní styl bydlení.
Karlín byl vybaven převážně tmavým, místy starožitným nábytkem, stěny obloženy obrazy a grafikami, všude koberce, záclony a mraky serepetiček. Byl to takový klasicky, až staromilsky zařízený byt, který působil mírně dekadentně až ponuře.

Zato nový ďáblický si přímo říkal o střídmý jednoduchý nábytek a světlé barvy.
Zařídili jsme ho celý v jednom stylu, v kombinaci severské břízy, hliníku a mléčného skla.
Působí čistě, vzdušně a, což má nesmírnou výhodu, uklizeně.

Navíc je úžasně variabilní,  lehce změníte jeho náladu pouhou výměnou přehozů, polštářků a drobných doplňků.

Nakonec ta radikální změna zapůsobila jako očistná lázeň a mám dokonce pocit, že jsem s novým bytem omládla. Už bych určitě neměnila.

Možná stejně očistně na nás zapůsobí i stěhování redakce.
Kdo ví, nechme se překvapit.

A co vy, milé ženy-in, jaký je váš vztah ke stěhování?


Máte rády změny, nebo si těžko zvykáte?

Zažily jste nějakou příhodu při stěhování?

Chtěly byste žít kočovným životem?

Nebo by vás vytržení z kořenů bolelo?

Musely jste se někdy stěhovat proti své vůli?

Kvůli stavbě dálnice, důlní těžbě, přehradě?

Napište mi své zážitky nebo otázky, už budu v novém!

Reklama