V dnešní debatě pod článkem o Thajsku jsem četl zajímavou úvahu o tom, že kdo je nemocen a tiše trpí, dělá chybu.
Je lepší, když se vám i o dovolené stane, že onemocníte, nebo se zraníte zalézt do koutku, nikoho neobtěžovat, po nikom nic nechtít a tiše trpět?
Nebo pravý opak.
Dávat na odiv své problémy, mít špatnou náladu a řádit, jak píše TTT, jako tajfun?
Která strategie je vám bližší? A proč?
Dnešní téma dne je úrazy a nemoci na dovolených
- Pošlete nám fotku, jak jste trpěla…
- Určitě máte hezkou historku, nebo zážitek z nemoci, nebo úrazu na dovolené…
- Kam přijedete, dostanete průjem?
- Chytá vás při cestování do neznáma migréna?
- Trpíte zácpou a vydržíte to se stolicí zase zpět až domů?
- Máte veselou historku z cestování s úrazem?
- Zkazila vám nemoc dovolenou?
- Díky úrazu na dovolené jste potkala prince na bílém koni?
Neduste to v sobě a podělte se s námi o své štěstí - neštěstí…
A co získá ta z vás, která mi pošle příspěvek, který se mi bude nejvíce líbit? Průvodce, nebo mapu destinace, kterou si sama vybere.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Na odiv dává své problémy jen hypochondr. Nedávám je na odiv, dávám najevo, že mne něco bolí, že mi není dobře, sním o kómatu nebo odjezdu do jiné galaxie a nezbývá mi energie na úsměv Jany Eyrové:" To je v pořádku, miláčku, nic mi není." Není na škodu, když okolí čas od času zvedne p**l a udělá něco pro mne.
Já už ze svojí podstaty nechci za žádných okolností nikoho s ničím obtěžovat, všechno si chci dělat sama, včetně čaje při nemoci. Ale Alighierák si obvykle všimne a sám se rozhodne mě obskakovat.