Jitka je velmi sečtělá. Pro své čtení obětuje spoustu svého volného času, je pravidelným návštěvníkem knihoven a nábytek po jejím bytě je přeplněn knihami všeho druhu.
Před časem si vzala Josefa, který její zálibu v knihách „toleruje“. Má sice dojem, že to Jitka přehání, 
Jejich vztah se stále tvoří, poznávají se a hledají společnou cestu a kompromisy.
Mají ale jeden nevyřešený problém.
Josef hodně a rád spí, rád spí vedle své ženy, která si ale jak víme, velmi ráda čte. A úplně nejraději si čte večer v posteli. A když svítí lampička, Josef je nevrlý, nemůže usnout…
Josef: „Jituško, prosím tě, vždyť víš, jaké mám problémy s usínáním při světle! Nemůžeš už zhasnout, zase budu nevyspalý do práce!“
Jitka: „Nemůžu, víš jak miluju čtení před spaním! Je to pro mě hrozně důležité, neumím si představit, že usnu bez přečtení alespoň několika stránek!“
Josef: „Je to od tebe bezohledné, vždyť už je půl desátý a já vstávám v šest hodin!“
Jitka: „Tuhle kapitolu prostě musím dočíst….“
Manželským slibem jsme si předsevzali, že budeme zodpovědní za štěstí našeho partnera. Budeme se o něho starat a pečovat, dokud nás smrt nerozdělí.
Ale právě toto je v rozporu s asertivním chováním, konkrétně tedy s “právem posoudit zodpovědnost za problémy druhých“, které manželské sliby a předsevzetí popírá.
Na odborný názor jsme se zeptali psycholožky Mgr. Ireny Švábové z Prahy 9:
Do jaké míry lze asertivní chování aplikovat v partnerském vztahu? Není zde obecně prospěšnější, zvláště pro nás ženy, zvolit cestu „diplomacie“?
„Asertivní chování je vlastně způsob optimální komunikace, jak se také někdy v odborné literatuře nazývá. Proto je možné ho zcela jistě aplikovat i v partnerském vztahu. Naopak bych doporučovala si zásady asertivity osvojit a v komunikaci s partnerem je správnou formou používat. Vyhneme se tak spoustě nedorozumění a předejdeme konfliktům.“
„Zda-li je prospěšnější zvolit cestu diplomacie, závisí na tom, co si pod pojmem diplomacie představujeme. Snaha po nalezení kompromisu by měla být nedílnou součástí každého partnerského vyjednávání, tj. být schopen ze svých požadavků do určité míry slevit. To se však nevylučuje se zásadami asertivity, které představují způsoby jednání a vyjednávání, jak např. optimální formou dát najevo své stanoviska a hájit si své požadavky. Konečný výsledek však může být i přesto kompromisem. Při dodržování zásad asertivity by se jeho vyjednávání mělo obejít bez konfliktu a se souhlasem na obou stranách.“
„Na závěr bych jen ráda upozornila na častou chybu, se kterou se při chápání smyslu asertivního chování často setkávám - asertivní chování není agresivní chování, jak bylo několikrát zmíněno, představuje zásady optimální komunikace!!!“
„A co bych radila Josefovi a Jitce? Například, aby si Jitka pořídila malou lampičku, která se dá připevnit na knihu, nebude rušit Josefa a bude si moci číst, jak dlouho bude chtít.“
„A mezi námi ženami... Při soužití s mužskou populací se bez určité dávky té ženské diplomacie určitě neobejdeme...“
Rozhodnete-li se doma užívat asertivní techniky, musíte ji bedlivě dávkovat. Což platí nejen v manželství. Někdy se v této souvislostí hovoří o stupňující se asertivitě.
Pokud po vás chce partner něco, co je pro vás skutečně nepřijatelné, začněte své odmítání pro
Může se ovšem stát, že jste ohledně dnešního třetího asertivního práva „máte právo, posoudit zodpovědnost za problémy druhých“ asertivní až příliš.
Psycholog Tomáš Novák uvádí ve své publikaci o asertivitě následující odstavec. Paní hospodyňky a přepracované dívky, čtěte:
“Kdysi se dětem, aby neměly křivici, dával rybí tuk. Dnes bych slušným, solidním, lehce zneurotizovaným, přepracovaným, nedoceněným paním a dívkám, pocházejícím z rodiny s vysokými nároky, manželkám či partnerkám poněkud zhýčkaných mužů a matkám podobných dětí „ordinoval“ třikrát denně vzpomenout na asertivní práva. To proti křivici sebevědomí. Lze to též chápat jako prevenci „Atlas komplexu“, tj. přesvědčení, že je na mně a jen na mně, abych vyřešil všechny problémy všech.“
Zdroje: Tomáš Novák, Yveta Kudláčková, „Asertivní žena“, nakl. Grada Publishing 2000
Věra Capponi, Tomáš Novák, „Asertivně do života“, nakl. Grada Publishing 1994
Vyzkoušejte si vaši partnerskou asertivitu v dnešním kvízu ZDE .
Nový komentář
Komentáře
petruška 2: jasně že JE taky pracující člověk. A co jako?
Nyotaimori:
jsme dva dospělí lidé, nebudu se svým mužem jednat jako s nesvéprávným dítětem.
Já taky neočekávám, že mi bude ležet u nohou za to, že jsem mu vyžehlila košile.
Jedna věc je, že velmi oceňuju, co všechno pro mě dělá a jak úžasně se ke mně chová - že když mi první měsíce těhotenství bylo blbě ze smradu jídla, beze všeho pořád vařil, chodil nakupovat a ještě mě obskakoval; vážím si toho, jak je na mě hodný a velmi to oceňuju - a neváhám mu to dát najevo i slovně. Ale abych kolem něj obdivně křepčila jen proto, že vymění prasklou žárovku, to mě ani nehne.
Jana 01: - "slabý" hukot se dá vyřešit odhlučněním počítače - stačí si s ním trochu pohrát nebo si nechat poradit nebo nechat pohrát někoho, kdo se vyzná, informace i kontakty se dají najít na internetu. Můj přítel odhlučnil oba naše počítače a teď skutečně nepoznáš, že v místnosti běží dva stroje
. Máme je u PC oba a když já chci poslouchat hudbu a on střílet, nasadíme je na uši a jsme oba spokojení
.
A střílení jsme vyřešili ještě jednodušeji - sluchátka
Myslím, že v drtivé většině případů stačí chtít. Chtít se domluvit, chtít problém vyřešit.
Kde je vůle, je i cesta...
Já mám taky smůlu na partnery, kteří prosedí klidně i celou noc u počítače. Světlo od monitoru, slabý hukot a nedejbože i hlučné střílení u trapných her - tak to už dnes netoleruji. raději jsem si udělala provizorní spaní ve vedlejší místnosti (v dětském pokoji).
petruška 2: jo, my mame tak velkej dum. A na rozdelenych loznicich jsem se s nim domlouvala jeste pred sestehovanim.
Rekla jsem, ze bych je rada mela, ze potrebuju soukromi - pak jsme spavali spolu a je fakt, ze on chodil z obyvaku do loznice, az kdyz jsem ja spala. Jenze me ve 2-3 rano budil. Tak jsme koupili vetsi barak, no.
petruška 2: jako že pracující člověk nemá nárok na 8.5 hodin spánku, když si madam chce číst?
Takže bych knížku nechala na jindy a pustila si do sluchátek rádio
No nevím... když už teda řešíme ten příklad z článku, tak pokud ten člověk fakt při světle neusne, tak bych mu naschvály nedělala. Vím, jak by bylo mě, kdybych se potřebovala vyspat a někdo mi v tom bránil
Otázka je jestli mají obývák, my bydlíme v 1+1, takže spíme v obýváku. Dřív usíná přítel, ale televize ani moje čtení a ťukání do klávesnice mu nevadí. Kdyby mu to vadilo, tak bych se třeba přesunula do kuchyně, ale před desátou ne
Kamarádka vyprávěla, že někde četla, že chlap když něco chce, tak to oznámí a žena se musí ptát a že to tak opravdu je:
on a ona se dohodnou, že si odpoledne každý zařídí svoje a sejdou se až večer doma. Ona s tím počítá a dohodne si něco na pár minut s třetí osobou, která se jí mezitím náhodou ozvala. On pak navrhuje, že by to jeho i to její mohli zvládnout společně v jeden den, případně jedno z toho nechat na zítra. Ona s tím souhlasí, ale jemu říká, že má sraz s třetí osobou a navrhuje řešení, že po tom srazu za ním přijede. Jenže jemu vadí, že si něco dohodla a on o tom neví a už jí neposlouchá.
Co by mu na to měla říct? Protože podle toho, co vypráví to je tak, že on řekne já jsem dohodl to a to a ona se přizpůsobí. Ale když přijde ona, tak musí začít žím, že by mohli to a to.
A to si Jitka nemůže číst třeba v obýváku
, nechápu, myslím, že ona spíš omezuje Josefa. Já bych teda byla taky protivná, být na jeho místě 
. My všechny tyto činnosti (čtení, PC a tak) děláme v obýváku, takže nikdo nikoho neruší, když chce spát. Když se mi chce spát, zeptám se jestli de manžel taky, když ne, du si lehnout sama a manžel to samý.
At si Jitka s Josefem oddeli loznice a budou spokojeni oba
.
Ja jsem spis pro tu asertivitu ve vztahu, i kdyz muj pritel mne podezriva, ze jsem asertivni jenom k nemu a k ostatnim moc benevolentni
Čárina: moje maminka taky poslouhá při spaní rádio...až do rána.
Malej se teď naučil usínat s kazetou Bylo nás pět od p.Poláčka
Z bezpečnostních důvodů jsem musela knížku, která mi pravidelně padala do spícího obličeje, děsila k smrti, a způsobovala nekntrolovatelné výskoky z postele a tím přízanky psotníku u mé drahé polovičky, vyměnit za decentní tichoučké celonoční vysílání radia ČR 2, které je schopno uspat, pobavit nebo úplně probrat.
Je to asi menší zlo, brblačka nastane jen někdy a to když muzika hrála, břinkala na dechové nástroje což i ve mě probouzí zlé démony.
Manx: ja mam se spankem taky trable - usnu, ale kdyz jsem necim vyrusena, jsem schopna vstavat ve 3 rano.... Ted jsem se konecne naucila spat do sesti.... A fakt netouzim po tom promlaskat pul noci, protoze VON chrape, sdilet s nim, ze jde curat a tak, no.... Me uspava TV, knizka.... VON si zase pred spanim proleza net.... Tak si dame pusu na dobrou noc a travime si ji kazdej po svym.
Vzpomínám na větu jedný kolegyně: její nápad, kterej se zrodil v hlavě jejího manžela nebo tak nějak... Zkrátka manželka to zaonačila tak, že to vypadalo, že manžel rozhoduje. Já se o tohle pokusit, tak to dopadne špatně.
Mě se líbilo: "...vždyť už je půl desátý a já vstávám v šest hodin...". Hmm ... to bych také chtěla spát 8,5 hodiny jako malé dítě
; jsem ráda, když spím aspoň 5 hodin.
naštěstí jsme s mužem oba "nočńátka", i když já už teď musím před tou šestou vstát. 
Já tohle řešila se sestrou, chodila spát klidně ve 20,30 a pak v pohodě vstala i v 5; já zase chodila spát mezi 0,00 a 2,00 (když jsem něco potřebovala dodělat nebo o víkendu tak i později) a pořád jsem jí svitila. Řešila to tak, že mě pomstichtivě budila v sobotu v 6 ráno.
Koupila jsem si obě výše zmiňované knihy, "Asertivně do života" i "Asertivní ženu" a obě jsem je přečetla za jediný večer a budu se k nim určitě pravidelně vracet
. Jsou čtivě napsané a přinášejí spoustu dobrých a praktických rad, jak jednat asertivně (a ne pasívně nebo agresívně), dobře se čtou a jsou určitě přínosem
uplne uprimne nechapu, jak byste resili podobny problem se spanim treba na koleji...kdybych na spani pozadovala uplne ticho a uplnou tmu, tak bych 5 let nespala
...zvyknout se da uplne na vsechno...chce to jen vuli a cvik...manzel taky ze zacatku hudral, ze mu lampicka vadi a po par letech uz to neni problem 
...aneb at zije pozitivni motivace 
a hrde se hlasim k "zenske diplomacii"...asi pod tim vidim neco jineho nez Kote...ale pochvalit manzela kdyz spravi kapajici kohoutek a to ne jen slovy...no konecne (ac to si nekdy presne myslim) ale mensi odou na tema nebetycne sikovnosti meho draheho...mi prijde jako typicka ukazka manipulace, ktera nikomu neuskodi
Manx: gerda: Vaše řešní je fajn
Já se podivuju nad panem Josefem, který svůj problém řeší omezováním manželky 
Asi budu mít silná víka, protože rozsvícenou lampičku nebo tv, pokud nejsem otočená přímo k tomu zdroji, fakt nepoznám.
Jak to řešíte, když nespíte doma? Třeba dovolená v hotelu, kde je slyšet nějaké zvuky i v noci musí být asi utrpení, ne?
Rohypnol příčiny nespavosti neléčí, pokud se nemýlím.
No já když se uvedu kdekoliv do horizontální polohy tak do pěti minut chrním a nevadí mi ani velké světlo a sbíječka
a uvidíme až přijdou děti, teď si o svých věcech rozhodujem sami, horší bude, až budem mít něco společného 
A vztah máme založený na rovnocenném partnerství, nejsme ani jeden tak ješitný, kompromisy jdou cca půl na půl, neděláme ze sebe blbce
Naše babička říká , že na chlapa se musí tak aby si myslel že o všem rozhoduje on i když ho k tomu donutíte vy.Určitě to funguje byli spolu 48 let.A tak to praktikuji taky a 10 let v pohodě.