Kdo má doma roztomilé dívčí stvoření, asi ví, která bije a o čem bude dnes na Ženě-in řeč. Holka si sotva uzobne z večeře, ale strojila by se jako princezna. Nemám zkušenosti s chlapečky, ale myslím, že to bude podobné. Pokud se mýlím, tak se braňte, milé matky mladých „mužů“.
Možná mě zavalíte sprškou nářků, že u vás je to úplně naopak. Vaše pubertální ratolest může chodit rok ve stejné mikině a džínách, jen když bude plná lednice. I vy máte dnes prostor a já budu ráda, když se s námi podělíte o své zkušenosti.
Dávno tomu, co jsem si svoje malé holčičky-dvojčátka oblékala podle svého vkusu, aniž bych slyšela nějaké připomínky. Sotva ale začaly pobírat rozoumek, nastal čas vzdoru. Jejich individualita se projevila i v oblékání. Chtěly se lišit. Žádné šatičky, kalhotky a botičky dvakrát. Vůbec mi to neusnadňovaly, ale musela jsem to v rámci rozvoje jejich osobnosti respektovat.
Už ani nepamatuji časy, kdy mi „dovolily“, abych jim koupila něco dle vlastního výběru, ale mohu vám říct, že to bylo rok od roku riskantnější. „To sis koupila pro sebe?“ zaznělo z jejich úst. V překladu to znamenalo: Nechceš náhodou, abychom to nosily?!
Vzdala jsem to. Přestala jsem jim kupovat oblečení jako překvápko. Výjimku tvořily kousky, které bych v případě jejich nezájmu mohla sama nosit. Máme výhodu podobných postav.
No, výhodu, jak se to vezme. Když se ráno hrnete pro určitou věc a ona není, zmizela, vysublimovala, vyšuměla, zkrátka je fuč, tak to s vaším ovládáním pěkně zacloumá. Otázka, zda si některá z nich „náhodou“ nepůjčila tu moji černou halenku s balónkovými rukávky, zůstane bez konkrétní odpovědi. Žádná z nich o ničem pochopitelně neví. Za pár dní se hledaná blůzička záhadně objeví v koši se špinavým prádlem. Ta skleróza je teda děs!
Pokud vyrážíme do obchodů společně, já, jakožto tichý pozorovatel, žasnu, co se jim líbí a co je nechává naprosto v klídku. Já se rozplývám, ony obracejí oči v sloup. „Mami, to se ti fakt líbí?“ Sklopím uši a trochu zahanbeně přiznávám, že mám zvrácený vkus.
Máte to doma podobně, milé ženy-in?
- Shodnete se ve vkusu se svými dětmi?
- Od jakého věku začaly mluvit do oblékání?
- Potrpí si vaše děti na značkové oblečení?
- Vyhovíte jim, nebo se snažíte o nějaký kompromis?
- Je vaši ratolest snadnější živit, nebo šatit?
- Líbí se vám oblečení, jaké si vybírají, nebo žasnete?
- Chodíte ještě nakupovat se svými dětmi, nebo na to už nemáte nervy?
- Kupujete jim oblečení a sklízíte obdiv, nebo ho musíte jít vyměnit?
Napište nám na dnešní téma pod heslem „Lepší šatit, nebo živit?“ na adresu: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
navia — #6
anina4 — #4 koukám, že to máš stejný jako já, ta starší dcera oblíkla vždy to, co jsem ji uchystala, ta mladší si vybírá už od 6 let, strašně ráda nosí pletený a chtěla by každý týden něco novýho, nejlepší je, když se nastrojí do růžovýho a vleze tátovi do traktoru
Mám dvě malé holčičky a u jedné je to tak, a u druhé onak. Ta nás asi jednou sní
Když ukážu 15ti leté dceři něco, co jsem si koupila pronese... "no já bych to na sebe nevzala, ale na tebe dobrý"
moje prostřední dcera chtěla všechno jen klučičí
Máme 4 děti, dva kluky a dvě holky,abych řekla pravdu je každý jiný.Nejstarší dcera se obléká vkusně,ale nemusí mít plnou skříň hadříků, zato nejmladší by v 6 letech chtěla mít velký výběr a už teď si strašně vybírá,což stasrší nedělala v tom věku.Kluci jsou taky každý něco jiného, jeden estét,jen tak na sebe něco nevezme a druhý, tomu je to celkem jedno,tak do 13let na něm vše hořelo,spoustu věcí poztrácel ve škole, na hřišti apod.Nyní už se to trochu zlepšilo,ale zato si chlapci vybírají dražší kousky oblečení.TEď už jen dávám limit za kolik si mohou vybrat a oni si koupí sami.Jen tak nejmladší princezna,ta jediná chodí se mnou na nákup.A co se týká jídla, u nás všichni rádi jedí,takže i plná lednice musí být a já věčně stojí u sporáku/naštěstí mě to baví/.
Mám dvě dcery - dvojčata (tohoto času na VŠ)
To co píše autorka v článku je skoro úplně stejné jako u nás (až na to, že nemám postavu jako dcery - bohužel- a tím pádem si nepůjčují nic z mého šatníku -bohudík) Včetně těch komentářů "tohle se ti líbí???" a "to myslíš jako pro sebe ne? Pro nás - MATKO, Ty JSI SE ZBLÁZNILA!!!".Takže taky žádné překvápko pod stromeček - sami si vyberou, já to už jen zaplatím a nebo to musí být předem dostatečně zkonzultované a schválené.
S vkusem dcer se shodneme jednostraně - mě se celkem líbí (až na vyjímky) to co jim, jim ve nelíbí (až na vyjímky) co se líbí mě.
Většinou se jim snažím vyhovět (ony by možná nesouhlasily).
Mám dceru, naposled jsem ji sama bez její účasti koupila tričko(měla asi 17 let) - samozřejmě ho na sobě vůbec neměla - prý mám staromodní vkus. Od té doby se bez ní neodvážím koupit ani ponožky. A protože se ráda hezky a módně obléka, raději bych ji živila - ona totiž hodně málo jí
Jsem "majitelkou" jednoho exempláře v mužském provedení a bohužel už tak od jeho cca 14-15 let toto pořekadlo neplatí, protože u nás musí být nejen plná lednice ( žere jak německej zájezd
),ale i s oblečením už jsem to vzdala. Jen tak něco si na sebe nevezme, sama bych mu oblečení už dávno nekoupila. Vždycky, když něco potřebuje, oznámím mu finanční limit, který jsem ochotná do toho investovat a ať mi přijde říct, až si sám někde v obchodě vybere a půjdeme to spolu koupit ( to dřív ), teď už si to rovnou koupí sám.