Je dobré znát svého partnera, ale nejdůležitější je znát sám sebe
Vždycky jsem si myslela, že v lásce je především důležité, abych znala dobře svého partnera a sdílela s ním jeho záliby. Po několika rozchodech a jednom rozvodu vidím, že to nebylo podstatné. Celé ty roky jsem zapomněla na sebe ...
Můj první "opravdový" vztah - to byl kluk z tanečních. A fanatik do tramvají. Naše randění lze shrnout jednoduše: téměř žádná erotika, zato dlouhé monology o tom, v jakých detailech se jednotlivé typy tramvaje od sebe liší a proč nový typ vytlačil ten starý. Brzy jsem znala o širokorozchodných tramvajích v centru Prahy všechno. Večer jsme spolu moc nebývali. Pavel brzy ráno vstával, chodil totiž na brigádu do tramvajového depa ...
Brzy po technickém šílenci přišel na řadu hudebník. Měl doma asi tisíc cédéček. Slušná výbava. Než jsme skončili v posteli, tak jsme tak tři, čtyři hodinky poslouchali hudbu. Abych u toho nudou neusnula, tak jsem si v duchu přeříkávala vyjmenovaná slova, násobky sudých čísel, případně jsem hrála sama se sebou slovní fotbal.
Když přeskočím pár epizodek, tak dalším partnerem byl můj pozdější manžel. Fotbalista každým coulem. Naše milostné předehry - to bylo laškování, při němž, aby řeč nestála, jsem mazlivým hláskem musela odpovídat, za jaký fotbalový celek ten který světově proslulý hráč kope. Manžel měl v zásobě snad stovky jmen ...
Dlouho mi připadalo, že je všechno v pořádku. Když mám toho druhého ráda, proč bych s ním nemohla sdílet to, co ho baví? Po rozvodu, kdy jsem zůstala sama, přišlo hluboké rozčarování z toho, že vlastně pořádně nevím, kdo jsem. Že mám sice slušné znalosti o pražských tramvajích, rockové hudbě, evropském fotbalu a francouzských impresionistech, ale chybí mi základní vědomosti o mně samotné. Kdo jsem, co chci a hlavně - k čemu, tentokrát už jenom sama za sebe, v životě směřuji ...
Je to těžká, možná ta nejtěžší otázka. Mnohem záludnější než ta, za jaký celek hrál fotbalista Eusebio, kdy vznikla skupina U2 či jak se jmenuje nejslavnější obraz malíře Renoira ...
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
átéčko
aninas: ROZUMÍM!
Rikina
To je hezké, jak se každý den najde někdo, kdo odpovídá na 5 let staré články...
tanecnice
Baz ohledu na to, ze dost zen rado sije, tvori dekorativni vecicky, podivejte se vy muzi po vasi domacnosti, vzdyt je to jeden velky umelecky celek, se spoustou zajimavych veci,hry s detmi, to musi byt kreativni, ty myslenky uvnitr nasich hlav, aby se meli vsichni dobre, spokojene,to neni konicek, to neni tezke?jidlo, vzdyt to je taky umeni,a co vzhled zeny, to ochazei kramu, aby nasla veci,ktere ji slusi, aby vypadala vzdy prijemne,to neni tezke?Ach ach
tanecnice
Ach jo, jen par prispevku od muzu, a uz TO tam je,cim to je?Co tim myslim, preci jasnou odpoved kazdeho chlapa,kdyz se zena neciti ve vztahu stastna ,vysvetli ji, ze je to tim ze nema zadne konicky,,cimz velmi u neho klesne na cene.Cozpak muzi nechapou ze aby konicek byl zalezitosti zajimavou, plnohodnotnou,musi na to zena mit cas,soustredit se na to.A to zena proste nema,vetsina z nas.Hlavu mame plnou menu, co zase dobreho uvarit,pro nas, deti, co ucty, co ve skole,boze a co ty nakupy,toho casu,(a skoro kazdy den si delat poznamky ze neni to a to) na nic nezapomenout, pak tam dojet, nakoupit, vystat frontu, odjet, dotahnout to domu, vynadat, nandat do lednice, a jupi, co z toho uvarit, to prece kazdy vi, ze jidlo se musi delat s laskou, v klidu, proste,a jsme zase tam, SE SOUSTREDIT,potom, to sk;lidit, umyt, vratit do police.A je tu pradlo,a babicky,deti tam dovest, torsku jim taky s necim pomoct,a potom prace zejo.A vtomhle si mila zeno,nadji nekolikrat tydne ten klid,pohodu tech par hodin bez vycitek na vlastni zabavu,jak jednoduche......Jak moc me mrzi, tenhle pristup muzu,jejich az s opovrzenim recena veta, A jaky ty mas konicky, hm? Jsi nezajimava, nezvladas nic jineho nez trochu te domacnosti,jsi pro me proste tvor nudny......Hm, muzi?
tanecnice
Petr: Nak nechapu co jsi tim chtel rict, napises jak to myslis?diky
aninas
Holky, to mate pravdu, ja to taky pochopila v prvnim manzelstvi, ze neni mozne ztratit samu sebe. Kdyz uz jsem byla dokonale zblbla a skoro jsem nevedela kdo jsem, tak mi pomohla, predstavte si to,pisnicka A ktera? Od Heidy Janku - JA JSEM JA!!!!!!
sarobrouk
Já taky se zamolováním ztrácím kus sebe sama a těžko s tím bojuju. Snažím se. V pondělí chodím cvičit, v úterý přijde občas kámoška, ve středu hrajem volejbal, čtvrtek a pátek nic. Jinak jsem doma a dělám to co jsem řekla, že dělat nebudu, Vařím, uklízím, peru, žehlím, umývám nádobí a taky utírám.
Ťapina
Je to tak, člověk se svému protějšku začne přibližovat ať chce, nebo nechce. Ale mělo by to být vzájemné. Pak bych to nebrala jako nějaké mínus, ale jako vzájemné obohacení.
Toniniella
Musím Ti dát za pravdu a kdo to neprožil, nepochopí to. Nevím, jak jsi to cítila Ty, ale já jsem měla v 18 letech naivní pocit, že se musím svému miláčkovi co nejvíce přiblížit. Můj miláček byl sobecký darebák, kterému jsem byla od samého začátku totálně ukradená, později i s dětmi, ale protože jsem si to pořád takhle namlouvala a malovala, doplatila jsem na to právě ztrátou vlastní identity. Budiž mi omluvou, že jsem byla velmi mladá a navíc moje maminka byla dosti dominantní, takže jsem příliš neuměla prosadit svou. V téhle situaci jsem se ocitla asi před 9 lety. Manželství už bylo v prachu a já nevěděla jak dál. Nevím, jestli to někomu pomůže, ale povím vám, co jsem udělala. Začala jsem úplně drobnými jednoduchými úkony, které jsem prostě dělala pravidelně a velice pečlivě. Každý den po práci jsem měla nějaký program - jednou jsem si ohřála trochu oleje a masírovala jsem celé tělo otrubami s olejem, třeba i hodinu. Jiný den jsem měla pleťovou masku. Jiný den jsem měla procházku atd. A až jsem si vypracovala jakýsi řád, který mě celkem uklidnil, vynořilo se to jaksi samo. Dneska už tyhle rituály dělám jen když mám na ně chuť, ale v počátku mi to hodně pomohlo. Prostě dělat něco pro sebe každý den, trošku se pohýčkat a jakmile člověk přijde na to, že má jakousi cenu, přijde i to ostatní. Přeju hodně štěstí!!!
Nový komentář
Komentáře
aninas: ROZUMÍM!
To je hezké, jak se každý den najde někdo, kdo odpovídá na 5 let staré články...
Baz ohledu na to, ze dost zen rado sije, tvori dekorativni vecicky, podivejte se vy muzi po vasi domacnosti, vzdyt je to jeden velky umelecky celek, se spoustou zajimavych veci,hry s detmi, to musi byt kreativni, ty myslenky uvnitr nasich hlav, aby se meli vsichni dobre, spokojene,to neni konicek, to neni tezke?jidlo, vzdyt to je taky umeni,a co vzhled zeny, to ochazei kramu, aby nasla veci,ktere ji slusi, aby vypadala vzdy prijemne,to neni tezke?Ach ach
Ach jo, jen par prispevku od muzu, a uz TO tam je,cim to je?Co tim myslim, preci jasnou odpoved kazdeho chlapa,kdyz se zena neciti ve vztahu stastna ,vysvetli ji, ze je to tim ze nema zadne konicky,,cimz velmi u neho klesne na cene.Cozpak muzi nechapou ze aby konicek byl zalezitosti zajimavou, plnohodnotnou,musi na to zena mit cas,soustredit se na to.A to zena proste nema,vetsina z nas.Hlavu mame plnou menu, co zase dobreho uvarit,pro nas, deti, co ucty, co ve skole,boze a co ty nakupy,toho casu,(a skoro kazdy den si delat poznamky ze neni to a to) na nic nezapomenout, pak tam dojet, nakoupit, vystat frontu, odjet, dotahnout to domu, vynadat, nandat do lednice, a jupi, co z toho uvarit, to prece kazdy vi, ze jidlo se musi delat s laskou, v klidu, proste,a jsme zase tam, SE SOUSTREDIT,potom, to sk;lidit, umyt, vratit do police.A je tu pradlo,a babicky,deti tam dovest, torsku jim taky s necim pomoct,a potom prace zejo.A vtomhle si mila zeno,nadji nekolikrat tydne ten klid,pohodu tech par hodin bez vycitek na vlastni zabavu,jak jednoduche......Jak moc me mrzi, tenhle pristup muzu,jejich az s opovrzenim recena veta, A jaky ty mas konicky, hm? Jsi nezajimava, nezvladas nic jineho nez trochu te domacnosti,jsi pro me proste tvor nudny......Hm, muzi?
Petr: Nak nechapu co jsi tim chtel rict, napises jak to myslis?diky
Holky, to mate pravdu, ja to taky pochopila v prvnim manzelstvi, ze neni mozne ztratit samu sebe. Kdyz uz jsem byla dokonale zblbla a skoro jsem nevedela kdo jsem, tak mi pomohla, predstavte si to,pisnicka
A ktera? Od Heidy Janku - JA JSEM JA!!!!!!
Já taky se zamolováním ztrácím kus sebe sama a těžko s tím bojuju. Snažím se. V pondělí chodím cvičit, v úterý přijde občas kámoška, ve středu hrajem volejbal, čtvrtek a pátek nic. Jinak jsem doma a dělám to co jsem řekla, že dělat nebudu, Vařím, uklízím, peru, žehlím, umývám nádobí a taky utírám.
Je to tak, člověk se svému protějšku začne přibližovat ať chce, nebo nechce. Ale mělo by to být vzájemné. Pak bych to nebrala jako nějaké mínus, ale jako vzájemné obohacení.
Musím Ti dát za pravdu a kdo to neprožil, nepochopí to. Nevím, jak jsi to cítila Ty, ale já jsem měla v 18 letech naivní pocit, že se musím svému miláčkovi co nejvíce přiblížit. Můj miláček byl sobecký darebák, kterému jsem byla od samého začátku totálně ukradená, později i s dětmi, ale protože jsem si to pořád takhle namlouvala a malovala, doplatila jsem na to právě ztrátou vlastní identity. Budiž mi omluvou, že jsem byla velmi mladá a navíc moje maminka byla dosti dominantní, takže jsem příliš neuměla prosadit svou.
V téhle situaci jsem se ocitla asi před 9 lety. Manželství už bylo v prachu a já nevěděla jak dál. Nevím, jestli to někomu pomůže, ale povím vám, co jsem udělala. Začala jsem úplně drobnými jednoduchými úkony, které jsem prostě dělala pravidelně a velice pečlivě. Každý den po práci jsem měla nějaký program - jednou jsem si ohřála trochu oleje a masírovala jsem celé tělo otrubami s olejem, třeba i hodinu. Jiný den jsem měla pleťovou masku. Jiný den jsem měla procházku atd. A až jsem si vypracovala jakýsi řád, který mě celkem uklidnil, vynořilo se to jaksi samo. Dneska už tyhle rituály dělám jen když mám na ně chuť, ale v počátku mi to hodně pomohlo. Prostě dělat něco pro sebe každý den, trošku se pohýčkat a jakmile člověk přijde na to, že má jakousi cenu, přijde i to ostatní.
Přeju hodně štěstí!!!