Dáme dítě do školy za prvním rohem bez ohledu na to, jakou má pověst? Nebo budeme vybírat tu, která nám nabídne něco navíc? Právě před rokem se mi honily podobné otázky hlavou. Ačkoli jsem měla občas pocit, že je to zbytečně brzy, nakonec se to vyplatilo. Díky návštěvám několika škol a popovídání si s jejich učiteli se nám povedlo vybrat školu, s níž jsme spokojeni jak my, tak náš syn.
- chodí vaše dítě do školky? Poraďte se o volbě školy s učitelkami, mohou mít přehled, a možná školky přímo spolupracuje s nějakou školou
- zjistěte si, podle jakých osnov se ve škole učí, zda se používají známky, nebo slovní hodnocení. Ptejte se, jak škola učivo pojímá, důležité je, jak škola přistupuje k dětem, zda je bere jako partnery. Chcete, aby vaše dítě dostávalo známky, nebo bylo hodnoceno jen slovně?
- prostudujte si výroční zprávy vytipovaných škol, najdete tam nejen údaje o hospodaření, ale také informace o tom, jak je škola hodnocená
- zajímejte se o nabídku mimoškolní činnosti, sledujte zapojení školy do různých projektů. Dobrá škola se aktivně účastní života dané obce, zjistěte si, jestli má škola nějaké občanské sdružení a na kolik mohou rodiče ovlivňovat její chod
- ptejte se rodičů dětí, které už do vybrané školy chodí, jak jsou spokojeni
- zajímejte se o den otevřených dveří, dobrá škola vás nechá nahlédnout do běžné výuky i mimo tyto dny a podzim je k tomu nejlepší dobou. Zápisy začínají hned po novém roce.
- jak je to daleko? Do kolika jsou děti v družině?
- pokud máte dítě se specifickými potřebami, ať už s poruchami soustředění nebo hyperaktivní, proberte volbu školy s psychologem, ne každá se pro něj totiž hodí.
Troje osnovy
V českých základních školách se používají jedny ze tří schválených osnov.
Základní škola: vyučuje podle nich většina škol, jsou nejrozsáhlejší co do množství učiva, což může být výhodou vzhledem k budoucím přijímačkám. Na druhou stranu tyto osnovy nejvíce zachovávají "biflování" a jsou nejméně tvořivé.
Obecná škola: neodděluje přísně jednotlivé poznatky, jež v učebních předmětech nebyly přísně odděleny, ale rozvádí je ve více směrech, spojuje výukovou a výchovnou oblast, využívá poznatky v praxi. Klade důraz na komunikaci, osnovy jsou pouze vodítkem.
Národní škola: vychází z poznatků učitelů základních škol, umožňuje vyučovat v tematických blocích. Kromě základního učiva podporuje rozdělení podle zájmů a schopností, podle talentu dítěte, dále rozšiřování vědomostí ve vybraných předmětech nebo individuální péči. Je však potřeba více korigovat obsah učiva při případném přechodu na vyšší stupeň vzdělávání.
Jaké jsou možnosti?
Běžná základní škola
- mnohé základní školy se mění k lepšímu, v některých se naopak mnoho nezměnilo, a ve třídě je tak mnoho dětí, učí se klasicky, dodržují se ucelené hodiny a tak dále. Raději se proto přeptejte, co nabízí ta vámi vybraná.
Zdravá škola
- zapojují se i některé mateřské školy. Je to projekt Světové zdravotnické organizace, v zemi je asi 100 zdravých škol, které nabízejí zdravé prostředí, zdravé učení (smysluplnost, možnost výběru, přiměřenost, spoluúčast, spolupráce, motivující hodnocení atd.). Je modelem demokratického společenství, pořádá veřejné akce. V těchto školách bývá integrované vyučování, projektová výuka, samostatná práce, svobodná tvůrčí práce, pohyblivá délka vyučovacích hodin, netradiční uspořádání třídy a rovněž zdravější stravování.
Waldorfské školy
- vyučování začíná dvouhodinovým blokem, který se tři až čtyři týdny věnuje tématu jednoho předmětu, blok má vždy tři části: rytmickou, hlavní a vypravovací. Děti se nejprve učí psát, teprve potom číst, v matematice se naopak postupuje rychleji, než je obvyklé.
Montessori
- třída je rozdělena na centra, což jsou vlastně stolky a police s pomůckami podle zaměření. Den obvykle začíná kratší společnou činností, poté si každé dítě samo volí, co půjde dělat dál. Úkolem učitele je připravit podnětné prostředí a pomůcky, potom už děti nevyrušuje. Nehodí se pro děti s poruchami učení či hyperaktivní.
Daltonská škola
- zatím nerozšířená, většinou školy jen čerpají z této metodiky. V původním daltonském plánu žáci sepisovali s učitelem měsíční smlouvy o zvládnutí učiva. Samostatně, nebo ve skupinách pracovali v odborných pracovnách.
Začít spolu
- tento program mají i některé mateřské školy, jeho předobraz Step by step se začal vytvářet v 90. letech v USA na základě nových poznatků o lidském mozku, procesu učení a na základě praxe mnoha škol. Třída je rozdělena na centra aktivity s materiály podle zaměření centra (centrum psaní, čtení, matematiky, věd a objevů, ateliér, ... ale mohou existovat i jiná).
Integrovaná tematická výuka
- výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách, celoroční téma se člení na měsíční podtémata, ta na týdenní celky. Učení probíhá přirozeným způsobem s možností volného pohybu a prostorem pro individualitu.
Více informací: www.webpark.cz/alternativy/
Nový komentář
Komentáře
Řešit do jaké školy dám dítě můžou jen tak, kde je velký výběr na malých městech..... Kdo by nechal prvňáčka dojíždět do města, když nemusí.
werka: přesně, my taky máme mobil, s učitelkou či třeba hospodářkou se dá čile mailovat, zastavit se lze kdykoli. Ve srovnání se školkou - a to docela dobrou školkou - rozdíl nebetyčný.
Gabi: No já bych neřekla, že je to tak dramatické, moje dítě chodí na druhou školu (letos přecházel s normální ZŠky na sportovní) a tak černě to nevidím. Ne že by mne škola občas nečím mírně nenamíchla, ale jako tragédii to fakt nevidím
MMCH - co myslíš omezeným kontaktem "rodina- škola". V minulé škole jsem měla mobil na píučku, mohla věci řešit hned po telefonu, bylo možné se za ní před vyučováním nebo po vyučování (případně o přestávce) kdykoliv zastavit. Info o akcích jsme dostávali prostřednictví namnožených papírků nebo to aní učitelka psala všem dětem do notýsku, od druhé třídy totéž činily samy. Jakou představu máš o spolupráci "škola-rodina"?
Ještě mě napadlo toto: pomalu se to mění asi i proto, že se rodiče málo zajímají.
Gabi: ono je to jak kde, zažila jsem PPP, kde radu dali, ale nejlepší možností je stejně ptát se rodičů. Samozřejmě ne těch, kteří jen nadávají, ale těch, kteří o tom fakt uvažují.
Jo, tak fajn, toto jsou teoretické možnosti. Ale skutečnost je jiná: cca 90% škol "jede" podle programu "Základní škola", když mluvíte s rodiči, tak Vám většina z nich řekne, že ta jejich škola je opravdu "hrozná". Když to zkoušíte přes MŠ nebo přes PPP, nikdo Vám konkrétní radu nedá. Kroužky se každý rok mění a nikdo předem neřekne, jaké jsou možnosti. Ekonomické ukazatele o kvalitě školy z pedagogického hlediska nic neříkají. Webové stránky většiny škol jsou neaktualizované nebo vůbec neexistují. A co je nejhorší: ve většině škol vládne chaos, kontakt "rodina - škola" je velice omezen, nemluvě o nějaké konstruktivní výměněně informací. Najednou jsou to samotné děti, které mají všechno vědět a zjistit i z organizačního hlediska, čehož nejsou šestiletí schopni.
).
Mluvila jsem o tom mnohokrát s kamarádkou učitelkou a zjistila jsem, že ona si vůbec neuvědmuje, v čem je problém (na rozdíl od jejího manžela, kterého štvou úplně stejné věci jako mne
chci dát syna do respirační školy...taky se půjdu podívat na den otevřených dveří, zatím jí znám jen z letáčků....mluvila jsem už po telefonu s paní ředitelkou a domluvili jsme se, že se můžeme kdykoliv zastavit...