...vyběhla jsem před školu a už mávala na projíždějící auta. Kdyby mě tak viděli naši, jakým způsobem jsem si urychlovala cestu domů. No co, autobus jezdil jednou za uherák a ještě k tomu stavěl na každé mezi. Stop byl rychlejší, zábavnější a zadarmo.
A strach? Vůůůůbec. Co by se mi mohlo stát, vždyť stopuji ve dne, na přehledné hlavní silnici, cestou žádná odbočka do lesa a zásadně jen osobáky. Jako by to byla záruka, že násilníci řídí jenom náklaďáky. Přinejmenším mají po ruce něco, čím by vás mohli praštit.

Občas se mě některý řidič zeptal, jestli nemám strach takhle sama stopovat, ale na to jsem měla (prý) osvědčenou odpověď: „Většinou berou jen slušní lidé jako vy.“ Také je dobré sednout si dozadu, nenosit vyzývavé oblečení a stále se na něco ptát, aby neměl čas vymýšlet nekalosti. Tato naivní teorie „bezpečných“ zásad stopu, mě držela až do doby, než jsem viděla film Smrt stopařek. Sice to byl řidič náklaďáku, stalo se to v noci a na odbočce do lesa, takže splňoval všechny rizikové faktory, kterým jsem se vyhýbala, ale stejně…
Myslím, že tou dobou od stopování odradil spoustu holek. Mě teda určitě.

Pak už jsem stopovala jenom s přítelem. No stopovala, většinou jsme na silnici prostáli půl dne, než se nad námi někdo (většinou řidič náklaďáku) slitoval. A pak že v tom není sexuální podtext.
Každý řidič, který vám zastaví, si chce pošimrat ego, poklábosit s pěknou mladou holkou a třeba trochu zaflirtovat. Nebo myslíte, že to je čistě z dobročinnosti? Snad, pokud šlo o vojáky, s těmi měli skoro všichni šoféři soucit. Jako by jim nohu na brzdový pedál vedly nostalgické vzpomínky na časy, kdy sami bývali na jejich místě.

Já sama, jako řidička stopaře neberu, mám strach. Jednou jsem ale udělala výjimku a zastavila starému dědovi, který jel s košíkem plným jahod ze zahrádky. To nebylo kvůli těm jahodám, jak by se mohlo zdát, ale začínalo pršet a bylo mi ho líto. Svezla jsem ho jen kousek do nejbližší vesnice a on mi za to pár jahod dal.

Poslední dobou mám pocit, že autostop skoro vymizel. Čím to? Řidiči mají strach z falešného obvinění ze znásilnění, nebo mají strach stopaři?
A jak jste na tom se stopem vy?

Stopujete nebo jste stopovala?
Odkud kam?
Co vás na stopu láká?
Máte nějaké zásady  bezpečného stopu?
Zažila jste nějakou příhodu?
Stopovala jste někdy v zahraničí?
Jaký je v tom rozdíl?
Zkoušela jste spolustopa přes internet?
Vy sama stopaře berete?
Máte nějaký zážitek?

Napište nám pozitivní i negativní zážitky ze stopu vašeho nebo vašich přátel a my vám pošleme dárek.

Reklama