Jako malá holka jsem bydlela ve Velkých Losinách u zámku, kde se často něco dělo, co se týče filmu.
Jednou tam zase něco natáčeli a já spolu s dalšími dětmi, jsem tam samozřejmě nechyběla. Zámecký park byl místem našich her, je volně přístupný dodnes. Seděli jsme na lavičkách, kam si za námi přišel sednout pán, o kterém jsme neměli tušení, kdo je.
Hned se s námi dal dal do řeči a začal tím že nás naučí básničku. Pamatuji si ji dodnes, protože se nám tehdy všem pletl jazyk,když jsme ji měli říct rychle.
Tady je:
Žili byli tři Japonci, Jaxi,Jaxi Traxi, Jaxi Traxi Saxonsone
Žily byly tři Japonky, Cipi, Cipi Lipi, Cipi Lipi Limponpone
Jaxi si vzal Cipi, Jaxi Traxi Cipi Lipi, Jaxi Traxi Saxonsone Cipi Lipi Limponpone
No a teď to zkuste říct rychle, teď mi to samozřejmě jde, ale tehdy jsem z toho měla zauzlovaný jazyk.
Co se týká toho pána, později jsem přišla na to, že to byl pan Menšík, kdo se nám tak hezky věnoval.
Kdykoli jsem ho později viděla v televizi, vždy jsem si na tuto "básničku" vzpomněla.
Menšíka mám ráda dodnes, jeho humor mi chybí.
Stáňa
Jazykolamy jsem nikdy ráda neměla, ale pana Menšíka ano, a proto Vám osobní setkání trochu závidím. Máte pravdu, české kultuře Menšíkův humor opravdu chybí...
Nový komentář
Komentáře
Věrulinka: tak tos musela prožít krásné chvilky. Co by za to jiný dal.... a nemělas nabídky od bulváru, abys "veselé historky z natáčení" prodala? Oni nemají materiál, tak kolikrát určitě lidi vytěžují.
Hlavně díky natáčení jsem se sešla se samými hereckými velikány.Tam bylo takových příležitostí a pak taky,když jsem pracovala v RAJ Praha 2.Ale nejsou všichni milí a příjemní.
Holkýýý, vy se tak máte, jedna Horníčka, druhá Menšíka a já..... furt nic
Verulinka:tak to jsou prijemne vzpominky. My jsme s manzelem byli ucastniky souteze Laska roku a pak na rautu se setkali s panem Kanyzou a pani Maciuchovou a jsou to moc prijemni lide. Dokonce se s nami vyfotili a sami nam to nabidli.
opravuji,čekali.
Nezapomenutelný Pan Menšík,takový herec se již nenarodí.Kdysi jsem pracovala v jedné nejmenované restauraci a on si u nás objednal gulášek do nemocnice,kde ležel na nějakou oslavu.Přišel si pro něj a té legrace které jsme si s ním všichni užili,to se nedá ani popsat.V podstatě se musím i přiznat,že hosti čekali a čeklai a my jsme se jenom smáli a užívali si jeho přítomnosti.
juuu super zazitek.