Kočka je tvor vážně překvapivý.

 

Když se řeklo „Kočka a salát“, tak se mi vybavily maximálně dvě kočky z dětství lebedící si za časného jara v pařeništi mezi čerstvě nasázeným salátem.

Byly patřičně vyháněny, protože si z toho občas udělaly i záchod. Jenže sálavé teplo pod sklem bylo lákavější…

 

Kdo by řekl, že Kočka britského původu bere saláty naprosto z jiné stránky.

A to z té labužnické.

 

Stalo se to jednoho dopoledne, kdy se doma ocitla taška s nákupem a v ní SALÁT. Zelený, obyčejný listový salát. Krásný čerstvý, prostě k nakousnutí.

Taška byla neprozřetelně bez dozoru a lidští spolubydlící byli následně okouzleni pohledem na Kočku s hlavou strčenou v tašce, slintající a mlaskající v igelitovém sáčku obsahujícím salát.

Salát vypadal jak po nájezdu slimáků, nicméně musím říct, že jsme byli čuňata – salát jsme obrali, omyli od rozkousaných částí slepených slinami a snědli.

Chutnal nám stejně jako Kočce.

 

Od té doby Kočka neomylně najde v každé tašce tu lákavou zelenou hlávku.

A to upozorňuji, že má k dispozici jak setou pšenici v bytě, tak trs přírodní trávy na balkoně. Nejspíš je vegetariánka víc, než si myslíme.

 

Tato jarní úchylka se časem rozšířila ještě o stejné okousávání listů z ředkviček. Tady je na místě obdiv, protože ty docela dost pálí. Že by měla Kočka železnou hubu?

Moc ráda bych se jí zeptala, jestli ji to teda nepálí poté na druhé straně těla, ale nijak si nestěžovala, tak asi ne.

 

Klasickou jarní úchylkou je opětovné chytání nebezpečného hmyzu. Přes zimu Kočka patrně zapomene na loňské žihadlo a na jaře opět neovládne svoji touhu pochytat vše živé. A tak na jaře opět zhruba jednou nebo dvakrát řeším vosí žihadlo v pacce nebo na čumáku.

Tyhle situace nemám vůbec ráda, vždycky ji chodím pozorovat, jestli se u ní nerozvíjí alergie na štípnutí nebo jestli se nedusí. Zvlášť, když to chytla do černého čumáčku. Kočka si ovšem postižené místo přibližně půl hodiny líže, načež usoudí, že dost bylo vosy a uloží se ke spokojenému spánku.

 

Po prvním žihadle v jejím životě jsem ji trápila ledovými obklady a řekla bych, že jsem ji vyloženě obtěžovala a rušila ze spokojeného spánku.

Takže ledové obklady jsou u ledu a vidím, že nejlíp si poradí Kočka sama. Holt ona má v tomhle chytřejší hlavu.Pelhřimov

 

Takže letos se zase všichni těšíme na jarní úchylky, a kdoví? Třeba letos Kočka vymyslí zase nějakou novou…

 

Reklama