Foto: TV Nova

Angažmá v seriálu Ulice je vaší první zkušeností se seriálem v Česku. Jak jste se cítil, když jste do něj vstoupil?
Mně se tady moc líbí, lidi ve štábu jsou milí a pohodoví. Moji kolegové jsou super, s Markem Salvetem, který hraje Filipa, posloucháme stejnou hudbu. Myslím, že si fakt rozumíme. Mluvíme tu spolu česky i anglicky, a tak nevnímám žádnou jazykovou bariéru. Když něčemu nerozumím, vždycky se tu najde někdo, kdo mi to přeloží
 
Máte velmi dobrou češtinu. Jak dlouho žijete v Česku?
Jsem tady osm let. Snažím se mluvit česky. Měl jsem dobrou učitelku češtiny už v New Yorku, Češku, která mě naučila Ř. Čeština je těžká, přátelé se mi diví, že se ji učím, když tímto jazykem ve světě nikdo nemluví. Vím, že bych se i tady domluvil anglicky, ale chci mluvit dobře jazykem země, ve které žiju.
 
Odkud přesně pocházíte?
Narodil jsem se v Connecticutu, studoval jsem v New Yorku, ale už když jsem byl na univerzitě, odjel jsem na rok do Prahy. Nevěděl jsem vlastně, kam jedu. Prahu jsem neznal, ale když jsem ji googlil, moc se mi líbila, připadala mi barevná jako Disneyland. Studoval jsem i ve Španělsku, ale to mě moc neoslovilo. Prahu jsem si zamiloval a rozhodl jsem se, že se sem přestěhuju. Praha je krásná a já se tady cítím jako doma. Žije se tu hezky, je tu klid a další krásná evropská města jsou na dosah. Berlín, Vídeň, Bratislava…
 
Nestýská se vám po rodině?
Trochu ano, nebyl jsem doma sedm let. Maminka tady za mnou byla pětkrát, tatínek jen jednou. Rodiče ale už od mého dětství počítali s tím, že nebudu žít v Americe. Řekl jsem jim to poprvé už asi v deseti letech. Věděl jsem, že chci žít v Evropě. Vždycky mi říkali, abych si šel za tím, co opravdu chci. Podpořili mě v tom.
 
Co vám na Americe vadilo?
To by bylo na dlouhé povídání. V Americe není taková pohoda, jak to vypadá ve filmu. Každá země má nějakou politiku, ale v Evropě se cítím dobře. Je tu klid, můžeš pít pivo na ulici, není tu tak drahý život. Můžeš být umělec a ještě mít volný čas. Když žiješ v New Yorku, musíš pořád jenom makat, makat, makat, vydělávat peníze a nemáš čas si je užít.
 
Čím se živíte?
Dělám hudbu pod jménem Piqi Miqi, zpívám, produkuju, mám doma malé hudební studio. Pořádám koncerty, věnuju se modelingu, točím reklamy. Ulice je moje první příležitost v televizi a jsem za ni moc vděčný. Doufám, že takových nabídek bude víc.
 
Takže už v Česku zůstáváte natrvalo?
Rád bych. Do Ameriky už se vracet nechci. Mám tady přítelkyni.
 
Vnímal jste negativní reakce, které někteří lidé po vašem vstupu do Ulice sdíleli na sociálních sítích?
Žiju si tady v takové bublině, ignoruji většinu projevů rasismu, vyhýbám se místům nebo situacím, kde vím, že bych se s ním mohl potkat. Rasismus mě nikdy nezastavil v tom, abych zde hledal příležitosti nebo pracoval. Ale když jsem četl rasistické reakce na sociálních sítích Ulice, zaskočilo mě to. Uvědomil jsem si, že lidé mají vůči druhým tolik nenávisti. Četl jsem ale také mnoho laskavých zpráv a slov podpory od fanoušků Ulice, a ty mi udělaly velkou radost. Psali mi lidé všech věkových skupin a omlouvali se za tyto rasistické komentáře. Raději jsem se soustředil na tyto ohlasy a na fanoušky, kteří mě bránili. Měl jsem radost, že se lidé umí takhle vzepřít bigotnosti jiných. Miluji tuto zemi a vím, že Češi jsou skvělí lidé. Takže nedovolím, aby činy několika z nich změnily můj názor.

Čtěte také:

Reklama