Foto: Shutterstock
Kimono je odvozené ze slov ki (nosit) a mono (věc). Jde o tradiční japonský oděv, který existuje v řadě stylů a vzorů. Obvykle jsou ručně šité do tvaru T ze čtyř jednotlivých kusů látky zvané tans a převázané páskem obi. Kimona se obvykle vyrábí v jediné velikosti a každá žena si to své pak musí na těle uvázat tak, jak sama potřebuje. Dosahuje se toho zavinováním a skládáním přebytečné látky v místě pasu.
Kimona jsou ceněna pro svou symboliku – styl, motiv, barva a materiál spoluvytvářejí individuální identitu nositele. Tradiční kimona přicházejí v různých stylech. Typ nošeného stylu je dán řadou specifických kritérií, včetně pohlaví, rodinného stavu a události.
Vzory a symboly také prozrazují stav nositele, jeho osobnostní rysy a ctnosti. Oblíbené motivy zahrnují prvky inspirované přírodou, jako jsou listy, květy a ptáci, zejména jeřábi.
Také barvy kimona mají symbolický význam. Barvy jsou často extrahovány z rostlin. Přírodní barvivo pak ztělesňuje ducha rostliny, ze které je získán jeho výtažek. Věří se také, že jakákoli léčivá vlastnost rostliny se přenáší na barevnou látku. Modrá například pochází z indiga, které se používá k léčbě kousnutí a bodnutí, takže nošení modré látky má sloužit jako takový „repelent“ proti hadům a hmyzu.
Kimona jsou vyrobena z různých ručně vyráběných a ručně zdobených látek. Patří mezi ně len, hedvábí a konopí. Dnes se ale také čím dál častěji používají materiály jako umělé hedvábí, bavlna a polyester.
Foto: Shutterstock
Vývoj kimona
Během období Heian (794-1192 n. l.) se v Japonsku objevil snadno nositelný prototyp kimona. Stejně jako současná kimono byl tento oděv složen z rovných střihů látek a měl vyhovovat všem tělesným velikostem a typům. Během období Edo (1603–1868) se pak tento oděv stal známým jako kosode, což v překladu znamená „malé rukávy“, protože jeho průramky se postupně zmenšovaly.
Kosode hrálo v tomto období obzvláště důležitou roli, protože jej nosili všichni Japonci jakéhokoliv sociálního postavení, věku nebo pohlaví. Aby nositelé vyjádřili svou individualitu, různě si své kosody začali přizpůsobovat. Použití kanji (čínských znaků) a scén z čínské a japonské klasické literatury například poukazovalo na literární zdatnost majitele.
Během období Meidži (1868-1912) se kosode vyvinulo v kimono. Na rozdíl od minulosti kimono nosily převážně ženy. Zákon Meidži totiž povzbuzoval muže, aby nosili západní oblečení, a dokonce to požadoval po vládních úřednících a vojenském personálu při oficiálních funkcích. Navzdory těmto malým změnám však hlavní funkce oděvu, kterou je vizuální sdělení, zůstává nezměněna do dnes.
Foto: Shutterstock
Kimono v současnosti
V dnešním moderním Japonsku už pro kimona není příliš místa a mladší generace je nosí jen při zvláštních příležitostech jako jsou svatební obřady, pohřby nebo promoce. Nosí se také na čajové obřady a další speciální události, například letní festivaly a tanabata (festival bambusů, hvězd a splněných přání).
Oblečení vhodného oděvu na určitou událost je způsob, jak vyjádřit úctu a vděčnost. Kimona by se také měla vždy nosit zamotaná levou stranou přes pravou: pouze mrtvé tělo oblečené k pohřbu by mělo mít kimono zavázané obráceně.
Ačkoli se kimona často dědí z generace na generaci, může být tento oděv extrémně drahý. Je to proto, že se tradičně vyrábí z drahých materiálů, jako jsou již zmiňované hedvábí nebo len. Ale také kvůli tomu, že jeho švy a okraje musí být dokončeny ručně.
Zdroje: The Culture Trip, BBC, Daily Jstor, AsianStyle, Web Japan, Oishya
Nový komentář
Komentáře
Děkuji, velmi zajímavý článek.