272495810-1106085856913952-3009418444794299843-n.jpg
Foto: Soukromý archiv Kateřiny, se souhlasem respondentky

Modelku dělala už nějaký ten čas. Ale jak sama říká, jen v komerčním českém modelingu. Focení, reklamy a občas i přehlídky.
„Po té nepovedené zkoušce ve škole mi bylo jasné, že bych měla nastoupit do práce. Jenže mě žádné povolání zatím nelákalo, a tak jsem si na doporučení kamarádky najala agentku. První místo, kam mě chtěla poslat, byla Paříž. Ovšem tam jsem neodpovídala typu, který zrovna sháněli. Úspěch ale přišel u japonského klienta,“ vypráví Kateřina.

S balením si Katka těžkou hlavu nedělala. Její rodina se dmula pýchou, ale zároveň byli ostražití, aby jejich dcera někomu nenaletěla. „Do Japonska jsem odletěla s jedním kufrem. Spíš, když jsem se pak vracela zpátky byl problém si všechno zabalit,“ směje se Katka. Něco ale přeci mladé modelce leželo v žaludku. Za prvé měla úplně poprvé v životě letět letadlem a za druhé tu nechávala muže, do kterého byla zamilovaná.

Cesta je cíl 
„Cesta proběhla překvapivě bez problémů. Akorát jsem celou dobu letěla se sluníčkem, tudíž se nedalo moc spát. Spousta lidí si představuje, že na takovou cestu letí celá skupinka nových děvčat, ale já cestovala sama. Bylo to svým způsobem docela dobrodružství,“ vypráví.
Nejhorší bylo podle Katčiných slov si po příletu zvyknout na zdejší klima. „Ihned jsem musela zpět do příletové haly. To dusno a znečištění vzduchu bylo pro moje respirační cesty fakt nesnesitelné. Navíc na mě měla čekat slovenská kolegyně. Jenže tam nebyla. Začala jsem trochu panikařit, ale nakonec se objevila. Zaspala, chudák,“ vypráví Kateřina.

Úskalí bydlení v mrakodrapu
Modelky bydlely po čtyřech v bytě 1+1 ve velkém mrakodrapu přímo v centru hlavního města. „Bydlí se tu opravdu skromně na naše poměry. Hrozná byla postel s tvrdou matrací, kvůli které jsem následně podstupovala rehabilitace a pravidelné masáže,“ říká. Obecně největším problémem života v Japonsku bylo podle Katky vedro. Všude, v každém obchodě (které mimochodem jedou nonstop) máte klimatizaci. Už tenkrát v roce 2015 si navykla nosit roušku. Mezi místními to prý bylo zcela běžné. A co více, někteří nosili i masky podobné těm plynovým. Dalším nepříjemným aspektem je hluk. Ten je všudypřítomný. Hodně přistěhovalců má problém se spánkem.

Práce a noční život
„Co se týče práce samotné, od pondělí do soboty bylo vždy focení pro klienty, případně castingy. Vstávaly jsme brzy ráno a každý den následoval trénink ve fitness centru. Moje kolegyně byly hlavně Japonky, Slovenky a taky Australanky. Já sama jsem si vydělala ze všech nejméně, protože jsem na místní poměry příliš tmavý typ. Měli pro to termín „nečistý typ“. A to i přesto, že mám běžnou středoevropskou pleť. Takže pokud zrovna nefotíte, nemáte jinou práci jako je natáčení nebo přehlídky, chodíte na castingy a takzvané Go and See. Zkrátka se jdete ukázat potenciálnímu klientovi. Schůzek máte i několik denně a končíte pozdě večer,“ popisuje. „Hodně tu kvete i noční život. My jsme s kolegyněmi vyrážely do baru skoro každý den. Po cestě domů pak potkáváte Japonce ležící na zemi, spící v autech a tak podobně. Někteří usnuli vyčerpáním, jiné zmohl alkohol. Výhoda je, že tady vás nikdo neokrade. I kdyby vedle vás na chodníku ležela peněženka, nemusíte se obávat,“ shrnuje.
Volného času děvčata moc neměla. Neděle trávila především v parcích, obchodních domech a nebo na koupališti. Kateřinu tam hodně překvapilo, že je při veřejném koupání zakázáno používat opalovací krém, a navíc máte na osmělení ve vodě jen omezený čas. Po jeho uplynutí plavčík zapíská na píšťalku a všichni musí z vody ven.

273225646-489849755884563-2129418375144568847-n.jpg
Foto: Domácí archiv Kateřiny, se souhlasem respondentky

Japonci? Workoholici i sexuální predátoři
Japonci jako takoví jsou kapitola sama pro sebe. Podle Katčina vypravování jsou především workoholici. Pracuje se tam zcela běžně 16 hodin denně. To je zkrátka normální pracovní doba. Být nemocný? To se v Japonsku opravdu nenosí. Sama Kateřina byla nemocná jednou, ale na odpočinek neměla nárok. Dostala jeden z volně dostupných léků, po kterém jí přes noc klesla teplota ze 40 stupňů na 36,5.

Čtěte také: Navštivte ostrovy věčného jara. Na „Kanárech” možná potkáte i naše krajany

„Co mě ale na Japoncích překvapilo nejvíce, je fakt, že se umí chovat dost jako sexuální predátoři. Cizí muž nemá problém před vámi onanovat. To se mi bohužel stalo více než jednou. Vzhledem k tomu, že mají dost sklony k perfekcionismu, neumějí například přiznat, že jim něco vadí nebo se jim někdo nelíbí. Stále se přetvařují. To se dost výrazně odráží i v jejich vztazích. V manželství schází adekvátní komunikace. Zato hodně v oblibě jsou takzvané „love house“. To je něco jako nevěstinec, ale spoustu mužů si chodí s prostitutkami jen popovídat. Manželky se často po narození prvního dítěte stáhnou do sebe a manžel pro ně přestává existovat,“ vypravuje. „Ta jejich věčná předstíraná zdvořilost mi pěkně lezla na nervy. Nikdy totiž nevíte, jestli vás mají doopravdy rádi nebo se přetvařují.“

O ovoci, které má cenu diamantů
Jídlo a gastronomie je v Japonsku složitější především proto, že všechno je poměrně drahé. Nejvíce je to znát na ovoci. „Ovoce tu má cenu diamantů,“ říká Kateřina. „Košík s ovocem je tím nejlepším dárkem, který můžete Japonci darovat. Jedno jablko tu vyjde v přepočtu na 60 Kč a jednou jsem v luxusní čtvrti narazila na prodejnu melounů, kde jeden vycházel přibližně na 4 tisíce korun.“

Přirozená krása? Neexistuje
Co se týče vnímání krásy, Japonci jsou posedlí dokonalostí. Místní dívky nechodí nenalíčené ani ke koši, protože by prý mohly potkat svého vyvoleného. „Jejich pohled na ženství a vzhled vůbec je frustrující a hraničí s posedlostí,“ říká Katka. „Běžně máte vedle potravin v obchodech preparáty, které slibují deformaci obličeje podle vámi požadovaných preferencí, je to šílené.“

Láska kvete i v Japonsku a jak to bylo dál...?
Co se lásky týče, po čase se i Katka sblížila s jedním místním mužem. „Nebyl to čistý Japonec, ti jsou vůči nám přeci jen trochu rasističtí a o Češku by nestáli. Ale to bylo tak trochu i vzájemné. Oni jsou hezcí, jemní a upravení. Ale já jako modelka je většinou o hlavu převyšuji,“ směje se.
Z Japonska Katka zamířila do Milána, kde se jí příliš nelíbilo. Na Zemi vycházejícího slunce dodnes vzpomíná s hezkými pocity. „Bylo to to nejlepší, co mě v té době mohlo potkat. Naučila jsem se výborně anglicky, protože moje blízké kamarádky byly z Austrálie, a celkově mi to dalo větší kuráž do života. Vzpomínám na to ráda. Nejradši na jejich parky a zahrady, pochybuji, že někdy uvidím něco krásnějšího. Ale žít bych tu nechtěla. A už vůbec ne s rodilým Japoncem,“ uzavírá Katka.

Čtěte také: 

Zdroj: Respondentka redaktorky