Madona z kostela

Kdy jsem odešla z domu? V den, kdy jsem se vdala, byli mi 27. Tak nějak jsem si už odmala myslela, že to tak chodí. Nějakou dobu předtím jsem sice už žila s nastávajícím, ale bylo to pořád tak napůl, ve dvou koupelnách kartáček na zuby, ve dvou pokojích skříň s oblečením, … Vlastně mám pořád ještě doma svůj pokoj.

Když jsem nastoupila do práce, na úřad práce na odbor zprostředkování, začala jsem až tehdy poznávat, že to až tak samozřejmé není.

Za pár let jsem poznala několik uchazeček, které rodiče vyhodili z domu. Většinou to právě pojali jako dárek k ukončení studia. Prostě skončila mi vyživovací povinnost, tak běž.

Jeden příběh ale pořád nosím v hlavě, takový kostlivec ve skříni.

Jmenovala se Monika, nevinný obličej jak soška gotické madony v kostele. A časem se jí podobala ještě nečím. Matka ji vyhodila z bytu v den maturity, protože si tam nastěhovala jiného chlapa a chtěli „mít klid“. Z rodiny ji zbývala babička, ale ta žila v domově důchodců.

Přespávala různě u kamarádek, po měsíci evidence mi všechno vyklopila. Navrhla jsem jí, že budeme hledat zaměstnání s ubytováním na horských chatách v nedalekém okolí. Většinou ale zaměstnavatelé nabízeli turnusový systém a tak ubytování poskytovali jen na ten týden, kdy se pracovalo. Po krátké době jsem ji ale místo našla – taková holka pro všechno na horské chatě na Prašivé – pomocná síla v kuchyni, servírka, pokojská, … Jela se tam podívat a byla naprosto nadšená. Nastoupila okamžitě, bylo to srpnu, několikrát se za mnou ještě stavila do práce a děkovala mi. Říkala, že jsou tam všichni skvělá parta, a že se má dobře. Měla jsem radost za ní. Pak už se neukázala, až příští rok v létě, v těhotenských kalhotách. Dala se tam dohromady se šéfem. Každopádně onen mužský se nejprve tvářil, že se o ni a o dítě postará, snad to myslel i vážně, ale asi jen do doby, než se svěřil své manželce, pak už od holčiny dal ruce pryč a otcovství popřel. Ona se dítěte vzdát nechtěla, viděla budoucnost jen v růžových barvách. Chybělo ji pár týdnů do porodu a zase neměla kam jít. A tak jsme spolu šly …na sociálku, naštěstí se jim podařilo pro ni najít místo v Domově pro matky s dětmi. Kolegyně z práce jí po svých dětech daly do hromady nějakou výbavičku.

Pak už se za mnou stavila jen jednou, ukázat mi syna. Když odcházela, říkala jsem si, madona s dítětem v náručí … taky v kostele většinou stojí sama, jenže nad ní bdí vyšší moc.

Od té doby jsem ji neviděla, snad měla její budoucnost alespoň trochu ten vysněný růžový nádech.

Možná si řeknete mladá a blbá, a přitom možná jen naivní, možná chtěla jen mít něco svého, svou novou rodinu. Letos je to už 10 let.

Tisíckrát jsem si říkala, kdybych ji tam tenkrát neposlala …

Japina

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tím se nemusíte vůbec trápit, chtěla jste ji pomoci, zbytek už jste ovlivnit nemohla!

Kdo získá dnešní cenu za příspěvek do denního tématu?

Pište na redakce@zena-in.cz

Předmět: Odchod

Jeden z vašich příspěvků odměním hezkou sadou dekorativní kosmetiky, která obsahuje řasenku, make-up, lesk na rty a dva laky na nehty.

oschody