Zdravím všechny, po přečtení dnešního tématu jsem si ihned vzpomněla na dvě veselé historky z plesů mého mládí. Jedna se vztahuje k oblečení a druhá k výhře v tombole.

V 80.letech minulého století jsem s manželem nevynechala žádný ples v našem městečku. Chystali jsme se na rybářský ples. Já měla čerstvou novou dlouhou róbu a k ní nový vlasový příčesek. Ten mi kadeřnice upravila do vysokého drdolu a do něho skleněné ozdůbky. Manžel si oblékl svůj frak a vyrazili jsme. Po dvou hodinách začali hrát sérii rockenrolu, který oba milujeme. Pustili jsme se s vervou do tancování. Zkoušeli jsme různé figury a jedna z nich byla ta, že jsem měla projet mezi manželovýma nohama. Tak se i stalo. Ale ouha! Můj drdol se zasekl manželovi za zip u kalhot. Moje hlava škubla, zip to nevydržel a praskl. Kalhoty se sesuly ke kotníkům a ukázaly se strakaté trenýrky. V tu chvíli jsem vyskočila na nohy, manžel zařval, popadl kalhoty a snažil se zmizet na WC. Tam jsem za ním nemohla, bych mu pomohla nějak kalhoty upravit. Nakonec za ním šel jeden z číšníků s jehlou a zavíracím špendlíkem. Nějak kalhoty „upravili“, takže tancovačka mohla pokračovat. Díky této příhodě se začalo manželovi po městě přezdívat  „nemotorný lev salonů“.  

Druhá historka se týká výhry v tombole. Byli jsme na mysliveckém bále ve vesnici pár kilometrů od našeho města. Zakoupili jsme pár lístků a doufali, že konečně něco vyhrajeme. Po půlnoci začala losovačka. A k našemu údivu jsme vyhráli živého pašíka. Myslela jsem si,že nám ho dovezou domů, ale zmýlila jsem se. Museli jsme si ho ihned převzít. Ale jak ho dopravíme domů? Odešli jsme dříve z plesu, abychom chytili poslední noční autobus k nám. Na pašíka nám zapůjčili velký ubrus, abychom si ho mohli odnést. Manžel si uvázal ubrus na záda, tak jak to nosívaly naše prababičky s roštím.

Chtěli jsme nastoupit do autobusu, ale řidič nás vykázal, že prý „smradlavý vožraly nevozí“. Marně jsme mu říkali, že ne manžel, ale to prase na jeho zádech smrdí. Museli jsme se tedy vydat těch pár kilometrů ve sněhu domů. Kousek za vesnicí si chtěl manžel ulevit, položil ubrus s nákladem do sněhu. V tu chvíli toho pašík využil, nějak se z ubrusu dostal a uháněl do blízkého lesa. Začali jsme ho honit. Marně! Začalo pomalu svítat. Najednou jsme uslyšeli nad hlavami hlas:“Co to tady vyvádíte?“ To se ozval hajný na posedu. Po vysvětlení, co se nám přihodilo se nejdříve dostatek vysmál, ale pak nám slíbil, že nám naši „výhru“ najde a donese domů. Abychom tedy šli s pokojem do hajan. A taky ano. V poledne někdo zvoní. Byl to náš známý hajný a v ruksaku se mu mlel náš „zběh“. Ale protože jsme bydleli v paneláku a tam jak známo se pašík chovat nedá, domluvili jsme se s našem novým přítelem-hajným, že si pašíka nechá na hájovně, společně ho vykrmíme a uděláme i společné vepřové hody. Jak jsme se domluvili,tak i vykonali. Ještě teď se olizuji, když si na to pomyslím.

Hezkou plesovou sezonu přeje Januše.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

To k němu nedávali nějaký obojek :D:D ? Někdy stačí, když má dojít domů člověk sám a s pašou? To teda nevím! :)

  • Chodíte tančit? Co si na ples oblékáte?
  • Nosíte pokaždé něco jíného, nebo to zvládáte v jednom úboru?
  • Jak vypadají vaše večerní šatičky?
  • Dáváte přednost kalhotám?
  • Co podpatky, dokážete v nich přejít sál bez úhony? A tančit?
  • Na jaké plesy chodíte? Co tombola? Co jste kdy pěkného vyhrály? Jak vám to jde na parketu, jste vidět, slyšet? Co nějaké veselé plesové historky?

Pište na redakce@zena-in.cz

předmět: plesy

Během dne budeme vaše příspěvky zveřejňovat a jedna z vás vyhraje parfém Lolita Lempicka.

vyhra

Reklama