„Já a bratr jsme vyrůstali jen s mámou. Táta od nás odešel, když mi bylo deset a bráchovi pět a od té doby jsem o něm neslyšela. Nedokázal už vydržet máminy psychické výkyvy. Dost možná odjel někam do zahraničí, protože o tom vždycky básnil. A už v té době mě začali doma využívat. To mi ale bohužel došlo až o mnoho let později. Jako ta starší jsem se musela starat o celou domácnost i o bráchu. Neměli jsme moc peněz, takže jakmile jsem na to měla věk, musela jsem na brigádu a peníze potom odevzdávat mámě. V té době jsem to ale brala jako samozřejmost. Chtěla jsem rodině pomoct a nepřišlo mi na tom nic divného,“ popisuje Jana.

61fd15df3b11ecl.jpgFoto: Shutterstock

Jana se vždycky dobře učila. Vystudovala střední ekonomickou školu a začala pracovat v účtárně, kde si ji pro její šikovnost moc chválili. Její matka sice pracovala v obchodě, ale jen na zkrácený úvazek, a tak byla Jana hlavní přispěvatelkou do rodinného rozpočtu. Její bratr nedokončil ani střední školu a z každé brigády ho pro jeho nezodpovědnost vyhodili. Dlouhá léta Jana svého bratra pod vlivem své matky omlouvala a domnívala se, že se na něm podepsala skutečnost, že ho otec jako pětiletého opustil.

„Nemohli jsme si sice moc vyskakovat, ale nějak jsme si vystačili. Po několika letech jsem navíc začala dělat sama na sebe a postupně jsem vytvořila maličkou, ale docela úspěšnou účetní firmu. A to se hodilo, protože brácha přivedl jednu holku do jiného stavu a potřebovali ode mě finančně pomoci. Při práci jsem se seznámila s Kamilem. Do té doby jsem vážnou známost neměla, protože ani nebyl čas. Zamilovala jsem se do něj a teprve on mi po letech začal konečně pomalu otevírat oči,“ tvrdí Jana.

Kamil začal poukazovat na to, že Jana jako jediná z rodiny skutečně pracuje, že živí nejen matku, ale částečně i bratra s přítelkyní a že jí za to rodina neprojevuje ani trochu vděku.

„Nejdřív jsem svou rodinu bránila, ale nasadil mi brouka do hlavy a naučil mě vidět věci, které jsem přehlížela, respektive mi přišly normální, protože jsem v nich žila celý život. Po nějaké době jsem doma oznámila, že se s Kamilem chceme nastěhovat do společné domácnosti. Bratrovi i matce jsem řekla, že jim budu stále posílat nějaké peníze, ale o dost méně, než jsem jim dávala doteď a že se o sebe musejí začít starat sami. A čeho jsem se dočkala? Od bráchy sprostých nadávek a od matky prokletí, jako by ty roky, kdy jsem celý život přizpůsobila jen jim, nic neznamenaly. Na Kamilovu radu jsem udělala radikální řez. Několikrát mi přišly sprosté smsky, brácha na mě čekal před prací a chtěl peníze, ale Kamil ho zastrašil a už se to neděje. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se zbavila lidí, co mě vysávali, ale na druhou stranu je to pořád moje rodina a chybí mi. Alespoň mámě nějaké peníze posílám, protože vím, že na tom není finačně dobře, ale ani mi za to nepoděkovala,“ uzavírá Jana.

Čtěte také:

Reklama