V nové pohádce Čertí brko hraje velmi sympatickou a svéráznou ženu, jež nechce jít s davem jako ovce, ale svého muže postrkuje k tomu, aby se ozval a nenechal špatné věci být bez povšimnutí. Tak nějak tuším, že podobně to má Jana Plodková i v životě.  

Jana Plodková v pohádce Čertí brko
 
Jano, začněme, prosím, otázkou, kterou v tento čas nemohu zkrátka vynechat. Jak u vás probíhaly Vánoce, když jste byla malá?  
Stromeček rodiče strojili během noci, takže jsem o tom nevěděla. K Vánocům pak patřilo kakao a loupák či vánočka a hlavně možnost sledovat pohádky celý den. Už to byl pro mě skutečný zázrak. A zůstalo mi to tak do dospělosti. Tím, že mě to tak těšilo jako malou, tak když jsou v televizi hezké pohádky, tak je sleduji i dnes. Mám u toho takový příjemný pocit uvolnění, že vše dobře dopadne. Je to pro mne odpočinek. Pokud budu letos na Vánoce doma, tak pohádky budou opět mým hlavním programem.  
 
Které pohádky se vám v souvislosti s vánočními svátky tedy vybaví? 
Určitě Pyšná princezna, S čerty nejsou žerty, Tři oříšky pro Popelku - takové ty klasiky. Ale zpětně z mého dospělého pohledu mám nejraději Perinbabu od Jakubiska (premiéra Perinbaby 2 je v plánu na konec roku 2019, poznámka redakce). Z těch novějších se mi pak moc líbil Anděl Páně 2. 
 Jana Plodková v pohádce Čertí brko
Tak to máme stejně. Nicméně pojďme se teď zastavit u zbrusu nové pohádky Čertí brko, kde sama hrajete. My jsme ji našim čtenářkám už rámcově představili. Co byste nám o ní ale řekla vy?   
Když jsem četla scénář, tak jsem se nesmírně bavila a měla jsem velkou radost, že můžu být toho součástí. Taková pohádka pro děti i pro dospělé, kde si každý vezme to své. Dospělí se pobaví a děti si svůj humor najdou sami. Je zbytečné děti vnímat jako malá stvoření bez názoru, jako bezmocné tvorečky. Při premiéře se děti bály, smály se, v závěru dokonce tančily. Byl to pro mne moment ohromného štěstí. O to víc jsem vděčná klukům, že tu pohádku napsali, jak napsali. Že třeba peklo je podle nich takový úřad, protože s úřadem se setkáte i v reálném životě a funguje to tam podobně. Tak proč to nemít v pohádce? 
 
A teď mi řekněte, když vás tak pozoruji, úplně mimo téma pohádek a Vánoc: Jak to děláte, že tak dobře vypadáte nejen na fotkách, ale i ve skutečnosti? 
(směje se a děkuje) Nejsou v tom žádné čáry. Používám kvalitní kosmetiku, cvičím, aby mě nebolela záda, aby tělo bylo protažené. V divadle mám množství náročných postav, tak na ně poctivě tělo připravuji, aby se neseklo, abych si neublížila. Musím se zkrátka udržovat v kondici. A pak to, co cítíte vevnitř, se odráží navenek. A protože mně je dobře, jsem často radostná, pokud pominu politiku, a veselá, tak si myslím, že se to objeví i v obličeji. A asi to trochu budou i geny, protože moje maminka, na to, kolik jí je let, vypadá stále krásně.  
Jana Plodková v divadelní inscenaci Persony, Divadlo Na zábradlí
Co byste tedy poradila čtenářkám, které chtějí být také radostné jako vy? To je také v genech? 
Ne, na tom se musí pracovat, to je jasné. I já jsem si musela tu cestu nejdřív zvolit. Aby se člověk netrápil. Nikdy nevíme, jak tady dlouho budeme, a ztrácet čas tím, že se nad něčím rozčilujete, to je úplně zbytečné. Mě baví třeba takové drobnosti, že třeba jen něco udělám jinak. Chodím také do přírody, chodím mezi zvířata. A když s partnerem o něčem hovoříme, diskutujeme, tak se snažíme z těch věcí dělat tak trochu legraci, brát je s nadhledem. Takovou lehkost a zábavu když se  vám podaří přenést do partnerství, tak se to odrazí do všeho. Myslím, že nic není tak složité, aby se to bralo příliš vážně.  Samozřejmě člověk má právo prožít smutek a vztek, ale je škoda setrvávat v tom příliš dlouho.  
 
Děkujeme za rozhovor a inspiraci.  

foto: FALCON a Divadlo Na zábradlí

Přečtěte si také:

Reklama