Přečtěte si nevšední rozhovor se zpěvačkou Janou Kratochvílovou. Povídali jsme si o jejím novém albu, tvorbě, obrazech a hlavně o Spiritech, které spatřuje za vlastní prací i podstatou světa...

Když jsem plánoval rozhovor se zpěvačkou Janou Kratochvílovou, tušil jsem, že to nebude zrovna snadné. Jana emigrovala a její projevy na veřejnosti jsou odjakživa poněkud bláznivé. No, šel jsem do toho odvážně a s vervou. Myslím, že se podařil skutečně zajímavý a nevšední rozhovor - můj zážitek ze spolupráce s Janou takový rozhodně byl...

Vydáváte teď u Supraphonu dvojalbum No a co!, co byste o něm řekla?
Neustále s Jirkou tvoříme novou muziku, to se nedá zastavit! Máme obrovské množství krásných písní, Jirka Hrubeš to vše nahrává ve studiu, bubny, kytary, klávesy, dechy... Je už nejenom fenomenální bubeník, ale i virtuóz na kytary a basy! (směje se) Já pak píšu lyrics, rovnou ve dvou řečech, česky i anglicky, a přímo jdeme načisto zpívat! Bez zastavování a nastavování a opravování, aby to mělo ten pravý feeling; pokud to neprojde u Jirkových superuší (směje se) tak to musím udělat celé znovu, bez přerušení a úlevy. Pochybuji, že takovou drezuru mají zpěváci u jiných producentu ve studiích! Ale já to chápu a vím, že to tak funguje nejlíp a zni nejživěji a nejpřirozeněji, neztratí se spontaneita!

Takže za tím vším stojí Jirka?
Jirku coby umělce opravdu obdivuji, mám veliké štěstí, že můžu téměř denně být svědkem této jeho geniality... jaké to asi bylo, žít třeba s Mozartem, coby partner? Máme obrovské množství krásných originálních písní v dobách, kdy víme, že mnoho interpretů a jejich „firem“ zoufale hledá nové písně ke zpívání...! Tento problém u nás rozhodně nikdy nenajdete! Jen škoda, ze místní nahrávací společnosti jsou jak budovy nakažené nějakou vše-živé-hubící chorobou a jsou jak v karanténě! Žádní zdraví do nich nesmí, jen ti, co už mají tu jejich chorobu...! Snad na to bude někdy v budoucnu lék!!!

jana

To vůči nim nezní moc lichotivě...
Supraphon je skvělý, hlavně na gurmánské kompilační hostiny, se všemi hvězdičkami Michelinu: Ale už nedělá sólové výlety - sólová alba, jak to vypadá momentálně. Se sólovými se musíme obrátit jinam, pokud se tato situace nezmění... je to ohromná škoda! Presto jsme na toto dvojalbum propašovali pár super nových skvostů a po domluvě přidali též několik písní z období 2010 až 2011. No, nechte se překvapit!
Moc bychom chtěli poděkovat krásné Supraphonské blonďaté víle - paní Janičce Helgové, která měla tu trpělivost s námi jednat a genialitu najít ideální společné řešení, jak udělat kompilaci a zároveň supernovinky! Jinak by asi dvojalbum No a co! aneb Songy nad prostorem a časem nebylo!

Vy jste to album chtěli původně jinak, než jak ho udělal Supraphon?
My jsme chtěli sólové album! Aspoň se znovu vydalo naše první album pod dříve zakázaným názvem No a co! v podobě, v jaké mělo původně, bez negativních tehdejších zásahů být. A vedle super hitů, které si neustále fanoušci žádají, se představí nové songy, které vyjadřují naše cítění teď a tady. Výsledkem je dvojalbum, které překvapilo i nás svým magnetickým a addiktivním dopadem. Jak tvrdí naši známí: Je to jako když zažijete něco tak neobvyklého a smysly stimulujícího, že to chcete pořád opakovat.
To nám řekli přátelé, kteří měli možnost slyšet část dvojalba dřív než my samotní.

jana

Zeptám se prostě: Jak tvoříte?
Věříme, že vše, nám při naší tvorbě dělá radost, přichází z centra našich vlastních Spiritů. To je ta pravá realita existence. Fyzická těla jsou pouze něco jako bio-computery, ketré má každý Spirit na Zemi k dispozici, abychom mohli všichni společně účinkovat se svými avatary, tedy osobnostmi v tomto iluzorním hologramickém virtuálním divadle, zvaném svět.
Jsme inspirování vlastními Spirity, protože svět je zaplněn těmi, co neustále dělají, říkají, podnikají, myslí si, cítí, věří v to, co jim říkají ostatní Spoluspiriti. Je na čase nějak prozkoumat, co je vlastně ve světě pravda a co ne. Co je vlastně pro Spirit dobré a co ne, a následovat dráhu vlastního Spiritu, ne být neustálou hříčkou, hračkou, otrokem, rozmarem, sluhou Spiritu jiných. To prostě není fér! Všichni jsme si rovni. I když ti, co chtějí ostatní nachytat a podvádět, říkají: „Ano, všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovni víc než ostatní.“ A tam je vidět počátek veškerých problémů na zemi...
Závěrečná píseň nového alba Spiritica Angelica se zabývá právě tématem Spiritu a jeho opravdové síly v manifestaci světů vlastních, i těch oficiálně vlastních (směje se).
Shodou okolností jsme ji tvořili přesně v den královské svatby prince Williama s Kate, kdy královská rodina poprvé po staletích opět přijímala do svého aristokratického kruhu ne princeznu, ale obyčejnou holku, dceru letušky, do které se kdysi princ zamiloval, několikrát se s ní pohádal, rozešel, opět dal dohromady a asi zjistil, že se opravdu mají rádi. No, dopsali a natočili jsme tento song přesně na prvního máje 2011, kdy Vatikán korunoval svého minulého, všemi tak oblíbeného Karolka na královsky svatého! Život na zemi je někdy opravdu úchvatný...

Co děláte, když zrovna neděláte hudbu?
V minulém měsíci jsme malovali obrazy.

jana

Vy oba, tedy vy i Jirka?
Ano. Totiž: Před časem jsme se seznámili s lady Christiane Kubrick. Je to vdova po úžasném režisérovi Stanley Kubrickovi, herečka a unikátní umělkyně-malířka. Velice nedávno jsme se ocitli v jejím ohromném a impozantním sídle nedaleko St. Albans a společně jsme vytvářeli olejomalby, a zároveň srovnávali jednotlivé barvy s vybranými tóny muziky alias Pythagoras, jeho music of the spheres plus Cymatics plus Inspirace Spiritu. Prostě mega DaDa Art (směje se)! Lady Christiane (které jsme dali přezdívku a nové umělecké jméno Lady DaDa a napsali pro ni píseň Lady DaDa Song, do které nazpívala DaDa vokály) se moc líbil Jirkův obraz a kupodivu byla překvapena i mým, tak jsem jí ho věnovala, přesto že to byl můj první pokus o opravdovou olejomalbu! A to by nikdo, ve svém vlastním zájmu, neměl vidět (smích)!

Určitě to není tak zlé...
I Lady DaDa jsem nejdřív musela vysvětlit, že ten centrální motiv není vytlačená zubní pasta na plátně, že takové věci nedělám, ale že je to šíp bělostného spiritu Inspirace s křídly Harmonie; no, ta křídla se mi podařilo nějak zamazat do sebe, barvy mne prostě zachvátily a já nevěděla jak se jich zbavit a utéct před jejich pronásledováním. Výsledkem bylo něco, čemu se lady Kubrick velice podivovala, a protože je velice slušně vychovaná - opravdová Lady! - tak mně po té barevné apokalypse ještě povzbudila a řekla geniálně: „Plátno se nedá nikdy zkazit!“ No, není to nádhera? Kdyby to takhle fungovalo všude, třeba i v životě: „Život se nedá nikdy zkazit!“ tak by život byl opravdu krásný...
Ale možná, kdybychom si vzali příklad z Lady DaDa Kubrick a aplikovali toto malířské plátno na své životy, a odvážně vzali barvy života do rukou, beze strachu, bez obav a úzkosti, tak by ta naše plátna života byla sice plná všelijakých barev, občas vymazávaná, přemalovávaná a vůbec... ale nikdy by se nedala zkazit! A každý život by byl unikátním obrazem své originální a neopakovatelné krásy...

Rád bych se vás zeptal také na vaši emigraci...
Prosím, abychom byli já i fanoušci v rozhovoru ušetřeni všelijakých „bio“, ID-dat, včetně obligátních a banálních dat narození, dat a informací o emigraci a minulosti před emigrací, která je většinou neustále zkreslována. A hlavně je v souvislosti s tvořivostí Nad prostorem a časem absolutně nepodstatná, neříkající nic o tom, co, jak a proč vlastně s Jirkou tvoříme, jak při tom cítíme a myslíme; prostě neříká absolutně nic o tom, jací vlastně jsme! Díky.

Dobře, vynecháme tedy „bio“ data, ale jak vypadá váš všední den? Musí být jistě nevšední...
Každé ráno se probouzíme s tím, že se pokusíme konečně dělat zázraky! A že se nám konečně podaří změnit mnoho našich návyků, a že konečně vylepšíme životy, sami sebe, myšlení, intuici i cítění, a taky celý svět (smích)! A každý večer před upadnutím do spánku si slibujeme, že až se zase probudíme, tak se to konečně musí podařit! Jak všichni víme, život v lunaparku zábavy zvaném svět není procházka růžovým sadem. I když jsme už pár rozkvetlých jabloní v životě zažili. Všichni pořád bojujeme s tou prokletou hmotou, co obaluje náš Spirit jak něco, co vypadá jak cukrová vata na povrchu, ale lepí se to na člověka jak tér - že by od toho byl název planety Terra...? A když na to život někdy posměšně nahází husí peří, tak asi chce, aby to nešlo už vůbec smýt!
Dřív se to prý dělalo některým nešťastníkům na vesnicích za trest. Pak takhle museli běhat kolem; ale na planetě Terra takhle vypadáme asi všichni! Co jsme komu co udělali, že nás něco tak trestá? Nebo, že by to byla nějaká hra, kterou my Spiriti společně hrajeme na Zemi, a ze by se to proste nějak vymklo z rukou? To je asi otázka pro filozofy nebo pro ženy v domácnosti, či ženy vůbec!

Proč pro ženy?
V tomto mužském světě mají ženy asi největší šanci, stát se a být opravdovými filozofy! Jenom kdyby tomu dal tento macho-svět konečně opravdovou šanci!

Vy jste si prošla různými dietami, jak to máte dnes?
Momentálně jsem liquidator neboli tekutarián a Jirka je stále vegan s příležitostnými výlety do vegetariánství, hlavně když jsme v Česku (smích); Miluje nejvíc tak zvanou veganskou svíčkovou, což je veganský guláš na svíčkách, či při svíčkách a jiných svítidlech po ruce...

Pojem tekutarián neznám...
Co znamená vodarián? No, to neznamená, že jsem vodník, i když už mě kdysi takhle někdo častoval na ulici, když jsem si vyšla s plnou hlavou mokrých ale nádherně barevných copánků... Vodarián alias tekutarián je ten, co jí jenom vodu, či nápoje, ale zásadně nealkoholické - třeba čaje, džusy a tak... Ideální je pít pouze čistou vodu: tam se dostanu snad už zítra, dnes stále mám ještě chuť třeba na broskvový čaj nebo i na kafe. Ale to by se raději ve vodariánské dietě nemělo pít...

To nezní moc zdravě. Proč držíte takovou dietu?
Proč? No tak se mne neustále ptá i moje maminka, a nutí mě napsat i poslední vůli a vždy mít superčisté a náhradní prádlo po ruce, prý kdyby se něco stalo... maminky! Zajímalo by mě, jestli má každá dcera podobné zážitky? Prostě jsem liquidator pouze z principu! Protože to chci prostě vyzkoušet, jako podobní dobrodruhové zkouší vše možné, třeba surf a rogalo křídlo na vlnách tsunami. To musí úchvatný zážitek! A taky chci dokázat aspoň jednou jeden z těch planetových zázraků: Proměnit fyzickou hmotu v nějaký přijatelnější materiál na hraní pro Spirity na Zemi.

jana

Musím říct, že mám z rozhovoru zvláštní pocit, asi trochu podobný, jako bych se setkal s dobrotivým Ufonem. Jana mě ještě poprosila, abych vás, milé čtenářky, pozval na její pražský koncert. Ten proběhne 9. října 2011 v paláci Akropolis. Chcete-li tuto pozoruhodnou dámu spatřit osobně - neváhejte a přijďte!

  • Fotografie: Archiv Jany Kratochvílové a G. Hermes©2011

Čtěte také...

Reklama