Foto: Shutterstock

Třicetiletou Janu zavřela současná situace v malém bytě spolu s manželem, který pracuje z domova přes počítač. Vídají se ráno u snídaně, pak v rychlosti přes poledne a pak samozřejmě večer, když mu skončí práce. To už bývá za celý den unavený a většinou prý velmi brzy usne.
 
Pohledná číšnice, jež byla zvyklá na společnost a své denní rituály, se proto cítí už pár týdnů jako v kleci. „Ze začátku jsem hodně sledovala zprávy na mobilu v naší posteli, aby měl manžel v obýváku klid. Ale působilo to na mě opravdu depresivně, tak jsem postupně zpravodajství vyměnila za prohlížení věcí v internetových obchodech,“ svěřuje se žena, která dle vlastních slov stihla za tu dobu, co je doma, utratit téměř všechny peníze, co měli na účtech k dispozici.
 
Nejdřív jsem si vše opravdu jen prohlížela a kochala se představou, že si něco z toho koupím, až se zase vše vrátí do normálu. Ale jak jsem pořád byla jen v tom našem maličkém bytě, začala jsem postupně přecházet od plánů k realizaci a nakoupila několik hezkých doplňků, abychom to tam měli útulnější, když tam teď trávíme tolik času,“ pokračuje ve vyprávění.
 
Od vybavení ložnice postupně přešla na kuchyňské věci, aby ji bavilo více vařit. Vzhledem s svému povolání nikdy moc času v jejich kuchyni netrávila. Teď si začala její vybavení barevně slaďovat a těšila se z každé zásilky, co dorazila. Kurýři u nich zvonili i několikrát za den.
 
Manžel to ani nevěděl, protože byl doslova uzavřený v tom svém malém pracovním světě. A že by si všimnul, že je u nás něco nového v ložnici či kuchyni? Však znáte chlapy,“ zasměje se.
 
Když byl už byt konečně podle jejích představ, došlo samozřejmě na oblečení a kosmetiku. „Nikdy jsem na prohlížení tolika stránek na internetu neměla čas ani náladu, tak jsem byla jako u vytržení, kolik se tam dá snadno koupit věcí. Nabídka byla prostě nepřeberná. Připadala jsem si jako v pohádce a úplně zapomněla na svět kolem sebe,“ přiznává se.
 
Bohužel však zapomněla i na to, že každá pohádka jednou skončí. V jejím případě to bylo v momentě, kdy došly peníze. „Teď uvažuji, co manželovi říct. Dřív či později to zjistí. Připadám si jako nezodpovědná holka, ale nemohla jsem si pomoct. Potřebovala jsem utéct před všemi těmi negativními informacemi, které se na nás valily,“ vysvětluje a povzdychne si rezignovaně.  

Čtěte také:

Reklama