Jana, 120 kg - bude hubnout s magazínem Žena-in!

Janě je 28 let, váží 120 kilogramů a svůj čtyřiadvacetihodinový pracovní den tráví v baru již osmý rok. Okolo má pořád tytéž lidi a stále sedí. Má rozhozenou imunitu, protože ji ze dne na den přepadl žlučník, ucpané žlučovody a zánět slinivky břišní. Najednou přišel zlom. Rozhodla se tuto kapitolu uzavřít a začít jinak. Přistoupila na hubnutí pod odborným vedením a za asistence magazínu Žena-in. V průběhu následujících měsíců budeme Janu sledovat, fotografovat a ptát se na pokroky. Držme jí palce, možná že bude motivací a příkladem dalším.

A jaké že má vlastně pocity teď, na startovní čáře?

Obdivuji vás, že do toho jdete před publikem.

Já se také obdivuji.

Co vás k tomu vedlo a co si myslíte, že to přinese?

Já jsem člověk, který rád riskuje. Ale mám strach. Dlouho jsem přemýšlela, jestli do toho vůbec půjdu, ale pak jsem si řekla: „Když chceš něco dokázat, musíš riskovat víc!“

A motivací je také člověk, který sedí vedle mě (instruktor-poradce, pozn. redakce). Ten mě nakop. Sama bych do toho rozhodně nešla před diváky. Je to můj andílek.

Pro ženy-in budete rozhodně velkou motivací. Pokud vydržíte a zhubnete, ony určitě také. Můžete se vzájemně podpořit.

Hodilo se vám někdy, že jste silná? Třeba členství v klubu XXXL...?

Nikdy jsem se nijak nestýkala se silnějšími. Ani na internetu. (Tam jsem byla spíš v jiných místnostech.)

Já, když přiberu pár kilo, udělají se mi faldíčky, a pak se je snažím schovat pod oblečení. Schováváte je také?

I když jsem byla hubená, tak jsem nenosila upnuté oblečení. Já se v něm necítím. Vždycky raději volnější, sportovnější. Mám soudnost, takže bych určitě nešla se svým tělem s tričkem do pasu. Fakt ne, není to můj styl.

Jak jste se dopracovala ke své váze? Vždycky jste vypadala takhle?

Já vůbec nevím. Šla jsem na operaci slepého střeva asi se šedesáti osmi kily a odešla jsem až za půl roku se sto dvaceti. Dostala jsem hnisavou angínu, měla jsem dlouhou dobu horečky, málem jsem umřela. Při operaci došlo k zástavě srdce, a kdybych se nepídila, tak by mi to vůbec neřekli. Od té doby vůbec nevěřím doktorům. Léky nepoužívám, všechno léčím zásadně bylinkami.

Dřív jsem hodně sportovala, plavala. Za školu jsem závodila v běhu na dlouhé tratě. Jezdila jsem do práce na kole. Pak přišla nemoc.

Byla v tom jen ta nemoc?

Také to, že jsem se přestěhovala do Prahy. Tady se mi na kole jezdit nechce. K tomu se  přidala lenost. Když je člověk líný, tak jen nabírá, nabírá, nabírá... A taky trošku papání. Hlavně sladké. Hodně. Byla to droga. Když jsem si nedala aspoň jednu sušenku k snídani, tak jsem byla vzteklá. Vždycky jsem si říkala: Tak co! Na světě jsou ještě silnější než já! A pak jsem viděla v televizi ještě tlustší dámu, kterou zrovna operovali, a já si řekla, že takhle teda dopadnout nechci.

Jak se na vás dívá okolí?

Občas na mě byl někdo sprostý, ale mě rozházejí jen inteligentní lidé. Myslím si, že váha sice hraje roli, ale důležitější je charisma člověka, se kterým dokáže okouzlit každého. Já se umím probojovat. Mnohá hubená ženská to má těžší než já. Je drobná a neumí se prosadit.

Existuje tu trochu diskriminace, silnější ženy nemají tak dobře placenou práci, nemohou dělat všechno. Já chci ale v životě dokázat víc, než sedět za barem. Chci uzavřít tuhle kapitolu a začít novou, úplně od začátku.

Co se s tou změnou, o které mluvíte, všechno pojí?

Udělám něco se svou váhou, to je základ. Pak bych chtěla mít něco svého. Vydělat si peníze a otevřít si svůj bar nebo hernu, ale abych tam já nemusela celý den sedět.
V první řadě se teď ale musím věnovat sama sobě. Na to jsem nikdy neměla moc času.

Jak se změní váš jídelníček?

Já jsem paličatá, a když mi někdo řekne, že nesmím pít, kouřit, tak já to všechno udělám obráceně. Já jsem kouřila, ale vůbec mi to nechutnalo.

A proč jste to dělala?

Kouřili všichni, tak já taky. Pak mi bylo špatně. Vždycky jsem tím kompenzovala to sladké. A teď jsem přestala i kouřit, po deseti letech.

Gratuluji.

No, snad mi to vydrží.

Co v tom startu bude největší boj?

Doporučili mi chodit. Jsem líná chodit! Nebaví mě to. Jinak na to, že jsem silná, jsem dost hyperaktivní. Když jdu na diskotéku, tak ji celou protancuji – třeba šest hodin v kuse. Jako mladá jsem tančila maratóny a na učilišti jsem měla taneční školu. Až zhubnu, možná si ji znovu otevřu. Kdo ví.

Chcete vzkázat na závěr, Jano, něco ženám, které také chtějí zhubnout a být in?

Zkuste to a mějte pevnou vůli! Já se zase budu snažit vás nezklamat.

Teď bych se zeptala pana poradce Jaroslava Žabky, kterého máte s sebou – jak bude hubnutí probíhat a co všechno Jana změní?

Pohyb. Je dobře, že ráda skáče, ale s touto váhou nemůže. Vydrží to chvíli, ale odnesou to klouby, kosti, srdce. Takže zpočátku hlavně chodit, jezdit na kole, plavat. Nic, co bude zatěžovat klouby.

Pitný režim. Jana říkala, že vypije i šest litrů, což je dobře. Bez doplňků to nejde, takže dáváme nějaké koktejly, aby tělo dostalo k hubnutí vše, co potřebuje. Také přidáváme tabletky, léky, přesnídávky, ovoce, zeleninu. Jana může zhubnout 10 kilo za měsíc, to není problém. Záleží na tom, jaké má tělo pro hubnutí podmínky – živiny, minerály, vitaminy. Má-li to být ale trvale, je potřeba změnit stravovací návyky, a celý proces hubnutí tak může u Jany trvat i rok.

Osmdesát procent hubnutí leží ve stravě, 20 procent je pohyb a psychologie.

Jak se díváte na její celodenní sezení v baru?

Musí chodit. Já jsem jí to tam změřil. Má to jedenáct metrů tam a zpátky. Za den může ujít 2 kilometry.

Až se uvidíme za dva měsíce, v jakém bude Jana stadiu hubnutí? Jistě jste si dávali nějaké postupné cíle.

Nikdy nejde říct, že za dva týdny bude dole sedm a půl kila. Problém u Jany jsou zdravotní problémy. Musíme se zaměřit na vnitřek, odkud všechno začíná. Dodáme všechny potřebné a chybějící látky, které organismus nastartují a vyčistí. Teprve pak přijde na řadu váha. Měl jsem klientku, která se tři měsíce nehnula, ale pak spadla během dalších tří měsíců o 25 kilo. Nikdo neví, co se tam uvnitř řeší.

Co byste poradil čtenářkám, které mají podobnou váhu jako Jana, vy?

Zcela upřímně: Když něco Jana nezmění teď, v osmadvaceti, co bude v pětatřiceti? Srdce tolik vagónů neutáhne, klouby a kloubní prostory – to se všechno vymačká. Musí zhubnout tak, aby to byl stabilní stav. Klidně rok práce, ale natrvalo.

Jednou jsem slyšel větu: „Pokud se nestanou doktoři odborníky přes výživu, stanou se odborníci přes výživu doktory.“

Chcete-li snížit váhu a pracovat na sobě, běžte za někým, kdo tomu rozumí. Rozbité auto také nedáváte opravit do pekárny, ne?