Kultivovaný vzhled, příjemné vystupování, spisovná čeština. Společně s Markem Ebenem je považován za špičku českého moderátorství. Jedni ho milují, druzí ho nemusí. Avšak není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. A v umělecké branži to platí bohužel dvojnásob.

RosákNa počátku března se vrátil na naše obrazovky v obnovené verzi jeden z nejúspěšnějších soutěžních pořadů Videostop. Těsně před jeho uvedením jste v jednom rozhovoru zmínil, že jste z něj „zdrženlivě“ nadšený. Ještě ta zdrženlivost trvá?
Ano. Jen jsem po prvních výsledcích sledovanosti, které se mi donesly, trochu víc „zdrženlivě“ spokojený.

Diváci mají tendenci srovnávat. Ti, kterým se po tomto pořadu stýskalo, jsou nadšeni, slyšíme však také názory, že už to není ono. Neodrazují vás tyto reakce?
A měly by snad? Ať si srovnává, kdo chce. Mně je to fuk. Já myslím, že kdo má ten pořad rád, ten si ho pustí, kdo ne, dá si něco jiného. Přepínač programů je skvělá věc.

Jaký je váš nejoblíbenější film?
Asi se chcete spíš zeptat „který“. To je totiž velmi častá chyba. Na otázku „jaký“ odpovídám dobrý, hezký, povedený. Na otázku „který“, tak z českých komedií pravděpodobně Světáci. A pak filmy s Hugo Haasem a Vlastou Burianem.

Váš hlas je doslova předurčen také rozhlasovému mikrofonu, před který ostatně usedáte už řadu let, např. v talk show Tandem. Já si vás ale dokážu velmi dobře představit i jako úspěšného dabéra. Neuvažoval jste někdy o této profesi?
Děkuji za uznání. V rádiu dělám moc rád, nejen v Tandemu na ČRo Region a Regina, ale i na Dvojce ČRo v pořadu Šťastnou cestu. V dabingu jsem si to kdysi vyzkoušel, i když jen v „čurdách“ typu nádražní rozhlas. Asi by mě to i docela bavilo, jenže to by nás bylo víc. Dabing je ovšem záležitostí „spřátelených skupin“ a já do žádné nepatřím. Tak to nechám druhým...

Z Ivanovic na Hané, kde jste se narodil, je to do Prahy kus cesty. Pro mimopražské je většinou obtížnější prosadit se v umělecké branži. Jak se to podařilo vám? Vzpomenete si na svoji „první cestu do velkoměsta“?
No, abych to uvedl na pravou míru, já jsem do téhle branže nezamířil z Ivanovic. Když jsem v rádiu kdysi v roce 1971 začínal, bydlel jsem už jedenáct let v pražských Dejvicích, takže ta cesta do centra metropole nebyla zase tak daleká.

Rodáci z Hané jsou na vás určitě pyšní. A nebo naopak - setkáváte se i se závistí? A nemyslím jenom ve vašem rodišti.
Jestli jsou na mě pyšní, to nevím, neříkali nic. Ale se závistí se samozřejmě setkávám, jako každý, komu se tady v Česku něco povede. Závist je náš typický národní rys. Ale možná nám křivdím, třeba je to jinde stejné...

Kultivovaný projev, příjemné vystupování a spisovná čeština - jak uvádíme v úvodu, to jsou vlastnosti, které jsou v člověku pěstovány už odmalička. Čím jsou (byli) vaši rodiče?
Moji rodiče byli velmi kultivovaní lidé. Maminka ostatně pořád je. I ve svých 97 letech je to dáma. A myslí jí to... a pořád chodí hezky upravená, má zájem o všechno kolem. Tatínek bohužel už před jedenadvaceti lety zemřel. Byl to elegantní gentleman, dokonce před válkou dělal nějaký čas reklamu na obleky svému zaměstnavateli - firmě Rolný Prostějov. Byl to velký fešák. Kam se na něj hrabu!

Rosák

Co říkáte na dnešní „moderátorskou mluvu“?
No, nic moc. Ale abych nevypadal zapškle, tak je to asi logický vývoj, že se důraz klade na úplně jiné věci. Třeba na oblečení, „trendy“ účesy a podobně.

Připadáte mi pořád stejný. Možná jen přibylo trochu šedin, ale jinak postava stejná, vlasy husté a vlnité... a neodmyslitelný knír. Ne, že by vám neslušel, ale zkoušel jste ho někdy shodit?
Vlastně jednou ano. S kamarády jsme se na Silvestra z hecu oholili, ale sklidil jsem doma takovou nevoli, že už bych to neopakoval. Dcera dokonce tehdy, když mě ráno uviděla u snídaně, prohlásila k manželce „Zatím tady „tomu“ tatínek říkat nebudu, dokud nezaroste!“ A tak jsem si naopak nechal narůst ještě vousy na celé bradě, a tak taky umřu.

Už léta jste ženatý s jednou paní. Neplníte žádné titulní strany bulvárů, což je jedině dobře. Jak jste se spolu seznámili?
V rádiu, které pro mě - jak vidno - bylo v mnoha ohledech osudové.

Prozradíte nám recept na šťastné manželství?
Nevím. Asi jsme měli prostě kliku. Že bychom byli tak dobří?

Co dělají v současnosti vaše dvě dcery? Už jste dědečkem?
Dcera Zuzana, ta starší, je modelka, ale vystudovala filosofickou fakultu a teď chce začít studovat ještě veterinu, takže věčná studentka. A mladší Marie je grafička a web-designérka. Dědečkem nejsem. Zatím čekám, ale slíbeno to mám. Zato máme v rodině celkem čtyři psy.

Konečně tady máme jaro - teplo, sluníčko. Vy si ho užíváte dvojnásob, neboť jste se i s rodinou přestěhoval do krásného prostředí Mníšku pod Brdy. Přesto, nestýská se vám po Praze?
Z Prahy jsme na venkově už třináct let. Někdy se nám zasteskne, hlavně po procházkách na Starém Městě, které skončí v nějaké hezké kavárničce. A že jich teď po Praze je!

Ještě podnikáte v pohostinství?
Ne a nikdy jsem v pohostinství nepodnikal. Tahle fáma se mě drží jako klíště. Já podnikám leda tak v pronajímání domu, kde je i Hostinec U Káji Maříka.

Na co byste nás tedy pozval U Káji Maříka?
Na „jarskou“ omáčku Káji Maříka. Tu mám rád už od dětství.

Co byste vzkázal našim čtenářkám?
Užívejte si života, dokud to jde! Radujte se z maličkostí a doufejte, že ty velké věci ještě přijdou. Člověk se totiž musí pořád na něco těšit. Pak je to opravdový život.

VIZITKA

  • Jan Rosák se narodil 24. srpna 1947 v Ivanovicích na Hané.
  • V roce 1971 začínal v Československém rozhlase, odkud přešel do Československé televize. Zde moderoval pořady: Nikdo nic neví, Magion a Videostop.
  • Na televizi Nova moderoval pořady Bingo, Triga a Riskuj.
  • Od roku 2005 má na stanici Region svůj vlastní pořad Tandem.
  • Od roku 2011 moderuje na Dvojce Čro pořad Šťastnou cestu.
  • Od 3. března letošního roku opět moderuje na TV Barrandov pořad Videostop.
  • Jan Rosák je pětinásobným držitelem ceny TýTý v kategorii moderátorů.
  • Je ženatý, má dvě dcery.

Foto poskytl: Jan Rosák

Čtěte také:

Reklama