Jaký odstup od sebe lidé udržují při komunikaci? Různý, každý má ty své hranice někde jinde. Někdo se rád dotýká jiných či blízkost dokonce vyžaduje i při běžné komunikaci, jiný nutně potřebuje ke spokojenosti určitý odstup.
Svoji roli hraje kultura, ve které žijeme, i rodinné prostředí, z něhož vycházíme.
Jedináček vs. sourozenec?
Některé rodiny se k sobě například při sledování televize tulí na pohovce a jsou spokojení. Jinde se jeden druhého jen stěží dotkne, nedotýkají se a udržují si svůj odstup. Též projevy fyzické blízkosti jsou to, co si přinášíme z rodiny. Od nejranějšího dětství sledujeme u rodičů, jak se k sobě fyzicky chovají. Jste-li jedináček, pak si patrně svůj osobní prostor chráníte o něco více než lidé vyrůstající s několika sourozenci. Můžete pak mít problém s otevřeností vůči ostatním.
Extrovert vs. introvert?
Extrovert je otevřený světu, introvert pak chrání svůj prostor a rád má o svém komunikačním partnerovi přehled od hlavy až k patě. Pokud se někdo přiblíží blíž, introvert zase o krok ustoupí, aby neztratil přehled. Rozhovor dvou takto rozdílných osob pak může být poněkud zmatený a problematický. Extrovert přistupuje blíž ve snaze o sblížení, introvert ustupuje, protože to chápe jako ohrožení.
Společnost také ovlivňuje
Každý národ je jiný, a to platí i o potřebě a velikosti osobního prostoru. Obecná definice osobního prostoru není všude stejná. Australanky si od mužů drží při běžném rozhovoru odstup o celých 17,5 cm větší než švédské ženy, tvrdí Martin Lloyd-Elliott ve své knize Řeč těla. Stejně Španělé, Řekové, Portugalci jsou těmi, kteří udržují malý odstup a rádi se vzájemně přátelsky dotýkají. Severské národy, Britové, obyvatelé středního východu zase mají rádi větší odstup.
Co z toho plyne?
Že člověka nepředěláme a také že nic není nenormální ani jednoznačné. Každý z nás má potřebu osobního prostoru jinou, jinak velké „intimní teritorium“, a tak nezbývá než se vzájemně respektovat. Poznat se a respektovat!
Jaký máte osobní prostor vy? Vadí vám, když se na vás lidi „lepí"? Nebo jste naopak kontaktní typ? Co třeba fyzický kontakt při obchodním jednání, vadí vám? A při zdvořilostní návštěvě?
Nový komentář
Komentáře
Blueberry: Člověk, který má potřebu teatrálně objímat cizí lidi, ocicmávat je, ňuňat na každé malé dítě, sahat na cizí psy, není pro mě vřelý člověk, ale člověk bez empatie
(Na lidi se usmívám, jsem přívětivá, ale nesmí se na mě sahat, to mi úsměv z tváře mizí a otvírá se mi kudla v kapse.)
Je mi to jasné- všichni upocení smraďoši mají tendence se tulit k cizím lidem, kdežto správní tuzemci si udržují odstup a neriskují
Radka27: 146 nemyslím,že bych je cokoli učila,myslím,že se navzájem vyhledávají podobní lidé...
ale mám i introvertní kámošku,je to bezvadná holka,ona se nezdá,víc si chrání své soukromí,ale se mnou se umí pěkně odvázat,takže mám za ni radost
Obecně si češi drží odstup a nedruží se. Raději koukají na TV
micinka.juli: Líbilo se mi co jsoi napsala... "Jsem vřelá a setkávám se se stejnými lidmi..s vřelými." Rozumíš proč? Protože jsi je to naučila a oni se k tobě chovají stejně. Dala jsi najevo, že u Tebe mohou být vřelí
a....: Nevěř tomu, že vřelost je póza. Na někoho nesympatického se vřele vrhnou prostě nejde ani kdyby to byla profesionální póza. Bude to poznat. Tohle se našvindlovat nedá.
Jsem to většinou já, kdo se při setkání na vhodné ženské spřátelené a sypatizující objekty přátelsky vrhá s otevřenou náručí
Určitě to uvolňuje atmosféru
Samozřejmě že si to nedovolím ke každému, ale podaná ruka a líčko na líčko se sympatickou osobou musí být. 
Co je to za otázky?
Když někoho znám, tak prostor může být i nula, když je mi někdo sympatický, je prostor minimální, od volů se držím na dva metry. Čili osobní prostor mám proměnlivý.
Blueberry: jasně, a taky smrděj a kradou. Podle všeho to jsou vůbec nejstrašnější lidi na světě
Blueberry: Já považuju za normální, že jsem na lidi milá, dokud mě nenaštvou. Tedy na ty neznámé dokonce víc, než mnohdy na známé
Muj pritel (Kanadan) rika, ze Cesi jsou zapskli a permanentne nasrani negativisti. Musim s nim bohuzel souhlasit. Teprve v poslednich letech jsem zacala roztavat a byt mila i na nezname lidi, bez problemu objimam i vzdalene pribuzenstvo a nedela mi problem nabidnout pomocnou ruku lidem, kterych bych si driv ani nevsimla. Empatie je neco, co Cechum chybi a jak Kote pise, souvisi to i s tim osobnim prostorem.
*Kotě*: 109-naprosto souhlasím. I s tou přehnanou hysterií u nás.
Canadian: Při "líbání" ruky se mají podle bontonu jen rty přiblížit k ruce a ne ji oslintávat
micinka.juli: to mně taky vadí
Nebo u pokladny v sámošce, když platím kartou a zadávám PIN a nějakej mazlík mi přitom dejchá na krk
a teď jsem si uvědomila,kdy opravdu vyžaduju osobní prostor,jak je na poštách nebo v bankách čára - diskrétní zóna a někdo se naprdelí za mě, tak toho bych tloukla, dokud se mu nerozsvítí v palici!!!! protože co je mu do mejch účtů a soukromejch věcí
Vivian: tak to je pravda, já jsem si v neděli vystála v Jindřišský frontu jak na maso - nešly jim ty jejich přístrojky na vydávání čísel, no už nikdy více, ale když ona skleróza holt bolí
micinka.juli:
a vodotrysk a umělé kytky. Holt moderní pošta. 
micinka.juli: na malou vesnickou poštu se vejdou nejvejš tři lidi, taková fronta se dá i odstát
Rikina: 127 u vás máte lehátka?
kareta: no to chápu,že to nechápali,já občas licituju,že by mi to nesejmutelné zboží měli dát zadara a obvykle prorazím ten neutrální xicht,co pokladní při začátku směny nasadí na obličej
Nyotaimori: (118) potkat se můžeme, ale nebudeme na sebe šahat a nemusíme se spolu ani bavit, já jsem strašně odtažitá
Já jsem těžkej introvert. V MHD se stáhnu do sebe a nějak to přežiju.
Já když jsem naštvaná, tak se umím tvářit ledově, a to mi jde raději každý z cesty.
Líbání nesnáším a objímání mi taky není příjemné. A taky jsem vysazená, když mi chlap podává ruku, tedy pokud není výrazně starší. To se u mě chlapec vždy shodí a mám sto chutí mu tu ruku nepodat.