Již několikrát jsem se ve svém cyklu zmiňovala o tom, že poruchy příjmu potravy nejsou jen o jídle. Často je potřeba hledat daleko hlubší příčiny a souvislosti, které navenek vypadají, že mají spojitost pouze a jen s jídlem. Není tomu tedy tak, v žádném případě.

Odborný slovník uvádí tuto definici fyziologického hladu:
Hlad je stav, vyvolaný u člověka nedostatkem potravy. Pocit hladu je provázen peristaltikou prázdného žaludku. Nepřijímání potravy do 24 hodin je lačnění, delší se nazývá hladovění. Doba, kterou člověk vydrží hladovět, závisí především na zásobách tuku v organismu.

Dívky, nemocné anorexií nebo bulimií, mají utkvělou představu, že mají tuku v těle nesmírný nadbytek, proto se jej chtějí zbavit. Za každou cenu. Často řeší jídlem ovšem problém naprosto odlišný. Problém, který velmi úzce souvisí
- s mírou sebevědomí
- s mírou přijetí sebe sama
- s mírou odpovědnosti za vlastní život
- se schopností komunikace s okolím
- se schopností vyrovnávat se se stresy

Samozřejmě neplatí toto pravidlo bez výjimek. Jak jsem již naznačila v předchozích dílech, mentální anorexie a mentální bulimie jsou choroby s multifaktoriálními vlivy. Spouštěcí mechanismy jsou velmi rozmanité a u každého případu různé. Ve své poradně se setkávám s dívkami, u kterých se porucha příjmu potravy rozpoutala po předchozích silně narušených vztazích v rodině. Mnohdy se jedná o případy, které mají spojitost s rozvodem rodičů, s rozchodem s partnerem, případy sexuálního obtěžování - buď ze strany rodiče nebo sourozence, nebo případy kriminálních deliktů. Často se na mne obracejí dívky, které byly doma týrány, bity, byly trestány jídlem nebo naopak byly za vše jídlem odměňovány.              Objevují se i případy dívek, které jsou nuceny slýchat dennodenně ze svého nebližšího okolí poznámky typu: „Jsi tlustá, vypadáš jako prase, podívej se na ty stehna a ten svůj zadek, takto to s tebou dál nepůjde, nebudu s tebou chodit, dokud nezhubneš, atd.“

Velmi zřetelně se zde objevuje tedy jednak silný psychický nátlak, kterému dívky musí čelit a jednak neschopnost s tímto tlakem se vyrovnat. Jistě jsou mezi námi lidé, kteří se posměšku, vztahujícímu se k jejich váze, jen usmějí, vtipně odpoví a za půl hodiny o ničem neví. Dívky, které inklinují k poruše příjmu potravy se s takovým výpadem vůči sobě vyrovnat neumí. Jedná se o dívky s tzv. vyšší mírou vnitřní citlivosti. Takovou osůbku si můžeme představit následovně:

• má vyšší míru etické (morální) odpovědnosti - bere věci až příliš vážně, neumí se od plic zasmát vtipu mířenému „na tělo“ – přiznejme si ovšem, že to není jednoduché
• je až mimořádně ambiciózní - snaží se podávat vždy a za každých okolností dobrý výkon, byť sama padá únavou
• je ve vyšší míře soutěživá až soupeřivá – já musím být lepší než ostatní, musím dokázat to, co druzí a ještě líp!
• má vyšší míru životní energie - zdá se být nezdolná, k neutahání, všichni okolo se nechápavě táží „kde se to v tom jejím křehkém tělíčku bere?, tolik energie?
• až příliš se stará o to, jak se druzí lidé cítí – ona sama nemá právo na žádné pocity ani potřeby
• až příliš se bojí, aby city druhých lidí nezranila – nesmím se nikoho dotknout, nesmím nikomu ublížit, všem musím rozdávat jen a jen radost a potěšení
• je až příliš závislá na lidech, které miluje – tento bod je někdy až k nepochopení právě pro blízké okolí nemocné. Často si rodiče ve stavu silného psychického tlaku kladou otázku: „proč nám to dělá?, copak nás nemá ráda?, co máme dělat?, kde jsme udělali chybu? proč je tak nemožná?, proč nás tak trápí?“ Jejich nemocná dcera si přitom život bez svých milovaných neumí představit
• až příliš citlivě reaguje na vše, co by mohlo i v sebenepatrnější míře snížit pocit její sebehodnoty
• prožívá velmi bolestně každou netaktnost ostatních - každé ponížení, každá urážka ji nesmírně zraňuje, bolí, neumí se s ní vyrovnat
• neví si rady s nepřátelskými postoji druhých lidí - je často vůči útokům druhých bezbranná, neví, jak reagovat ve chvílích, které se jí bolestně dotknou. Nejraději se stahuje do soukromí, dovnitř svých pocitů a svého vnitřního života.

Tento fenomén vyšší citové zranitelnosti je projevem tzv. emocionálního hladu. Velmi jednoduše hladu po emocích, po citech. Nemocná dívka trpí nedostatkem lásky, porozumění, pochopení. Doslova svým tělem křičí: „všímejte si mě, já jsem tady, mějte mě rádi takovou, jaká jsem, nechtějte, abych byla dokonalá!“

Když jsem na svých přednáškách dostávala otázku „Jaká je možná prevence poruch příjmu potravy?“, dlouho jsem o odpovědích přemýšlela a dlouhou dobu také reagovala tak, že prevence spočívá v přejetí sebe sama, v naučení se asertivitě atd. Až později jsem pochopila, že prevence je opravdu možná a je velmi snadná. Jenom musí probíhat cíleně, a to již před otěhotněním nastávající maminky a tedy před navázáním partnerského vztahu mezi mladou ženou a mladým mužem. Pokud tito dva mladí lidé budou ctít životní hodnoty, jež nebudou stavěny na tvaru postavy, na váze, na společenské úspěšnosti, na počtu aut a rodinných domků a pokud budou toužebně očekávat narození svého dítěte, budou ho vychovávat v rodinném prostředí plném klidu, porozumění a laskavosti, mají velkou naději, že pro prevenci poruchy příjmu potravy udělali maximum.

Neřešme tedy problémy jídlem, to má zcela jinou úlohu v našem životě. A nevymlouvejme se na to, že jsme-li ve stresu, nemůžeme vůbec jíst nebo naopak musíme se přecpávat sladkostmi. Zamysleme se spíše nad tím, proč jsme ve stresu a jak mu můžeme předejít. Naučme se praktiky celostního přístupu k člověku a naučme se relaxovat a odpočívat. Vychovávejme své děti v lásce a toleranci. Buďme vlídní k druhým a chovejme se k sobě tak, jako k ostatním. Má to svůj význam.

Několik bodů, které vám mohou pomoci přehodnotit svoje myšlení a začít s prevencí poruch příjmu potravy - volně zpracováno podle MUDr. Hany Papežové.

1. Zamyslete se nad tím, jak tělesná hmotnost ovlivňuje vaše sebevědomí a vztah k vlastnímu tělu
2. Zkoumejte do hloubky své sny, cíle a požadavky, které kladete na sebe i na své blízké a milované. Dáváte velký důraz na fyzickou krásu? Proč?
3. Naučte se povídat si se svými dětmi i se svými blízkými o tom, jak je nebezpečné držet diety, jak je důležité jíst pestrou a vyváženou stravu, proč je nezbytné jíst v pravidelných denních dávkách a scházet se k rodinnému stolování.
4. Vyhýbejte se kategorizaci potravin na dobré a bezpečné (tzn. netučné a nízkokalorické) a špatné a nebezpečné (tučné a vysokokalorické).
5. Nevyhýbejte se aktivitám přitahujícím pozornost k tělu (plavání, opalování či tancování). Mějte z nich radost!
6. Zbavte se oblečení, které je nepohodlné a které zdůrazňuje nedostatky postavy.
7. Braňte se vlivu médií, propagujícím tělesnou krásu spojenou s vyhublostí a nadměrnou štíhlostí
8. Buďte aktivní pro radost z pohybu a ze života a nezabývejte se zbytečně neustálým počítáním přijatých a vydaných kalorií (samozřejmě pokud to není doporučeno lékařem ze zdravotních důvodů).
9. Zvyšujte svoji sebedůvěru i sebedůvěru svých dětí – a to v naprosto jiných oblastech, než je fyzický vzhled – vzdělávací kurzy, vycházky, kultura, sport (ale opět ne pro postavu!)
10. Kladné přijímání sebe sama je nejlepším lékem proti nesmyslným dietám a špatným stravovacím návykům.

Motto závěrem
Jsou lidé, kteří nemohou uvěřit, že slunce svítí i tehdy, když se jim zdá, že je tmavá noc. Chybí jim jen trochu trpělivosti vyčkat, než nastane ráno.
Dale Carnegie

předsedkyně OS Anabell - pro nemocné anorexií a bulimií
http://www.anabell.cz  

         
Reklama